Reportáž na hru, kterou člověk vyhraje, se nepíše lehce. Všechny kritické připomínky jsou promptně zapomenuty díky úspěchu na poslední šifře a orgovi, který ti gratuluje k prvnímu místu, přece nemůžeš vytýkat chybějící upřesnítko nebo snad nějakou nízkou obtížnost. Následující řádky tak budou asi trochu ovlivněny snahou vzpomenout si na všechny nadávky, které na trase zazněly a které byly v cíli přemazány gulášem, trenýrkami a vůbec opojným pocitem vítězství. Vítejte tedy u reportáže ze Závodu ve sprintu kombinovaných družstev na 25 km.

Prolog
Konečně se mi podařilo si zahrát za Pralinky zvlášť. Byť jsem se Síbou a Petrem už jednou nebo dvakrát hrál, bylo to vždycky jenom za Pomocné ponocné. Jak jenom? Takže když Alberti teď měli na hru plno, začal jsem pravidelně trénovat pití rumu a zajídat jej čokoládou. Kromě toho jsem se taky těšil a v duchu doufal v nějaký obstojný výsledek, byť Alberty v megasilné sestavě jsem favorizoval jednoznačně. Jednoznačné favorizování soupeře je poměrně ošklivá myšlenka, leč sám se jí občas dopouštím. V Tmanuálu se píše, že do průšvihu nás nikdy nedostane to, co nevíme. Dostane nás tam to, co víme naprosto jednoznačně a ono to tak prostě není. Teda nevím, ale průběh NaPALMně mi přišel být lecčím, ale průšvih si představuju jinak.

1. Slovanské náměstí
Dorážím na start úplně těsně, ale přesto zahájení stíhám (zahájení pralinkou zvlášť, samozřejmě). Jinak řešíme koniny a po pyrotechnickém efektu už i šifru. A jako obhájci titulu máme vskutku kvalitní začátek. Celkem násilného rozdělení do sekvencí pomocí čárek si všímáme asi až po 40 minutách a ještě více nás to zakopá v počítání písmenek (podle normální i diakritické abecedy, když už v těch pomůckách je) a neustálého vymýšlení, proč tam sakra potřebovali dostat Ň. Po dalších 10 minutách už to Síba nevydrží a jde řešit nápovědní šifřičky. Snažím se mu pomoct, ale teprve když toho nechám, tak sám vyluští dvě (naštěstí si toho nikdo nevšiml, tak nejsem pro jistotu hned po vyzvednutí dalších zadání odesílán někam pro pivo). Jakmile uplyne hodina, žádáme o nápovědu, po jejímž shlédnutí Ondra prohlásí něco jako: „No jo, tam jsou v prvních písmenech zkratky, já jsem si toho všiml, ale neřek jsem vám to.“ Jako partyzán. Nepromluví a nepromluví. Nu dobrá, těžko plakat nad rozlitým mlékem, bleskově luštíme a krásně chaoticky (a bez Kotelníka) běžíme na trolejbus. To nám to začíná... Copak nad mlékem, vybryndal jsem kus medoviny. Ale slabším týmům je přece potřeba dát trochu náskok.

2. Nádraží Královo Pole
Dostáváme dopis a SMSku, že jsme tu 19. nebo tak něco. Takhle by to nešlo, jdeme luštit. Obálku dopisu okázale ignorujeme, na nějaké povídání nemáme čas. Corn flakes v hale řeší, že budou odjíždět vlakem a dopis je z Kuřimi, což je podezřelé. Co dělat je jasné, já rovnou při prvním prohlédnutí fotky nadhodím klávesnici, takže máme vyluštěno asi za 4 minuty, díky čemuž stíháme i ten vlak. Toho, že je na obálce natvrdo napsáno, že do té Kuřimi máme jet, si všímáme až v tom vlaku. Ten začátek nám nějak nejde. Takže během asi osmi minut, které na vyluštění máme, jsme ještě nervózní z toho, jestli to stihneme vyluštit a najít v mapě. Což věru nejde snadno, když to hledáme okolo Soběšic. A vypadá to, že na rozdíl od ostatních týmů nebudeme muset v Kuřimi už luštit. Ve vlaku už pak jenom ukrýváme Kotelníka před průvodčím a těsně před Kuřimí někoho napadne, že se přece nebudeme flákat, ale hezky luštit nápovědy. Napadlo to mne a napadlo mne to i dřív, ale čekal jsem na to, až se někde uvolní místo, abychom si sedli. Vrhneme se na to s takovou vervou, že málem nestihneme vystoupit. Ale další nápověda je naše. Ne, že bychom ji na něco potřebovali, že? V Kuřimi necháváme celý vlak za sebou a vyrážíme k rybníku

3. Srpek
Umístění už je trochu lepší, ale pořád žádná hitparáda. Šifra je rychlá, nejdřív sice zkoušíme rozlišovat mezi pozitivními a negativními přívlastky, ale u hřivnatosti nám to nějak selhává. Chemické koncovky už jsou zřejmé, ješte pochopit, z čeho že se to písmenko vybírá, a už vyrážíme dál.

4. Zlobice
Zase jsme někoho nechali za sebou, což je v pořádku. Šifra nás čeká pěkná, ale hrozně náchylná k chybám, takže nám vytřískání tajenky trvá trochu déle. Což v asi největším dešti z celé hry není až tak příjemné. Různá kodování vidíme hned, ale až Síba nás dost neodbytně přesvědčí o přesném využití Napalmích pomůcek, takže odhalíme i ty inverzní písmenka a osmičkovou soustavu. S nimi to jde trochu lépe, ale ty asi 3 chyby, co tam máme u takhle krátké tajenky dost vadí. Nakonec různým zpřesňováním a metodou delfskou získáme RYBNIKZAVSZ, což nějakou aproximací prozradí, kam jít. A nakonec je to trošku někde jinde než jsme čekali, ale to už dořešilo upřesnítko.

5. Kolečka nad rybníky
Tady nám nejdelé trvá kolečka obejít a spočítat, binárka z toho pak už dost kouká. Uvažuju, jak asi orgové kolečka napříč rybníky umisťovali (a v cíli se dozvídám, že to předčilo i moje nejdivočejší představy – střelba z luku by mě nikdy nenapadla). Odcházíme po nějaké nové asfaltce, abychom si na závěr krásně zaprasili do dost prudkého kopce. Ale došli jsme přímo ke zbytkům kostela, Síbovi jako GPS všechna čest. Ono jít stále do kopce s tím, že když už to nejde, tak jsem na místě, není až takové umění. Ale je pravda, že světýlka, která se pohybovala v údolí po cestě asi 200 m před námi dorazila na místo, když my už pilně luštili. Přizdisráči?

6. Sv. Kliment, skládačka
Šifru hledáme docela dlouho, je zahrabaná v nějakém křoví. Ale pak opět moc odporu neklade. Nejdřív samozřejme zkoušíme skládat dílky do rámečku podle nákresu, ale potom co to nefunguje už přichází myšlenka na výřezy a Ondra pak správně skláda podle výřezů z celého řádku a vychází mu krásná písmena a čísla (dokonce všechno poznáme naporpvé, heč). Trochu tomu pomáhá to, že mám mapu a hlásím, co má vyjít. Cestou na další stanoviště už mám pocit, že sebou někde praštím do křoví a usnu – fyzicky je to naprosto šílené.

7. Osmisměrka
Probíjíme se pořadím nahoru, Ondra se raduje, že máme osmisměrku. Všelijak náhodně vyškrtáváme slova, Petra naštěstí rovnou napadne si je zapsat. Mezitajenka nám pomůže najít poslední chybějící jesle a můžeme přemýšlet, co dál. Podezřele hodně slov začíná na P a ty ostaní jsou zase podle abecedy. Začneme je sepisovat a prozřeme – princip slovního fotbalu je krásně viditelný. A intepretaci pomocí semaforu jsem si do vlastní šifry vymyslel už kdysi dávno. Krásně týmové, stíhací závod pokračuje. A zatím netušíme, kdo jsou jeho účastníci. Zatím jsou to anonymní světýlka opodál, SMS systém blbne a neposílá jména. Jen ten Albert Stallone, který vyhraje naprosto jistě a ono to tak prostě není, doráží k našemu údivu na stanoviště až po nás, což se pozná, neboť se zdravíme a přejeme si hodně zmaru či něco podobně upřímného. Takže jedno jméno by bylo odtajněno.

8. Skalička
Cestou docházíme ROFLCOPTER a začínáme naši soukromou šifrovací párty, která skončí až v cíli (učastníky jsou ještě Alberti a Bazinga). Únava kulminuje, proto nesměle navrhu, že pro šifru nemusíme všichni a tak s Ondrou a Kotelníkem zabíráme stolek u nějakého statku. Cedule slibuje psa, ale ten se naštěstí nekoná. Síba s Petrem přinesou zadání akorát ve chvíli, kdy dojím a dopiju, cestou už rozvíjejí nějaké úvahy o angličtině, takže jenom pronesu větu o wellbloadovi a je jasno. Raději už se ani neptám, jak je to daleko a odevzdaně šlapu. Budeme tam cobydup.

9. Památník part. roty gen. Luži
Cestou sledujeme, jak na východě padá z kopce pět světýlek, takže Alberti mají vyřešeno taky. Šlapeme k pomníku a vymýšlíme, proč je Ivoš na hanbě v korytě potoka. Asi ho Alberti vyloučili... U lesního monumentu se konečně potkáme všichni. Uff, po zpoždění na začátku konečně restart. A dobře pro nás, Kotelník hned vidí, že písmenka v morseovce mají vždy osm znaků a právě 2 čárky. Kotelník naštěstí vidí morseovku všude. No a na to já zase, že teda semafor, když máme těch osm směrů. Výborně, že by konečně trhák? Ale ne, když odcházíme tak Kačka už taky stojí. Síba prorokuje nějakou dlouhou štreku, tak si aspoň zanadávám na semaforovou abecedu 2x za sebou (byť ob šifru) a pochodujeme dál. Nadávat se musí, organizátoři jsou pakáž.

10. Kóta
Cestou nás předchází Pospetz, Alberti ho vyslali napřed jako rychlou spojku. My s Kotelníkem udělali to samé, ale asi až 100 m od šifry, takže díky čekání na něj se podle SMS zase propadáme, ale ono je to vlastně jedno. Ono je to vlastně dvě. Za těch 100 m Kotelníkovy odbočky nás totiž kromě Albertů předběhl ještě ROFLCOPTER, vinou čehož jsme ztratili strašlivá dvě místa na přesunu. Teď to bude vypadat, že bloudíme. Jsme uťapkaní, takže hledáme záminku, jak oddálit luštění a tím pádem vyluštění a tím pádem další pochod. Nedaří se nám v tomto tempu dodržovat protokol, což by se nám mohlo vymstít, takže si ještě před luštěním dáváme kolečko pralinek zvlášť. Petr donesl jedinečné čokoládové kalíšky, hned to vypadá nóbl. Zvěrokruh poznáme, žabičku složíme, párkrát s ní zakvákáme a po začátku GAB se nám nechce opravovat chyby, takže jen sprostě zjistíme, jestli jeden ze dvou možných znaků tajence GABRKRIZ vyhovuje a jdeme (došlo ke skvělé hlášce: „Tady je taky vybarvenej odpor, takže R, takže jdeme!“). Prostě nás, co jsme zažili Fort Exit Wittgensteinova, nějaká nečitelná šestiznaká tajenka, která obsahuje dvě F a jedno G, nerozhodí. Super nápad, bohužel trošku zkažený hodně návodným názvem a zbytečným montováním zvěrokruhu, určitě by to šlo i bez toho. Cestou mijíme nějaké bludičky v lese a já věřím tomu, že to jsou Alberti. Konečně jsme první. Ba ne. Teprve přechodně.

11. Xordiště
SMSka to potvrzuje, jupí. Potemnělý statek působí skvěle hororově, úžasné místo. Šifru zase hledáme docela dlouho, nějak nám to tady schovávají. Když s ní konečne sedneme, trojice z polského kříže jsou dost zjevné. Dost zjevné je i to, že poslední dvojčlenná trojice zcela chybí, smysl čehož mi uniká doposud. Chvíli na to zkoušíme napasovat mobil nebo další polský kříž (jako loni na Matrixu), ale to je nám pak Xor k ničemu. Síba ale za chvilku prohlásí, že ví co se může Xorovat a když to chvilku dělá, nahoře se mu kreslí krásná dlouhá hrana. Zbytek už je zřejmý, dodělat bludiště, najít cestu, přečíst morseovku, opravit chyby, opravit chyby, opravit chyby a jít. A nabízí se ryze hypotetická úvaha, jestli tam ty chyby příště nedělat. Ach jo, kdyby tak nebyl názvem šifry profláknutý celý princip, to by byla krása...

12. Hřiště v Železném
Pořád jsme první, ale je jasné, že maximálně o minuty. Na hřiště doslova narazíme a prolezeme křížem krážem. Nic. Co na to upřesnítko? Mlčí. Co na to orgové, kterým voláme? Mlčí... Přichází Roflcopter a Alberti, náskok je v tahu. Se Síbou vyrážíme do vsi hledat nějaké další hřiště, jestli to třeba nebude na něm. Nebude, Petr volá, že chybělo upřesnítko a že už to mají. Potkáváme se na autobusové zastávce a jdeme luštit. Bohužel hned na záčátku se necháme svést na scestí když si ke dnům dohledáme svátky. Všechna čísla jsou tak nějak divně písménková a úhly takové dost zvlástní, takže by to chtělo nějak složit. Ondra s Kotelníkem dílky překreslují na fólii a objevují jejich symetrie, já narhuji vyndat mapu Tišnova, na které Síba inkriminované oblasti najde. Vypisujeme si ulice, které je tvoří, ale to je k ničemu. Skládáme je k sobě a vypisujeme písmenka z minut a ze jmen, která vyšla přes svátky (!). Nic, ale pořád tam nějak probleskuje Tišnov. Nakonec se vyprdnem na svátky a ten Tišnov tam máme. Ale co to „začínám“?? Kde začíná Tišnov? V upřesnítku je azimut a vzdálenost, že bychom šli k ceduli Tišnova odměřili to? Není to nic moc, ale nic lepšího nemáme a stejně tam musíme, tak to vyzkoušíme.

Intermezzo
U cedule Tišnov jsou tak akorát sloupy el. napětí. Cestou nás napadne další intepretace – v Tišnově existuje ulice Tišnov, která je slepá, takže má jednoznačný začátek. Pořád nám vrtá hlavou ten jeden bod, ve kterém se všechny obrazce protínají, takže do Tišnova (ulice) zkusíme poslat jen Petra, co kdyby náhodou. Ostatní jdeme prověřit ten průsečík. Cestou na něj mi naštěstí dojde, proč to tam bude. On ten běžec byl jen jeden a běhal různé okruhy... Zatracené svátky, ty mi v téhle tematické inteprtaci pořád bránily.

13. Tišnov, křoví
Přicházíme ke škole, míjíme Alberty a na Síbova slova „kdybych já byl org, tak to schovám do tohohle křoví“ právě z toho křoví tahám zadání. A zároveň mi sděluje heslo, které mám odeslat, leč nerozumím dobře. Takže ho odesílám špatně a proto to vypadá, že jsme to vyluštili za jedenáct minut. Odvoláváme Petra a jdeme luštit, SMS ukazuje ztrátu 30 minut. Jde to s námi z kopce. S Ondrou stavíme rozhlednu, Síba s Kotelníkem mezitím vymyslí, jak se ten braille bude číst a když se vracím od stromečku, řeší se zrovna, kde je ZELUZSKA ulice. Jako místní znalec dvou ulic a jednoho náměstí je s převahou poučím o Koželužské a balíme. Síba navíc bryskně usoudí, že Petr bude teď někde poblíž, takže ho tam ještě rychle posíláme. Ano. I proto to vypadá, že jsme to vyluštili za jedenáct minut. Aspoň k něčemu ten jeho výlet byl. A ani nenadával.

14. Plot
S Petrem se potkáváme na náměstí a naděje žije, ztráta na první Roflcopter je 15 minut, na druhé Alberty jen 5. Ondra si hned všímá, že jde o čáru jedním tahem z rohu do rohu, takže ji hned začneme vybravovat podle čísel. Síbovi to vyjde krásně do kouta, ale o jedno políčko špatně. Tak znova, tentokrát s asi trojitou kontrolou. Výsledek je správně a hned si všimnu mnoha podezřelých křížků, takže ani římská čísla nás nezastaví. Byli jsme rychlí, makáme dál. A protože jsme měli Petra napřed, tak to teď máme blíž. Nicméně stále se pohybujeme vpřed s tím, že jsme třetí a s ohledem na to, jak celá hra vypadá, nemáme valnou naději někoho předběhnout. Jenže to už je to, co víme naprosto jistě.

15. Cíl
Cestou potkáme dokonce ukazatel, abychom se neztratili. A především neztrácíte Síbu, aby vám našel ukazatel. Jsme v cíli, čeká nás ještě jedna šifra. Podle Ivošovi bundy vidíme, že Alberti už tu jsou taky. Ale nikde nejsou vidět, snad ješte luští. Jsem poňoukán k rychlejšímu zapojení do procesu, vinou čehož si ani nepřečtu SMS s překvapující odpovědí. Jsme tu druzí o pět minut. Dostáváme šifru a přestáváme vnímat čas a prostor. Jenom luštíme a luštíme. A luštíme dlouho a plodně. Konečně pěkná těžká šifra. Sepíšeme si stavový prostor piv a vidíme v něm pěkné závislosti. Zkoušíme číst piva jako směry pro plotr a kreslit. Pořád něco zkoušíme a vymýšlíme, rozhodně nejde o zásek. Asi po 40 minutách nám Síba prozradí, že jsme tu byli druzí s pětiminutovou ztrátou. Nějak mne dřív nenapadlo si tu zprávu přečíst. Ještě že to neřekl na začátku, asi bych dost nervoval. Ale žádný oslavný řev se neozvývá – šance asi pořád je. Po chvilce už zkoušíme pěnu považovat za restart a pak si i všimneme, že nakloněné je pivo vždy k tomu druhému, takže se bude přelévat! Název šifry odkazuje k použití hodnot 17 a 9, tak jdeme počítat. Funguje to, při začátku OPO už málem posíláme OPORA, ale ještě čekáme. OPON je přesnější, takže jen vyloučíme poslední Y a posíláme OPONA. A nic. Ticho. Orgové sedí u nás. Čekáme. Stěžujeme si, že jsme poslali kód a nic. A do fanfáry příchozí SMSky zní: „Pravě jste jako první dokončili NaPALMně.“ Obrovská radost a nadšení, Alberti asi ještě pořád luští. Tohle se řadí k mým nejsilnějším šifrovacím zážitkům vůbec.

Epilog
Hra skončila a byla vlastně výborná. Cestou na to nebyl čas a měl jsem pocit, že je zbytečně lehká a vůbec neodladěná, ale jak už píše v diskuzi Ivo – stačilo by u pár šifer použít jiný, méně návodný název a rázem by bylo o zábavu (a zákysy) postaráno. Klasické šifrovací principy ještě takhle nahintované moc dlouho neodolají. Navíc, když se dívám na výsledky, tenhle pocit asi nemají všichni. Devět týmů v cíli není na hře s nápovědami až tolik. To jen my čtyři měli asi šifrovací bohy na své straně. Nám v týmu hra sedla, s Ondrou a Kotelníkem jsem hrál poprvé, ale šlapali jsme jako hodinky. A protože jsme v průběhu nestíhali ani pralinky zvlášť, museli jsme se v cíli odměnit hned několika kolečky. Každá šifra byla pokořena týmově, rozvíjeli se myšlenky i případná dělba práce fungovala úplně automaticky. Pokusy o to, dát činnostem nějaký řád, jsme vzdali už v počátcích týmu Pralinky zvlášť. Hosté to ještě nechápou.

Abych přidal něco, co stále považuji za kritiku, tak mi vadil semafor ob šifru (6 a 8) a ze začátku dlouhé přesuny. Jinak díky moc za hru, připravena byla perfektně a NaPALM je prostě sluníčkový tým, tahle milé lidi aby člověk pohledal. Rozhodně se těším na další ročník, stojí to za to. No. Když tak nad tím přemýšlím, poprvé jsme se dopracovali k úspěšně obhájenému vítězství. Tak asi stojí. Třeba budeme mít zase místo na braní hostů.

Za Pralinky zvlášť sepsal Míla j. h. a okomentoval Síba j. s. č.