Pralinkám se na Dnem dlouhodobě příliš nedaří. Dojít nebo nedej bože se umístit je problém. Přesto nebo právě proto bylo letos zájemců více než dost. Dokázali jsme udělat jak zelené tak oranžové Pralinky zvlášť. Zelené pralinky chtěly po úspěchu na Ostrovtipu a Bedně dokončit hattrick. Oranžové pralinky chtěly zacvičit novou členku a konečně si užít šifrovačku, u které neusínají a nemrznou.

Hradecká, Olomoucká a Poličská sekce doráží na Moravák a registrují se. Konečně přichází i Brněnská sekce, která to měla určitě nejdále. Start se protahuje. Konečně. Týmy jsou svolány a opouští pracně obsazené lavičky (naše šance). Krátka ne příliš hlasitá scénka vtipně naznačuje, co bude následovat. Rozlepujeme obálku a vypadnou nějaké 4 těstoviny. Na tři hladové chlapy dost málo. Za chůze dáváme nahrubo pravidla jednotlivých stanovišť. Co je proboha jaká těstovina. Sámoška u poblíž sv. Tomáše neporadí, správné pojmenování zjistí Petr až v Albertu na náměstí Svobody. Máme první hrubý plán výměny. Běžíme na III. ale jsme obeznámeni s jednosměrkami. Nevádí ještě společně a naposled oběhneme blok a dáme první výměnu. A Síba zjišťuje, že asi nebyla nejvhodnější. Nevadí, jdeme na dvojku, kde si ovšem špatně vysvětlujeme pravidla. Od Pietra získáte Gomito neznamená, že se nám budou těstoviny množit. To je zrada a my máme náš plán výměny zcela špatně. Přemýšlíme, jestli nebude rychlejší restart nebo zda pokračovat ve výměnách dál. Zatímco získáváme 4 Gomita, Síba dovymyšlí nový, teď už správný plán. Už neběháme společně, pouze jeden vyslanec nalehko provádí výměny. Mezitím narážíme na trosky oranžových Pralinek. Drahá polovička dřímá na Svoboďáku pár těstovin, je bez mapy a naříká, že je ztracená, chybí ji zbytek týmu a neví, kam má jít. Kámen by se ustrnul. Nasměrujeme ji správným směrem s doporučením, ať už se moc nedělí. Pak bych na výchovu ratolesti, která zůstala poprvé pod pečlivým dohledem babiček a dědečku, zůstal sám. Doběháno a míříme do Orlí ulice.

Obsazujeme stoleček. Snažím se nadhodit, že mi to připomíná puzzle z mapy. Síba prohlásí, že mu to nic v Brně nepřipomíná. Analyzujeme. Rovné čáry, tečky, které nejsou na rovných čarách, dvojice označených bodů. Konečně se vytáhla mapa a Síba s Petrem postupně nacházejí bloky rozdělené tramvajemi. Hledáme pouze označené části a Síba jen tak ze sportu pojmenovává z hlavy zastávky a opravuje chybějící zastávky. Lehce nepřesně kreslíme průsečík a míříme do Špalíčku, kde se snažíme hledat stanoviště v pasážích. To, že jsme jen o pár metrů minulý dvakrát stanoviště na Šilingrově náměstí, zjišťuje o pár minut později. Jsme pomalí, nejsme tu první. Budeme muset přidat.

Přísloví jsou objevena záhy. Vypisujeme dvojice písmen. Budou se odečítat. Prvních pár řádků dává jasný směr odčítání, pak se to kazí. Nicméně to doděláváme, protáčíme abecedu. A nic. A přece, je tu hospoda. Jasné dvoustupňová pěkná šifra. Mohli jsme ji dát rychleji, ale dali jsme. Ale kde proboha leží sv. Tomáš. Mapa mlčí. Budeme obíhat všechny kostely? Místní nás odkazují na start. To se Síbovi moc nezdá, proto nás protáhne k nejbližší kapličce. A nic. Další místní potvrzují předchozí místní. Šalinou dojedeme na místo startu a vyzvedáváme šifru.

Usedáme na lavičku, abychom z ní vzápětí vstali a šli na šalinu do Řečkovic. Za jízdy objevujeme správně oblast okolo princezen, draků, hradů atd. V Řečkovicích usedáme na točně a postupně doplňujeme spodní část okolo stromečku. Zabij bobra, zachráníš strom. Ale jak se proboha z draků dělají bobři, když pomineme mezidruhové křížení a genové mutace. Tam bude asi chyba. Po chvíli se začíná rýsovat část okolo hrášku, bobů a klobouků. A pak dlouho nic. Nedaří se doplnit spodní pravý roh a žádné políčko k tajence. Konečně Síba přichází s tmou, dnem, světlem a nocí. Téměř vše doplněno, bobr je opraven za oheň je pádíme do duhové.

Dostáváme čokoládu. Síba s ní chvíli kroutí, dostává G a prohlásí bez podívání do mapy, že to bude pramen Grbal. V rychlosti ověří svoji hypotézu a pokračujeme. Tím jsme se dostali na dostřel Bezemila sud a Proudovému Chlýftýmu.

Cestou k prameni ověřuji stav oranžových. Jsou na Špilasu a jsou demotivovaní. V cíli se dozvídám, že na princip morseovky pod obzorem, nad obzorem, nikdo nesmí stát, přišli docela rychle. Problém byl s realizací, některé objekty se jim nedařilo identifikovat, některé byly vidět z více pozorovacích stanovišť. Navíc TOMAS má dost morseovková písmenka, takže dohledávka správného řešení v několika možných chybových variantách nebyla nejjednodušší. Lehce matoucí byl i počet odstavců, který naváděl na 6 nebo 7 písmenou tajenku. Jsme u pramene, největší problém je asi dohledávka a nalezení zelené samolepky. Já se sice snažím v šifře hledat složitosti se skládáním vrstev, ale Síba odhaluje 5 různých měrných jednotek, bere mi šifru z ruky a čte umístění dalšího stanoviště.

Vedro, pochod polem kolejí traktoru, kopec, pot tekoucí proudem. Konečně procházíme okolo Baby a za chvíli máme i studánku a šifru. Chvilka počítání a je jasné co s tím. Nejprve se snažíme sofistikovaně vypočítat pořadí šipek. Nakonec na to jdeme hrubou silou a cesta je prolomena. Vem IO je jasné a jde se dál. Cestou nás předbíhají Bezemila sud. Toho bohdá nebude, aby Pralinky běhaly. Povzbuzujeme soupeře k rychlejšímu tempu, ale on se zpomaluje do kopce a odmítá do něj běhat. Zbabělci. Síba za hřebínkem zavelí k opuštění cesty a za chvilku stojíme na další cestě, která nás zavede přímo k dalšímu stanovišti. Docházíme téměř současně s běžci. Uspokojeně pokýváme hlavou, že co není v mapě, musí být v nohách a luštíme.

Oranžové pralinky konečně prolomily Špilberk a jsou na asociacích. Moc jim nejdou. V cíli se dozvídáme, že přání bylo otcem myšlenky. Asociace mají lehce uhnuté a hlavně jim vychází hospoda, včetně piva, kofoly a dalších potřebných ingrediencí. Barva šipek moc nesedí, ale za to z toho vylezla černá hospoda u Schwarzů. A od černé je jen skok k ostatním barvám a duze.

Dlouhý text je rozsekán do tabulky, přečteno místo a pak i zbytek tajenky. Sice konec a pět se musela odhadnout, protože nevycházela moc pěkně, ale míříme na další stanoviště. Škoda jen, že se chvíli po nás přišel Chlýftým a zvedají se s námi. Takhle si moc velký náskok neuděláme. Poslední šifry jsme dali dost rychle, takže deprese po 4 stanovišti, že Dnem zase kvůli času nedojdeme, jsou zahnány. Síba podle mapy hledá odbočku k dalšímu stanovišti. Ve skutečnosti jsou to zarostlé koleje, které zavrhujeme. Protože na další stanoviště jdeme hromadně s Chlýftýmem, který nás dohnal, necháváme se přes Síbův odpor strhnout davem a škrábeme se hrozným zarostlým kopcem nahoru. Stanoviště tam je, ale Síba to zaplatil vlastní krví a důrazně připomíná, že on by se vrátil a obešel to.

Jdeme luštit, na první pohled vidím asociace. Turecké hospodářství, dvě oka a už čmárám spojnice. Síba mě zastavuje a opravujeme turecký med a volské oko. Postupně přicházíme na zbytek. Problém nám dělají ledové kaštany, které jsme prohlásili za fazole. Kontakt označujeme za zkrat. I přes dvě chybějící spojení v pohodě čteme poslední stanoviště. Procházíme okolo golfového hřiště. Míčkem nedostaneme, možná škoda, třeba by se nám víc rozsvítilo. Co bude další stanoviště? Jasně, zbývá plechové kolečko, pamětni ostudy na Bedně, vědomi si hlídaného každého stanoviště, Bobo dostává příkaz preventivně si zanadávat na všechno minulé i budoucí. Jadrné, hlasité, nepublikovatelné slovo zazní lesem a dost možná zmate některé golfisty.

Je to kolečko a jsme tu první. To už tu dlouho nebylo ;-). A začíná naše dvou a půlhodinové martýrium. Postupně zkoušíme různé pohyby kolečkem, způsoby čtení, dělení na zoubky, různá označení zoubků, vlajkovku, čtení z ciferníku, bimbání orloje, počítání lichých a sudých otáček kolečka (13. hodina) apod. Ke správnému řešení se nejvíce přiblížíme, když Bobo prohlásí, že všechna čísla je schopen složit součtem zoubků. To, že jsou v kruhu, už nikoho nenapadá. Mezitím odchází tři týmy a přichází další. A my pořád sedíme. Síba chvílemi zkouší prolomení hrubou silou za pomoci mapy, ale nedaří se. Za pár minut hra končí a my voláme o umístění cíle. Zámek. Zpětně odhadujeme, že tajenka je nejbližší zámek. Ale nic naplat, hra končí. V cíli se navíc dozvídáme, že hrubá síla by nám byla zbytečná na závěrečný úkol.

Oranžový tým po asociacích nabral závratné tempo a zbytek šifer proletěl. Bohužel časová ztráta na 3 a 4 a špatná orientace mu ukrojily čas na regulérní příchod do cíle. Stihli sice najít cílové heslo, ale už nestihli dojít do cíle.

I když se Pralinkám nepodařilo splnit vytyčené cíle, hru jsme si určitě užili. Za zelený tým můžu říct, že všechny šifry byly pěkné, nápadité. Ta poslední byla v daném čase nad naše síly. Oranžoví sice reptali na 3 a 4, ale hru si taky užili, žádná tma, zima, blesk. Zkrátka pohoda, nové člence Petře se snad hra taky líbila. Díky moc za hru. Cestu domů jsme začali v hospodě v Kuřimi a díky zpožděné Avale nakonec i v hospodě v Brně.

Sepsal Martin