Lidový myslivec vypravil se na hon. Potěšen zprávami o tom, že lesy mezi Rosicemi a Brnem jsou plné zvěře, s napětím očekával nové trofeje. S flintou na rameni vydal se do nočního lesa. Ostřížím zrakem provrtával tmu, kde se co pohne, aby po tom střelil. Zima mu byla, to ano. Občas si přihnul z placatky, aby ji zažehnal. Ostříží zrak slábnul.

Lidový myslivec za několik hodin picnul jenom pár zajíců. Chtělo by to ale lepší úlovek. Lesní ticho protnul nečekaný zvuk. Je to kukačka? Mrcha! Horší než sojka! Lesní policajt. Vyplaší tím svým kukotem všechnu zvěř! Prý je tu Krakonošovo. To se teprve uvidí!

Naštvaný lidový myslivec namířil hlaveň do korun, odkud slyšel kukání. Bác! Zvuk ustal. Zaslechnout bylo možno jen pád těla do šustícího podzimního listí.

Ne že by lidový myslivec stál o to, sbírat nějaké malé ptáky, ale zvědavost mu nedala. Šel se podívat. A zůstal překvapen stát, jak moc pálenka a únava otupila jeho smysly. Nebyla to kukačka! Byla to Kukarača! Kdo to má takhle potmě poznat? zamumlal lidový myslivec a lokl si pálenky.

Auvajs! Co to bylo? No jo, nevýhoda teplého listopadu. Obtížný hmyz stále ještě neukončil svou sezónní práci. Lidový myslivec se nenamáhal řešit problém repelentem. Na dotírající Ho-Wa-Da pomohla stará dobrá osvědčená dlaň. Plesk! Bzukot ustal. Lidový myslivec ometl z paže mazlavé zbytky hmyzích tělíček.

Tak podaří se mu, k čertu, dnes něco pořádného ulovit? Netrvalo dlouho a lihovému myslivci se zatajil dech nad tím, co spatřil svým mžourajícím zrakem. Takové parohy ještě neviděl! Z flinty vyšla rána a lidový myslivec se dal téměř do klusu, aby si prohlédl svého šestatřicateráka, jak se domníval.

Jenže pohled zblízka znamenal pro lidového myslivce další zklamání. Samozřejmě, že tak majestátní parohy nemohl nikdy vidět. Nebyly to totiž majestátní parohy, ale obyčejné Prahory. Už druhý omyl! Nějak se mu to, chudákovi, popletlo. Nu což, ztráty jsou povoleny. Lidový myslivec nostalgicky zavzpomínal na mládí, kdy pod zkratkou LM ještě nepůsobil jako lidový myslivec, nýbrž jako lidový milicionář. Jo, tehdy, to se střílelo. Bylo jedno na co a na koho. Myslivec si utřel slzu. Poslední dobou se myslivci střílejí především navzájem a to u Milicí nebylo. Teď by to ale už konečně chtělo nějaké zvíře! Přece nemůže z lovu přijít s prázdnou nebo nedejbože s Prahorami.

Přihnul si z placatky. Najednou se mu zdálo, že má snad vidiny. Lesem si to pochodovaly čokoládové bonbony. Lidového myslivce sice napadlo, že by mohl ženě místo zvěřiny přinést alespoň je, ale neudělal to. Ulovit čokoládu není zrovna něco, čím by se lidový myslivec mohl chlubit.

Nevšiml si chválabohu, že mezi čokoládou je umně ukryt i "rum". To by lidový myslivec po Pralinkách jistě chňapl sám. Zanedlouho však Pralinky zmizely z dohledu. Myslivec se oklepal z toho, co viděl, a číhal dál. Aspoň koroptvičku!

A vida! Takového ptáka ještě neviděl! Chvilku váhal, zda se mu to nezdá. Na ptáka už tu noc jednou střílel. Aby to nedopadlo zase špatně. Nakonec stiskl spoušť. Pták se zakymácel v letu, ale neztratil ani směr. Směr přímo do Rosic. Myslivec ale mířil dobře! Vyšla druhá rána. Zvláštní pták začal ztrácet výšku. Teprve třetí rána poslala ptáka definitivně do ostružiní. Pro jistotu poslal ještě čtvrtou ránu. Sestřelil ale akorát tak Jmelí z buku.

Tak tahle okřídlená bestie se NEVZDALA SNADNO! Jako by jí to někdo poradil. Co to vůbec je? Pták Noh?

Z údivu nevyšel lidový myslivec ani tentokrát. Uprostřed lesa ulovil racka! A ke všemu Černého! To je dneska ale hon! No snad žena najde nějaký recept na pečeného racka. A tak Černý racek skončil u lidového myslivce v batohu.

Už se chudák chystal, že se vrátí domů s jedním Černým rackem a ostudou. Ale nakonec přece jen přišla jeho chvíle. Bum, prásk, řach! Tolik ran! A na bukovém listí leželo menší stádo prasat. Všechna v oranžových tričkách a ani Chlýftým neprošel Tmou. Lidový myslivec zajásal a zavolal kolegy myslivce, aby mu pomohli s dopravou. Možná se ještě teď dohadují, jestli budou lepší se šípkovou nebo se zelím.

Nebudu tady podávat výčet, koho všeho šťastný lidový myslivec zastřelil, než kolegové přijeli. Bylo jich požehnaně. A tak jedinými zvířátky, kterým se podařilo lidovému myslivci proklouznout, byli krtci. Není divu. Jsou malí, černí, podzemní a Proudoví. Taky jsou umatlaní od hlíny, slepí a žerou červíky.

Ještě štěstí, že neproklouzli všichni. Ty s hvězdičkou zneškodnil už dříve přítel lidový zahrádkář. Umlátil je lopatou. To by se jim tak líbilo, dělat na trávníku hromádky!

Děkujeme tímto lidovému myslivci za obětavou spolupráci. To se to potom soutěží, když vám myslivec odrovná nepřátele! Není nad to, nemít zvířátkové jméno. To je člověk hned v bezpečí. Jenom, pane myslivče, příště i ty krtky. Bacha na ně! Jsou pod zemí.

Sepsal Síba