Po loňské Krůtě, která byla vydařená navzdory tomu, že jsme tým lepili z náhodných kolemjdoucích, jsme pro tentokrát nemínili nechat nic náhodě. A čtyřčlennou sestavu jsme poskládali z vlastních zdrojů. Petr, Ondra, Martin a já. Příprava na hru byla jako obvykle důkladná a poměrně zbytečná. Příprava krutého artefaktu je svérázným projevem organizátorského sadizmu. Vždycky je s tím hromada práce a jeho použití pak nic moc. Nicméně i já jsem si vyhrál s vystřihováním Krutého kalendáře.

A pak přišel den K a já jsem se vydal v nepěkně časnou hodinu na start. U zastávky trolejbusu jsem si ještě zašel koupit něco k snědku, neboť přípravy probíhaly v jaksi uspěchaném tempu a v batůžku mi chyběl proviant. Vyjma pralinek zvlášť pochopitelně, na ty se myslí s předstihem.

A myslí se na ně nejen pro nás. Máme-li něčím uplácet organizátory, nemáme alespoň dilema, čím to bude. Rum a čokoláda je skoro povinností. Dáme si je i sami a čekáme na gong.

Toho se dočkáme a pouštíme se do Hudby z Marsu. Že obsahuje jaksi divně orientované noty, vidíme hned. Že obsahuje poněkud nestandardní množství linek, vidíme s pooměrně citelným zpožděním, takže na další stanoviště odcházíme v davu. Mile nás překvapuje, jak je blízko. A není to na Kruté zákrutě poprvé.

Na dalším stanovišti nás naopak nemile překvapuje, kolik už je tu lidí. Máme zkrátka pomalý start. Co bychom se ale trápili, zatím je hra průvod. Dostáváme zadání Pentrisu. Nějak jsme to rozstříhali, asi nejdéle nám trvalo pochopit, že se dílky mohou opakovat a že už v tom žádný další krok není a má se jenom přečíst to, co je správně orientované.

A tak máme opět hotovo a jdeme dál, tentokrát už bez všudypřítomných davů. Tak to má být. U hvězdárny chvilku hledáme, řešení je pak, i vinou krátce předtím proběhnuvšího Dnem, dílem okamžiku. Čtvrté stanoviště je za druhým rohem? Je to možné? A takhle triviální šifry? To budeme do oběda doma.

No chyba lávky. Došlo na střílející krůty. Takže jsme se uvelebili za jakýmsi krámem, kde byl stoleček, lavičky, pěkný výhled na stanoviště a dal se tam pohodlně otevřít lahváč z batohu. A stříhalo se a skládalo se a pak se stejně nevědělo, co s tím. Zachránila nás, tak jako skoro všechny, až nápověda. S ní už to byla brnkačka. S obdivem ke krásnému zpracování pokračujeme pěšky dál přes kopec. Doufáme, že se taky někde povozíme.

V parčíku vyzvedáváme Čárový kód. Je tam současně s námi akorát takový ten tým, co to nakonec vyhrál, jde to docela dobře. A docela dlouho i čekáme, než dorazí, někdo další. Nakonec přichází další týmy, další nápad ovšem nikoli. Máme čtyři různé délky, dumáme nad tím, kde už jsme to jenom viděli, i kde si myslíme, že jsme. Tak nám utíká čas i soupeři se Sudoku 2x2 v čele. Uplyne povinná hodina, přijde nápověda a my si zprvu myslíme, že jsme ještě více mimo, než nám původně připadalo. Tak se ještě chvíli ďoubeme v nose, až Ondra otočí mapu, bodne prst na logo a je to. Tak má vypadat aha-šifra.

A zase nás těší, že nemusíme daleko. Jenom se tak nějak čím dál víc propadáme. Zatím tedy jen v pořadí, na peklo je ještě čas. Park u Anthroposu je plný lidí a naše dílčí slabší chvilka má ještě pokračovat. Na texty koukáme jak sůvy z nudlí, jen dělit nám jde. Mechanická práce s kalkulačkou byl vždycky náš obor. A tak máme čísla, a díváme-li se na to, jak vypadají, tak si říkám: Takhle nějak vypadají výsledky goniometrických funkcí. Tak zkouším, co udělá sinus a ejhle: dává vesměs celočíselné výsledky. To náhoda nebude. Pak následuje trocha zatmění. Občas tam celočíselný výsledek není a tam, kde je, nabývá zvláštních buď malých, nebo velkých hodnot. Aniž bych se zatěžoval existencí jiných funkcí, než sinus, prohlásil jsem, že by mohlo být zajímavé, u těch velkých udělat doplněk do 90° a bylo to. Tu zbylou třetinu, která byla v originále tangens, jsme prohlásili za autorské chyby a nijak jsme se zbytečně nezatěžovali tím, že jsou v zadání spousty nepoužitého textu a že nápověda, která nám mezitím cvičně přišla, nám absolutně nedává smysl. Tajenka byla jasná.

Cestou dál nás svižným krokem předešli MUPY MUP!, což jsme záhy s přijali s povděkem, neboť nám ukázali, kde se nachází stanoviště. Sám bych měl problém, ono úchcaní označit za vyhlídku.

Les je plný komárů, tak jsme rádi, že se v něm příliš nezdržujeme. Snad už se opět dostáváme do tempa. Druhým dnem se zrovna luštila Světová fáze Bezvíčku s úlohou Horymír má smůlu, takže vytahuju svůj diář s českými a slovenskými jmény, který mi byl inspirací, a jsem vděčen, že nemám žádného luštiče Bezvíčku v týmu, neboť na to musím výslovně upozorňovat, aby nedošlo ke zmatení. Nicméně i díky tomu (a mottu) najít ten správný protějšek nebylo nic těžkého. Vidina stoupání na Myslivnu je ohavná, proto přijímáme s povděkem, že cestou potkáváme trolejbus, který nás od Myslivny odveze sice trochu dál, zato trochu do kopce. Ondra ho musí dobíhat, on bývá občas pozadu. Takže jdeme nahoru z Kamenného vrchu.

Nahoře na kopečku zabíráme kus nějaké opuštěné cesty a dostáváme Báň, šifru to vydařenou, a to až tak, že nás vystřeluje přímo do vedení. Klíčovým odhalením bylo, že obrázek krůty v sobě skrývá dvojku. Z té se záhy vyklubalo 2 na 8, návrh na smysluplné použití včetně divného písmene J, byl dílem okamžiku a pak už jen jela prováděcí mašina. Z Myslivny odcházíme první. A tušíme to.

V Kohoutovicích na schodech není nikdo, zato zde dostáváme další zadání. Kdybychom jen tušili, že to motto je natolik přímočarou nápovědou! Takhle se poprvé ve hře pomalu dostáváme do situace, kdy nevíme a nemáme nápad. Naštěstí máme činnost. Kromě kynutí nepřátelům, z nichž Sudokáři nás opět předcházejí, je to výroba krůty z několika materiálů. Výroba nám jde, ale s krůtou nás čekají ještě dva přesuny. Pokud ji necháme jen tak, přineseme krůtí nářez. Martin se ujímá řešení. Rozřízne prázdnou láhev, krůtu umístí dovnitř, že takto snad cestu přežije, a opět láhev zalepíme.

A tak nakonec opět dojde čas na nápovědu, po níž si připomeneme to, co jsem říkal už na začátku, totiž že kusá kolej je něco jako slepá silnice, jen prostě železnice má jinou terminologii, dojde nám i to, proč jsou ta písmenka tak divně naležato a můžeme jít. Cestou míjíme hospodu. To, že ji míjíme, je neklamným znakem toho, že zde cíl není a budeme muset dojít do Jundrova. To je také důvod, proč jsme sem nešli luštit poslední šifru.

Les byl totiž, jako ostatně celé jaro 2010, plný komárů. A do toho jsme dostali slohovku. Ně, že bych je neměl rád, ale vždycky se natolik hned ze začátku ponořím do přemýšlení, že pak nejsem schopen číst to jako celek. Takže mi to zadání ostatní seberou a řeší ho zprvu sami. Já mezitím dumám. Ještě pořád můžeme vyhrát. Sudoku má náskok zhruba půl hodiny a stále sedí opodál. Kdybychom to dali do jejich nápovědy, ještě můžeme vyhrát. Každopádně cíl už máme v kapse. No, nedali jsme to. Sudoku mezitím odešlo a ke všemu se tam ještě nasáčkoval Plyšový radiátor, který jsme viděli vskutku neradi. Jinak šifra zatím postupně ustupovala. Kolegové všechno správně pojmenovali, zařadili, našli pravidelně se opakující T. Na zbytek jsme museli počkat opět do nápovědy. Asi jako všichni, kdo tady měli problémy, jsme hlavní potíž měli s neschopností najít v textu všechna T. Ve chvíli, kdy jsme jich získali 13, bylo už řešení hračkou. A kupodivu, šlo se zpátky do hospody, kterou už jsme málem oplakali.

A získali jsme stříbro, jak už je u Pralinek zvlášť nedobrým zvykem. Plyšový radiátor nás navzdory dobrému finiši předběhnout nedokázal. Odevvzdali jsme krůtu, kterou jsme původně chtěli vyjmout z obalu. Už ani nevím, proč k tomu nedošlo,.ale když pak sami krutí orgové předváděli naši jinak úplně tuctovou, jen nevybalenou krůtu jako rafinovaný výtvor, nechali jsme je při tom. Občas jsme přihodili k dobru nějakou historku o tom, jak jsme to vyráběli pinzetou uvnitř láhve a jinak už jsme se jenom bavili. A jedli. Jídlo jsme si objdnali všichni, pro dlouhou dobu přípravy nám tam pak Ondra a Martin, spěchající na vlaky ku svým domovům, zanechali většinu svých porcí, takže jsme se neskutečně přežrali. Pak jsme se ještě vesele smáli dalším příchozím, jak luští Bezvíček, po zavíračce jsme ještě zvládli malou pooslavu v Lamplotě a bylo po Krůtě.

Takže bronzovou a stříbrnou medaili z Krůty bychom už měli. To vypadá skoro jako závazek.

Sepsal Síba.