Sešlost 2011, Třebíčsko

Reportáž týmu Unavení ponocní (Jára, Hanka, Síba, Petr a Zuzka)

Po loňské účasti na posázavské Sešlosti v týmu Pomocní ponocní jsme s Járou cítili, že letos bychom byli bez Sešlosti ztraceni. Registrujeme tým. V řadách Unavených sluncí se nám bohužel nedaří nalézt spolukumpány pro letošní třebíčský ročník. Jára pro akci získává Hanku, ale dvě místa v týmu stále zůstávají neobsazená. Zkoušíme Síbu. Jo! Síba spolu s Petrem se přidávají. Tým Unavení ponocní, tedy tým s názvem, který mi maximálně vyhovuje, je kompletní. Jen nechápu, proč zrovna nám přidělili orgové týmové heslo „kocovina“.

Na start přijíždíme každý trochu odjinud. Já s Járou a ve společnosti Vepřů a několika dalších týmů jedeme zpožděným rychlíkem. Díky zpoždění si v jihlavské nádražce dáváme obídek. Ten bychom jinak nestihli. V Třebíči svižně šlapeme od vlaku na start a tam už zaslechneme halekání „sluníčka!“.

START

Nemám ráda budíky. Orgové nás chtějí na startu vybudit a tak nám předkládají první šifru v podobě 72 budíků! Zelených, modrých, červených, stojících, jdoucích a tak nějak divně k sobě přilepených. Získáváme čtyři indicie a hledáme heslo pro posun nesmyslného shluku písmen. Je až s podivem, co všechno nám indicie asociují. Do té doby, než zjistíme, že indicie mají dohromady 26 písmen. A ano, potřebujeme k tomu nápovědu.

1. šifra - Křížovka

Takto velmi brzo opouštíme Třebíč, první stanoviště na nás čeká v Řípově. V křížovkářské šifře je potřeba si uvědomit, na jakéže šifrovačce to jsme a co všechno v sobě skrývá. Jen co vyťukám postupovou SMSku do SMS infa, už lovím tahák na kódování Brailla.

2. šifra - Banánek v čokoládě

Po krátkém přesunu nacházíme sladkou šifru. Mlsáme asi kapánek méně než orgové a tak buchtu a marokánku ve zlatých rámech neodhalujeme. Marokánku se mi podařilo odhalit cestou dál, ale to už jsem věděl, že to musí být na „m“. I tak už víme, kam dál. Mimochodem teď při psaní reportáže si vymýšlím, jak ztvárnit pralinku...

3. šifra - Barevný čtverec

Následuje jedno z nejpříjemnějších stanovišť. V hospodě ve mlýně si sedáme ke stolečku, objednáváme pití a prohlížíme pestrobarevné čtverečky. Síba naši idylku velmi brzy kazí. Hádá pozici následujícího stanoviště, způsob, jakým ji ta divoká změť čtverečků kóduje a pak už jen dolaďuje řešení. Ono na odhalení tajenky stačí pochopit, kde musí být stejná písmena a pak už se jen podívat do mapy. Což koneckonců byla významná pomoc po celou dobu hry. Až asi na tři výjimky byla ta trasa průhledná jako křišťál. Exujeme přinesené kofoly a vyrážíme do Krahulova.

4. šifra - Bludiště

SMS info říká, že tu jsme první. A to poprvé a naposledy. Sedíme na louce nad kostelem, víme, proč jsou v bludišti jen písmena G, W, K. Ale co s tím bludištěm dál? Když odtrhnu oči od zadání, vidím šest tyrkysových triček. Jsou to Tykadla a v zákrytu za nimi místní paní v úplně stejně barevném tričku pleje záhonek. Po chvíli pět triček mizí. A i další týmy přicházejí a odcházejí. A pak už i Unavení ponocní odcházejí!

5. šifra - Koláče

Koláčovou šifru jsme překřtili na knoflíky od sporáku. Usedáme s ní na terasu jedné chatky. Začíná krápat a my máme luxusní luštící útočiště. Ale pohodlné luštící místo ještě nezaručuje rychlé vyřešení šifry. Zabavujeme se tedy také pomocnými šifřičkami a následně měníme „Dinga“ za nápovědu. Dingo, nebingo, ale přeci jen se dopracováváme k tomu, podle jaké elektronické kuchařky nám ty koláče napekli...

6. šifra - Zrcadlo

Další vypečenost na nás číhá na železniční zastávce v Hvězdoňovicích. Šifra je velmi abstraktní. Neb s takovým zadáním nejde nic rozumného dělat, lovíme zrcadlovou fólii, kterou jsme získali na startu a čarujeme s ní. A opět přichází na řadu pomocné šifřičky. Učím svojí T9 heslo „fetiš“ a na oplátku se dozvídáme, že nejkrásnější na světě je kužel. Fólii dáváme tvar kužele a Petr jí přikládá na střed té mazanice v kruhu a čte „kóta“. Respektive „koat“. Moc se nám líbí nápad, že teď spočítáme výšku kužele (orgové nám fólii přece vystřihli přesně a i v té mapě mohli výšky kót poupravit) a vyrazíme. Jenže nevyrazíme. Akorát přepočítáváme výšku kužele a nemůžeme se strefit na hodnotu některé z okolních kót. Žerou nás komáři a mě štve, že ten nápis „kóta“ na našem křivolakém kuželu nevidím pěkně v celku. A to je proto, že se tam houpe oběšenec, proto je to „K“ tak divné a větší než ostatní písmena.

7. šifra - Krychle

Rádi odsud vyrážíme pryč a podél kukuřičného pole přicházíme na Šibeník. Téčka a Éčka napovídají, co provádět s kostkou. Já lovím nůžky a jednu krychli vystříhávám, abych pomohla naší prostorové představivosti. Pěkná šifra a hlavně rychle vyluštěná. Můžeme ke kostelu do Heraltic. Prostorové představivosti to ovšem nepomohlo dostatečně, neboť se mi podařilo prohodit dvě řady, takže sice jdeme k heraltickému kostelu na západ, tam ovšem místo toho, abychom vstoupili do domu, nějakou dobu hledáme tácek.

8. šifra - Budíky

Před půlnocí přicházíme ke kostelu a nic. Ale když doluštíme i „dům na západ“, čeká nás deja vu. Hrůza, pokojík a v něm 51 budíků rozvěšených po všech stěnách. Tikající domeček plný budíkových ručiček, budíků zelených, modrých a růžových... Jsou tu i budíky bez hodinových ručiček, vypadají takové zneškodnělé. Každopádně stanoviště má i svá pozitiva. Orgové nám nachystali termosky s čajem a napekli výborný koláč. Děkujeme! Několikrát venku přesouváme naše luštící stanoviště a odskakujeme na návštěvy do „obrazárny“. A najednou mě ostatní budí, že pokračujeme dál! Vzájemné buzení bylo od této chvíle jednotícím prvkem našeho postupu. Už dlouho se mi nestalo, abych alespoň na chvíli usnul na pěti po sobě jdoucích stanovištích v nepřerušené řadě. Jestli my jsme se neměli jmenovat nějak jinak.

9. šifra - Hvězdy

Vyzvedávání devítky je trochu komplikované. Je umístěna v sakralese u tůně, proto je tu dost mokro. Jsem ráda, že jsem si naimpregnovala botky. Bez úspěchu jsem prošmejdila kus podmáčeného lesa a předávám svou svítící čelovku Petrovi, ať zkusí štěstí on. Mezitím se ozývá Jára, který hledá o kus výš, že je správně. Jára je sice správně, protože zcela logicky správně usoudil, že nejpřirozenější místo pro tůň je v půli svahu, nicméně se dle pokynů, že šest částí šifry vyzvedne 100 m na východě, vydává směle na západ, takže pak mám obavy, zda ho z toho houští nebudeme muset vyprošťovat. Jdeme mu pomoct vyzvednout šest částí šifry. Sedíme v jehličí, hledáme, čím se liší hvězdy, které jsme právě vyzvedli a zahříváme se rumem. Taky přepisuju rastrovou šifřičku na čtverečkovaný papír donutím Síbu, aby ji vyřešil. Dřív než odesílám „prstýnek“ orgům, přichází Hanka s nápadem, abychom ohnuli cípy hvězdiček. Jo. A s Járou jdeme překontrolovat, jestli jsem si dobře zapamatovala pozice jednotlivých částí šifry při jejím vyzvedávání. Když se vracíme, je vybraillováno. A dál tím pádem jdeme s „prstýnkem“ v kapse. Je to příjemná výhoda, leč nakonec jsme jej vyplácali na rohlík.

10. šifra - Piškvorky

Na dalším stanovišti dohráváme prazvláštní partii piškvorek. Teda jak kdo. Já jako provianťák vyndávám fólii, že na ní se to bude hrát líp a ať si nezačáráme zadání. A pak usínám... Každopádně zas tak dlouho jsem si tu nepospala. Ale zato velmi tvrdě. Proto to překvapení, když jsme tě vzbudili, že odcházíme, a pak sedli nad tutéž šifru o padesát metrů dál pod hustší strom, protože začalo pršet.

11. šifra - Binárka

Při vyzvedávání jedenáctky u Římské studánky nám SMS info říká, že už potřetí vyzvedáváme šifru jako devátí. Tak nějak myslím, že info hlásilo, že jsme třináctí. Devátí jsme byli ve skutečnosti, protože jsme na rozdíl od některých rychlejších postupovali bez ztráty kytičky. A tipujeme, že další šifra by mohla být Na Kříži. Legitimní cesta na Kříž vede před binární kódování, římské číslice a ... dál se zasekáváme. A pospáváme. Až někdo osvícený znova použije binární kódování a opravdu můžeme Na Kříž.

12. šifra - R2D2

Dvanáctku vyzvedáváme jako osmí. Myslím, že i tady jsme ji ještě vyzvedávali jako třináctí. Vepři ve při jsou tou dobou už v cíli, zato my si pochrochtáváme u stolečku v lesním přístřešku. Obrázkovo-křížovkářská šifra vypadá zajímavě. Ale dokázala potrápit vysílačem, koulí a hlavně tím, že orgové číslují od nuly a ne od jedničky. A nejhorší bylo, že jsme proměnili „prstýnek“ za nápovědu, která říkala jen to, co už jsme věděli dávno.

13. šifra - Kruté hádky

Při přesunu na třináctku konečně začíná být tepleji. Abychom během luštění nevychladli, objevuje Síba „hádky“ v textu už během prvního čtení. Teritoria hádků pak chvíli hledáme jako názvy v mapě, ale jen co se opět vrátíme k textu, víme kam dál. Je potřeba jít rychle. Zvlášť když jsme se od orgů dozvěděli, že třebaže hra začala později, končí podle původního plánu v pravé poledne.

14. šifra - Metro

Šifru u rozcestníku vyzvedáváme v 11:01. Rychle sundávám dvě vrstvy oblečení, protože už je mi fakt vedro, spočítám 26 stanic metra, odskakuju si a už abychom zase rychle šli. Je jasné, že do Okříšek. Síba zatím za pochodu doluští zbytek. U okříšského kostela je místo cíle jen cedule odkazující na sokolovnu ještě asi 300m dále. Máme ještě 20 minut času, ale kdyby ne, tak by to orgové mohli pěkně schytat. V 11:45 ve dveřích sokolovny odesíláme závěrečné heslo.

CÍL

Jsme v cíli! A protože jsme nehamižnili a nechtěli absolutní nápovědy, předbíháme Vlhkou jámu a Točenou zmrzlinu a dostáváme se na šesté místo!

V rámci možností se trochu zcivilňujeme, pózujeme orgům při fotografování, třepeme si packama a jdeme si odpočinout na oběd a pivo a pivo a ještě pivo a taky čerta. A předtím, než odcházíme s Hankou a Járou na vlak, loučíme se pralinkovým rituálem.

Orgové moc děkujeme za pěkné šifry, zajímavou trasu, příjemné vzdálenosti mezi stanovišti a dobře zařízené počasí - prostě za bezva hru!

Za Unavené ponocné napsala Zuzka a ostatní by mohli přidat poznámky ;-)

Síba přidává poznámky kurzívou.