Tak jsem si říkal, že letos do Zlína nepojedu. Termíny šifráren totiž vycházely tak nemožně, že by pro mne účast na hře se žlutými špendlíky znamenala strávit 4 z 5 po sobě jdoucích víkendů na noční šifrárně, nota bene v horoucích peklech. A tak jsem, zjistiv, že zbytek Pralinek zvlášť se navzdory svým původním vyjádřením výletu do Zlína nevzdá, pověřil je zajištěním hráčské sestavy beze mne. Což jsem ovšem okomentoval neprozíravými slovy o tom, že pokud nikoho neseženou, tak s nimi tedy půjdu, aby nezůstali ve čtyřech. Takže strategie byla jasná. Nikoho neshánět a Síba půjde. Tak se také stalo.

Na čtvrtý Osud se Pralinky zvlášť vypravily v plné síle. Alča, Martin, Pepa a já jsme dokonce Zlínu navzdory dorazili na start včas a mohli se kochat kinem. Dělali jsme si na Osudu zálusk na dobré umístění, snad náš konečný výsledek není cíli tak vzdálen. Kino bylo super. Vávru já rád, bylo to sice k ničemu, ale bylo to fajn. Pepa se snad ani nenaštval, že si ze Šumného Zlína pořizoval podrobné zápisky.

Na jaře 2005 jsme se jako Pralinky zvlášť byli termínově schopni shodnout na jediném společném startu na šifrovačkách. Byl jím zlínský Osud 2005. A tak jsme si vzali ruchadlo a vydali se orat pole neorané. Sestava: Alča, Petr, Pepa, já a konečně také Martin, který nás ponechal ve čtyřech na Tmou 2004 kvůli zranění.