Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, říká se. Dalo by se též říci, že kdo nic nedělá, tomu se nic nepovede. A tak jsme uvítali v kalendáři zase nějakou novinku. NaPALMně dělal NaPALM mně, a protože NaPALM je skupinka, o které je čím více slyšet, zvědavost byla na místě.

Naděje, že nová hra nepřiláká vážné soupeře, velmi brzy vzala za své. Ne, že by jich bylo mnoho, ale zato samí plnotuční. I tady se tedy budeme muset snažit, žádný úspěch zadarmo se nedal očekávat. Nám se také podařilo postavit plnotučnou sestavu. Ze základní sestavy Pralinek zvlášť chyběli jenom Pozdílkovi, doplnili jsme ji proto cenným hostem – Proudovým krtkem Fallenem.

A tak jsme se první červnový pátek sešli u Boby centra s jasným cílem. Doplnit dvě vítězství Pralinek zvlášť z jarní sezóny na hattrick. Dali jsme si pralinky zvlášť a mohlo se začít. Zadulo se na roh a začaly se plnit úkoly. Dobré dříví byl pomístní název, na nějž jsem už kdysi narazil, takže jsem tušil, co hledám. Výsledek šel oznámit Fallen. Také vyzvedl příslušný dílek poté, co Pepa vypsal test z pravidel. S Ondrou pak Pepa stříhal a lepil obrázek. Petr šel nakreslit palmu. Když nám rozčileně volal, že mu ji nechtějí uznat, začali jsme mít obavy, aby z toho zase nebyla nějaká ostuda. Naštěstí mne v tu chvíli napadlo, jak je to s tou černou kuličkou, takže jsme ho mohli odeslat jinam a nechat si projít hlavou, jak je to s tou palmou. Chválabohu jsme správně usoudili, jak to udělat, aby se z toho nestal test vytrvalosti Petra a odolnosti organizátorů a instruovali jsme ho správně. A pak už jsme měli dílky všechny a mohli se pustit do díla.

Po několika blbých myšlenkách Petr celkem brzy prohlásil, že součet je maximálně čtyři a už jsme byli na správné cestě. Přesné pořadí jsme bez problémů prolámali hrubou silou a šlo se na trolejbus. A nikdo s námi. Vypadalo to, že ze startu odcházíme první. To nám brzy potvrdí SMS, když dorazíme do parku Marie Restituty. Že bude NaPALMně takovou spanilou jízdou Pralinek zvlášť, že za celou hru neobdržíme jinou zprávu než „jste tu 1.“, jsme v tu chvíli samozřejmě ještě netušili.

Co máme vyřešit v prvním kroku, bylo jasné. Ondra se toho chopil svým obvyklým nepřehledným způsobem, takže jsem se minimálně já prozatím ujal řešení nápovědných šifer, s nimiž se začalo už na startu. Do parku postupně přicházeli soupeři a my jsme se nějak nemohli hnout. Teprve když mne přestalo bavit řešit nápovědní šifry, opsal jsem si zadání úlohy a podařilo se mi vyřešit takové to „kdo s kým“. A byla to úloha docela drsná, musel jsem při ní pracovat i s tím, co vychází na licho. Odevzdal jsem výsledek ostatním a jal jsem se opět věnovat blbostem. Za chvilku Petr na základě nějaké úvahy, kterou jsem předtím označil za nepravděpodobnou, hlásí, že mu vychází něco pravděpodobného, takže mu ta písmenka díky místoznalství seřadím a jde se. Připadá mi, že jsme luštili jako ponocní a to, že jsme zatím neviděli nikoho odejít, přisuzuju hlavně tomu, že jsme přišli se slušným náskokem. Takže když jsem se později dočetl, že i tam jsme byli ze všech nejrychlejší, bylo to docela překvapení.

Nicméně na mostě jsme opět první. A zase mi připadá, že tam trávíme nehezky dlouhý čas. V úsudku, které myšlenky nepovedou k výsledku, se tentokrát nemýlím. Bohužel se mi ostatní úplně nedaří přesvědčit, že se nemají věnovat tomu, který podpis je oproti kterému trochu šejdrem. Dlouho se ale věnujeme i jiné slepé stopě, kterou je zkoumání zdánlivě zákonitých rozestupů po dvou. Pak to ale někdo namaluje a je vymalováno. A došlo nás tu jen JÁDRO? Je to možné?

Autobus nejede, takže pokračujeme pěšky. S vážnými obavami, že JÁDRO přijede tím dalším autobusem, který přijede na čtvrté stanoviště záhy po našem příchodu. To se ale neděje a my dostáváme do rukou další z šifer, kterou vyřešíme ze všech nejrychleji. Poprvé máme pocit, že je na NaPALMně něco jednoduché. Celkem záhy si změříme obvod pejsků a interpretace čísel je jasná. Vybereme tolikátý přímý úsek a přečteme písmenko na něm. Trochu to hapruje, ale tajenka je jasná. Zase se teprve dodatečně dozvídáme, že chyba byla u nás, když jsme písmena nevpisovali na vrcholy, ale na stěny, leč kdo by se tím v tu chvíli zabýval.

Autobus zase ujel, takže jdeme pěšky. A dostáváme provázky, které nás opět trochu potrápí. Snažíme se je nějak párovat k sobě, dokonce padne i myšlenka, že na různých délkách nezáleží, protože bychom přece měli dostat dvě zadání. Nejvíce nás ale odvede od správné cesty prohlášení, že ty bazmeky namotané na provázcích nám udávají čísla 0, 1 a 2. Teprve když se mi od této myšlenky podaří oprostit, napadne mne i ta správná interpretace. Kupodivu teprve potom začneme měřit natolik přesně, že nám vychází celočíselné a myšlenku potvrzující výsledky. Trochu jsme doufali, že nám přítomní hlídači na základě oznámeného výsledku ukážou, kde to je, ale nikoli. Potvrdí nám jen správnost výsledku. Najít místo si musíme sami. Čímž se dostáváme k jedinému okamžiku, kdy na NaPALMně Petr nadával. Jakkoli se snažím prosadit, že bychom polohu měli odměřovat z předpisové mapy, jde se hledat na internetu. Jde to ztuha a ukazuje to do údolí Svitavy na neurčitý břeh. Nelíbí se mi to. Připadá mi to nepravděpodobný směr a z letmého pohledu do turistické mapy se mi ani nepozdává správnost. Zjišťuju, že nemáme kalkulačku, abychom to pořádně odměřili a spočítali. Alternativně taky doporučuju jiné internetové mapy, jsem ale závislý na tom, aby to někdo udělal. Nakonec se horko těžko doplácíme k oběma výsledkům. Ty se naštěstí shodují, odkazují na mnohem pravděpodobnější místo a Fallen potvrzuje, že tam stojánek na kola je.

Zrovna přijíždí autobus, akorát jej stíháme, takže se půlku kopce vyvezeme. A přestože jsme tu seděli dlouho, nikdo s ním nepřijel. Zažíhám petrolejku, opouštíme Brno a jdeme do tmy. Na šestém stanovišti je lavička se stolečkem, takhle by mohla vypadat všechna. Dříve, než se stihnu rozkoukat, už někdo hlásí skrytá čísla. Vypadá to, že půl je hotovo, a je to hluboký omyl. Ještě si chvilku posedíme. Je zjevné, že věty jsou kvůli čemusi natahované. Snažíme se je rozdělovat na první a druhou část, což místy jde, místy ne, a nápověda v názvu nás mylně navádí na hledání negací. A tak si to musíme vysedět. Pak někdo nadhodí první asociaci a už to jede. Ještě si ujasňujeme, že hledáme přirovnání a s drobnými korekcemi je výsledek na světě. Odkazuje tam, kam jsme čekali.

Šifra na hradě by byla formalita, neboť hned první myšlenka byla správná. Nebyla jen pro poněkud ledabylou první fázi provádění a pro mé ustavičné rýpání, že by nám mělo vyjít něco jiného, neboť nahoru je hnusná cesta, je to zpátky a do autu, čili krajně nepravděpodobný směr přesunu. K luštění mne ovšem Pepa, Ondra a Fallen nepustí, takže si s Petrem vyluštíme svou poslední, čtvrtou nápovědní šifru. Tu s palmičkou. Ani nedojde využití. A směr přesunu na kopec se nakonec potvrzuje. A udivuje nás, že cestou opět nikoho nepotkáváme. Pořádně zpocení nakonec vystoupáme navrch, kde správně tvrdím, kudy k památníku, a Fallen mi to vyvrací s tím, že to tady zná. Nakonec si musím stanoviště najít sám, zatímco Petr s Fallenem zmizí v jakémsi nepravděpodobném houští. Trvá mi to, neboť mi vítr sfoukne plamen a nad to je zadání umně schované.

Zato šifra je prolomená hned. Nápověda v názvu je tady až přílišná. Cestou do údolí jsme odměněni hlubokým bahnem, jako by snad v nedávné době pršelo. Usedáme na lavičku a pouštíme se do díla. A nejde nám to. Tušíme sice správně, co máme dělat, potvrzuje nám to koneckonců i rozměr obdélníků. Ale nejsme schopni se oprostit od přesvědčení, že chceme výsledek opět ve slepeckém písmu. A tak to zprvu děláme dobře, ale výsledek se nám nelíbí, pak vymýšlíme jiné interpretace toho, jak pracovat s barvou podkladu, a když se blíží promrhaná hodina, právě se chystáme myšlenku slepeckého písma opustit. Naše první nápověda nás přibije zpátky na zem. Je to sice v podstatě rohlík, ale ukotví nás napevno u slepeckého písma. A zaváhání se tu věru neodpouští. Dochází nás tu JÁDRO a Albert Stallone. Že by byl náš náskok v nenávratnu? Každopádně se nám brzy rozsvítí a šifru vyřešíme. Ještě si tu ovšem vychutnáme několik chyb. Jednak se po cestě do Bílovic nad Svitavou dáváme dvakrát špatným směrem, naštěstí si to pokaždé záhy uvědomíme. Jednak ale sekáme chyby i do samotného řešení, takže těžko identifikovatelný klikyhák, jenž nám na konci vyšel, označujeme za rozcestník. A tak ve vsi samotné nejprve prohledáváme úplně špatná místa v okolí sokolovny. Je to pochopitelně marné, takže znovu sedáme u osvětlených stolečků k šifře a tentokrát to dořešíme pečlivěji a správně.

Jdeme ke kostelu. Tam dostáváme šifru s beruškami, kterou zpětně hodnotím jako asi nejhezčí, kterou NaPALMně přinesla. Souvislost se semaforem se díky pootočení berušek nabízí sama, a když Petr spočítá, že všechny noty dávají dohromady celý takt, je to jasné. A máme radost z toho, že pokračujeme rychle dál a tentokrát není ani z kopce nikdo další v dohledu. A dohled od kostela je dobrý. Radost už nemáme z toho, kam jdeme. Profláklá cesta do profláklého kopce je trochu nuda a trochu opruz. Ale alespoň si zavzpomínáme, v jakém mrazu jsme ten kopec stoupali naposledy.

V sedle zabíráme lavičku a Petr s Fallenem jdou nalehko vyzvednout zadání. Vyrábíme tím trochu zmatek, neboť šifru u studánky nemohou najít. Burcujeme centrálu, ale nakonec se nález podaří. Scházíme se nad šifrou a já si nechám povyprávět o tom, jak funguje hra Pipeman, o níž slyším poprvé. Aplikovat správně se nám to ovšem opět nedaří. Ví bůh proč, ale opět se nedokážeme oprostit od toho, že tajenku nám mají vytvořit dílky, které do tabulky vložíme my. Snad proto, že jejich rozsah je 1-5, což náramně dobře odpovídá římským číslům. A tak lepíme dohromady cestu, kterou bychom mohli skrz tabulku projít. Vinou špatného předpokladu jsou špatně i všechny její varianty. A tak tu zase sedíme a jsme bezradní. Aby toho nebylo málo, znovu nás dochází JÁDRO a Albert Stallone. A svítá. Vypadá to, že je zle. Už v podstatě tušíme, kam budeme pokračovat, neboť čistě z délek sekvencí dílků vychází možný konec tajenky „orávka“, ale zbytek nefunguje a chceme v tom mít jasno. Pak dostáváme další nápovědu, která je v podstatě rohlík. Naštěstí rohlík nakopne Fallena, aby pohcopil, která bije. Tedy že tajenku nenesou dílky vkládané, ale již existující. Cestu nakonec nalezneme i bez toho, abychom jasně vměstnali všechny zbývající do mezer. Odcházíme stále první.

Když stoupáme z údolí Melatína nahoru, vidíme v údolí JÁDRO v patách. Jde do tuhého. Vyzvedáváme zadání a trochu času získáváme tím, že ho JÁDRO nemůže najít. Zdá se nám to víc, ale je to pouhých 10 minut. Daří se nám tady neudělat stejnu chybu jako už mnohokrát, když dostaneme delší text. Tentokrát ho dočteme pořádně do konce. Takže víme, že máme najít krychli, číst na jejích hranách a k jejímu sestavení máme použít písmeno Q a nějaká další. A u toho opět na hodinku končíme, neboť si mylně vyložíme, která jsou ta další. Hledáme hnusná písmena. Kromě G jsou tam všechna. Přeme se o to, která písmena jsou dost hnusná, což nakonec vede k vyloučení F. Zbývající písmena jsou jen čtyři a jsou rozmístěna tak, že se tam ta krychle nádherně nakreslí. Do rozměru papíru se téměř dokonale vejde, čelní strana má navíc tvar kosočtverce. Takže než nám vyprší hodina, zabýváme se pouze touto krychlí, zaplácáváním komárů, vytrháváním klíštěte a poslednímu setkání s Alberty na trase.

Pak totiž dostaneme poslední nápovědu. Jedinou, která nebyla rohlík. A čeká nás fantastický finiš, neboť nám zbývají pouhé dvě hodiny, během nichž se nám podaří dořešit krychli a další tři šifry, zvládnout tři přesuny a vyhrát tak NaPALMně rozdílem třídy. Krychli tedy s nápovědou dořešíme prakticky okamžitě a vydáváme se do Soběšic. Domníváme se, že máme JÁDRO v zádech. Chceme mu ujet, leč autobus nejede, tak jdeme pěšky.

Usedáme u plotu hřiště a šifra nám zprvu připadá příšerná. Tolik čar, tolik možných informací ke zkoumání. Navíc ten nadpis, který mě okamžitě navádí na hru Mlýn. Naštěstí nevím, jak se hraje, a z vysvětlování ostatních to nepochopím. Pak do toho ještě chvíli civíme, až Pepa prohlásí, že by to taky mohly být ty vlajky. Sice to myslí tak, že mu je připomínají výplně těch koleček, ale je to nahrávka na smeč, která se nedá nevyužít. Takže ji využíváme a jdeme na autobus. A ten zrovna jede, máme štěstí.

U studánky vyzvedáváme šifru, která nás má dovést do cíle. A je to rychlovka. Polský kříž poznáváme ihned, pak někdo nadhodí i fígl v různých tloušťkách cestiček a je to. Jen je ještě třeba opravit chyby. Odcházíme a já zběžně kontroluji čas. Právě odjíždí další autobus ze Soběšic, 20 minut po tom našem. Byli jsme vážně rychlí. Volám na hbitou sekci, že když poběží, tak ho stihnou, což míním jako vtip. Připadá mi to být jednak těžko reálné a jednak trochu zbytečné. Stejně máme náskok jednoho autobusu, i kdyby JÁDRO přijelo teď. Oni to ale vezmou vážně a uhánějí, co jim síly stačí. Jsme s tím s Pepou spokojeni, třeba budou mít štěstí a stihnou to. Nakonec stejně stačí jen tři lidi v cíli. S Pepou si dáchneme a přijdeme k hotovému. Jenže nedáchneme. Když vyjdeme z poslední zatáčky před zatáčkou, autobus na ní stojí, hbitá sekce ho blokuje a huláká na nás,abychom běželi. No tak běžíme taky. I díky tomu absolvujeme celý závěr NaPALMně v kyboržích časech.

A jsme v cíli. Zbývá nám vyřešit poslední šifru se zvířátky. A i to se nám podaří velmi rychle. Navíc jako jediným. Tečky na očích (zvířátek) bijí do očí (nás). Použít je jako střed pro kružnice se vyloženě nabízí a ejhle, „O“ z prapodivného nadpisu mají poloměr 1. Už když se nakreslily, všímám si, že hlavně u ryby a slona nápadně splývají s některými čarami. Namítám ale, že ten nadpis bychom měli použít jako celek, ne jen samotná kolečka. Někdo nadhodí sečny a tečny a je hotovo. Tedy po tradiční opravě chyb.

Po neúspěšném intermezzu na Dnem tak Pralinky zvlášťv jarní sezóně 2011 uhrály hattrick. Pravda, týkal se jen mne a Petra, ale i tak už si troufáme označit tuto sezónu jako pralinkové jaro. Zlato z Ostrovtipu pro mne bylo první obhajobou, z Bedny bylo naším prvním z opravdu velké a prestižní hry. Teď se nám podařilo první zlato z Brna, navíc vyhrané tak velkým rozdílem. Jako jediní jsme vyřešili všechno, ani na okamžik jsme nepřestali vést a nakonec jsme zvítězili rozdílem téměř 4 hodin. Tak trochu cítím, že se nám to asi hned tak nepodaří zopakovat.

A tak si vychutnáváme spolu s vítězstvím guláš, nové trenýrky, nataháme si do cíle lahváče a užíváme si to. Dost dlouho to trvá, ale nakonec se i dočkáme zábavného divadelnáho představení o třech dějstvích se stejným rozuzlením. Albert Stallone luští ZOO, Název týmu: luští ZOO a JÁDRO luští ZOO. To JÁDRO, které nás prohánělo ještě na dvanáctce. Nakonec jen prvně jmenovaní mají dostatek času na to, aby také dosáhli cíle.

Pak si ještě ujasňujeme, jak se měly řešit nápovědové šifry, ale postupně se ukazuje, že jsme v horkém dni podcenili zásobu lahváčů. Tak sbíráme zbytky JÁDRA a odjíždíme do štatlu na pivo. Je potřeba nějak přečkat čas, než pojede Pepovi vlak. A nemusí být победная jenom po Bedně.

Sepsal Síba