Už rok jsme se honosili odznakem „Chceš dojít Bednu? Zeptej se mně jak.“

Tak by se asi čekalo, že si s tím budeme vědět rady. Nestalo se. Nejtěžší úkol Bedny jsme museli vyřešit, ještě než začala. Sestavit družstvo. Již dopředu jsme věděli, že s námi nepůjde Petr, takže jsme sáhli do řad expediční sekce Pralinek zvlášť s tím, že s námi půjde Míša. Dva týdny před hrou odřekl účast Pepa a snaha nalézt za něj náhradu se potýkala s chronickým neúspěchem. Jen tři dny před hrou přišla zpráva od Alči, že má zdravotní problémy. Z důvodů kritické personální nouze je ochotná s námi jít, ovšem s tím, že bude chodit hlemýždím tempem a to jenom ve dne. Představa, jak zůstáváme přes noc jen ve třech, mne vyděsila. A tak se v posledních dnech před hrou změnilo hledání posil v hledání podobně postiženého družstva k fúzi. Tím družstvem se stal Černý fracek, což Míša vtipně komentovala, že když jdeme do hry dvě standardní Pralinky zvlášť, jedna nestandardní a co Černý racek nechal, tak budeme určitě velmi akceschopná družina.

Naplno se nám v tu chvíli ukázala nevýhoda zrušených kvalifikací, neboť neexistence kvalifikace znamená neexistenci nekvalifikovaných, kteří nám poté scházejí, když je třeba hledat posily schopné dojít do cíle jako na Tmou 9.

Bednářské listy jsme prostudovali, aby jedinou věcí, na níž jsme přišli, byl překlad názvu šifrárny z japonštiny, který byl ovšem k ničemu.

Před Bednou přichází nepříznivá předpověď počasí. Pláštěnku ani paraple si pochopitelně neberu, neboť jedu přece na Bednu, která se už několik let úspěšně drží toho, že se motá jen po širším centru Prahy, kde se vždycky nějaké podloubí, podchod či zastávka najde. A tak jsem se vydal vstříc historicky první Bedně, která se vydala z Prahy ven.

A pak jsme se v ono sobotní odpoledne sešli u Národního divadla, potřásli si pravicí s Terezou a Alešem, které Černý racek nechal, a pustili se do díla. Přelepovali jsme oktilky, pralinkami zvlášť jsme zahájili hru a označili jsme se písmeny A, M, N, O a R. A říkali jsme si, že by bylo pěkné, kdyby se mělo sestavit mužské jméno.

A pak začal zmatek, v němž se nejtěžším úkolem ukázalo prodrat se ven. To se mi nepodařilo s hotovým „heliem“ ani s hotovým „Mainem“. Nakonec jsem uspěl už ani nevím, s čím, ve chvíli, kdy na mne všichni už nedočkavě čekali.

15:57 BINFO 01: Jste tu 52. 1. tu byli Dost??l v 15:39. Vede Chl??ft??m (13:57 na 13), 1:213 2:223 3:160 4:162 5:163 6:138 7:100 8:83 9:66 10:25 11:3 12:1 13:1

Usadili jsme se na nábřeží na Malé Straně. Za soustavného hřmění jsme do toho neskutečnou dobu čuměli jak telata na nová vrata a šoupali jsme si po oktilkách lentilky. A když to začínalo vypadat, že Pralinky zvlášť tentokrát zatuhnou na první šifře, přečetli jsme si Bednářské listy a bylo vymalováno. Dle instrukcí jsme se vydali na již zcela přeplněnou Kampu, abychom tam hledali dívku s amforou. A hledali jsme pečlivě, procházeli Kampu křížem krážem, pomalu lezli i do popelnic, aby tu osobu nakonec našla Míša úplně mimo Kampu.

16:53 BINFO 02: Jste tu 96. 1. tu byli Jen??ATci v 16:02. Vede Jen??ATci (16:02 na 2). 1:160 2:96

Plachta jako kráva a k tomu papírky navíc. Rozjíždíme se hodně pomalu. Druhá šifra je trochu ve znamení chaosu. Stříháme zadání, přetahujeme se o jednotlivé cifřičky, ale nikdo moc nic nedodělává, moc se nespolupracuje a pořádně nevíme, co s tím nakonec budeme dělat. Sice vypisujeme přísloví a z nich písmenka, ale někde děláme chybu, takže nic nevychází. Z přesmyček sestavujeme Vrchlického, ale na tom končíme, protože by po nás přece nemohli chtít, abychom šli až k soše, která je až na Petříně. A tak teprve s dost velkým zpožděním vysíláme zvědy do míst, která jsou určena natvrdo či v Bednářských listech. A zbytek osazenstva v parku zahálí, například já se ve Vltavě věnuji především odstraňování šrapnelu, který jsem si přinesl na botě ze Střeleckého ostrova. A když se vracím, už někdo hlásí heslo „pošta“ a já se chopím oktilek, poměrně rychle je seskládáme s doodhadnutými ostatními hesly a externistky luštící kdesi jinde odvoláváme.

18:25 BINFO 03*: Jste tu 21. 1. tu byli Lab??ci s QaATkou v 17:47. Vede Proudov?? Prahory (18:19 na 4). 1:168 2:185 3:36 4:1

Míša, která jako jediná ví, kde je dívka s amforou, pak nenápadně vyzvedává třetí zadání a z dálky s ním na nás mávajíc nad hlavou se k nám vrací zpět. Ostatní mezitím s okolo jdoucí skupinkou turistů objímáme mohutný platan. Jich na to bylo málo a byla to náramná legrace. Máme geometrii, kterou louskáme rychle. Takže konečně zrychlujeme, i když musíme napřed opravit chyby a pochopit, že to místo v té tajence bude asi ulice. Nejzábavnější část trasy máme před sebou. Míříme na zúžený a beznadějně ucpaný Karlův most. Tereza jkako místní znalkyně nás před tím sice varuje, ale je to natolik nejblíže, že nedbáme. Následně si prorážíme cestu fotografující se svatbou a během slalomu mezi překážejícími kuželkami vyrážíme kuželkám z rukou kamery a občas do nějaké kuželky drbneme loktem či batohem. Naštěstí hned za mostem navrhuje Tereza velmi efektivní průchod Klementinem, takže kuželky na Starém Městě už míjíme.

19:03 BINFO 03%: Jste tu 35. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 17:19. Vede Proudov?? Prahory (18:41 na 5). 1:169 2:189 3:74 4:2 5:1

U Obecního dvora vyzvedáváme manga šifru, kterou hned poznávám, a dělím se o poznatek, že se má číst zprava doleva, což jsem někde nastudoval. Na obrázcích se změtí čar ale nejsme schopni poznat na významu o nic víc, než že Japonec a že mapa. A pak tam někdo začne vidět písmenka. A vybarvuje. A protože fantazii se meze nekladou, za chvilku je barevný celý papír. Tohle je asi dobrá cesta, ale ještě nám něco chybí, říkám si, zatímco si vymetám z hlavy šurvajz, jenž mi tam odkudsi napadal. A pak si znovu vzpomínám na Bednářské listy, tajemné Sudoku a princip je jasný. Pak jen chvíli zkoušíme stříhat, než nám dojde, že s pajzákem to asi bude snazší, takže máme za moment tajenku. Brzdím pak nadšení ostatních, kteří se balí, směřujíce do Mánesovy ulice, protože se mi nezdá, že by tam mohla být socha, a ta ulice je děsně dlouhá. Naštěstí máme v mapě seznam soch, takže záhy míříme k mnohem pravděpodobnějšímu Rudolfinu. Cestou potkáváme nějaké zombie a Míša se na chvilku odpojuje, aby si koupila svačinu.

19:40 BINFO 03$: Jste tu 61. 1. tu byli abpopa v 17:17. Vede Proudov?? Prahory (18:41 na 5). 1:169 2:191 3:115 4:5 5:1

U Rudolfina vyzvedáváme zadání a více práce než se šifrou máme s tím, abychom se našli s Míšou. Záhy vidím zdvojená jednopísmenná slova a výraz „noa“ odhaluje vše. Pak jen mechanicky vypisuji a hlásím, co se má odčítat, ale když zjistím, že mi odpovídají v číslech a ne v písmenkách, jsem nakonec rychlejší. Jednu zastávku se vezeme šalinou, sice na ni dlouho čekáme, ale nechceme nový slalom mezi kuželkami a chceme si to užít, když už jsme si koupili tu šalinkartu, co organizátoři výslovně nedoporučili.

20:11 BINFO 04: Jste tu 13. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 18:19. Vede Proudov?? Prahory (18:41 na 5). 1:169 2:192 3:133 4:13 5:2

V parčíku potkáváme Jmelí, jsou ale na kolečku pozadu, my jej dle očekávání končíme. Sestavujeme proužky a hned vidíme princip. „Jděte do zahrady“ se tam přímo rýsuje. A když se někde v půlce zadrháváme, protože jsme něco špatně odhadli, vyruší nás nepřítel, že se příliš rozvalujeme, abychom se smrskli, čímž nás přiměje k tomu, že už to nedoděláváme a raději míříme do Františkánské zahrady, která už je jasná. Zase se vezeme jednu zastávku šalinou, ať všichni vidí, že na to máme.

20:43 BINFO 05: Jste tu 6. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 18:41. Vede Proudov?? Prahory (20:15 na 6). 1:169 2:192 3:150 4:20 5:6 6:1

V zahradě nacházíme šNeka, který nám dává CD a zlověstný komentář, že začínáme na Jungmannově náměstí. A mně začíná spínat, co asi tak může znamenat CD a pokyn o začátku, a pevně doufám, že se mýlím. Když si u Jungmanna vytahujeme discman, raději si ani neberu sluchátka, jak se bojím toho, co uslyším.“Ladí tam nějaký orchestr“, dozvídám se v zápětí a přiživuje to ve mně jiskřičku naděje. Pak ale další poznatky nad tajemnými zvuky utichají a mně nezbývá, než si ta sluchátka vzít taky. Jsem v družstvu samotný jediný organizátor Svíček se čtyřmi potenciálními účastníky, tak i ve chvíli, kdy se nejhorší obavy potvrzují, ještě chvilku váhám, mám-li jít s pravdou ven. S tím, že to, co držíme v rukou, je pražská verze šifry, kterou jsem doposud považoval za zlatý hřeb Svíček 2008, takže naprosto přesně vím, co s tím máme dělat, neboť jsem to dělal asi před měsícem v Novém Městě na Moravě.

Je to venku a je to tak. Brzy vidíme první záchytné body a vydáváme se na cestu. A to jen na Václavské náměstí, kde se na nějakou dobu ztrácíme, a já spílám Bednářům, že nám vyloupili zrovna takovou šifru, u níž mi k řešení ani detailní znalost principu příliš nepomůže. Máme luxusní rozčtyřku sluchátek, takže až na jednoho můžeme kdykoli poslouchat všichni, ale na druhou stranu se s tím nedá moc pohybovat. Vypadáme jako v té pohádce, jak se tam aktérům zamotaly do sebe rozcuchy a pak se nemohli rozmotat. Taky občas zastavujeme s tím, že jsme zauzlovaní.

Po náměstí uhýbáme doprava, chvíli to funguje a pak se ztrácíme v podchodu a nemůžeme najít cestu dál. Nějakou dobu nám trvá, než se nám daří pochopit, že vpravo v bok na Můstku bylo asi špatně, ale tou dobou už pracujeme na dalších sekvencích, jestli se nechytíme na něčem loženém, a tím je nakonec Dětský dům. Ale ani od něj nedojdeme daleko. U Stavovského divadla trochu tápeme nad dalším směrem, ale hlavně nás tu zastihuje bouřka, které dělá ozvěnu ohňostroj. Takže zabíráme výklenek u aukční síně, dáváme si pralinky zvlášť a svačinu, povídáme si a posloucháme, co tam ještě bude dál, takže víme, že v závěru polezeme kamsi do výšin. Nejde nám to do hlavy, protože jedinou věží v očekávaném směru je Prašná brána, o níž dost pochybujeme a navíc je příliš blízko. Pak si všímám záchodků a tipuju je na záchodky v Templové ulici, jejichž správnost v zápětí ověřuje akční deštivzdorný běžec Aleš. Takže když déšť ustává, zase kus cesty přeskakujeme. Ještě jdeme ověřit, že na Prašnou bránu se opravdu nejde. U stavby pak zažíváme poslední zaváhání, když Pražáci hlásí, že v blízkosti znají jazzový klub. A tak procházíme Ungeltem, abychom pak marně hledali vstup na věže Týnského chrámu a pokusili se vniknout do jakéhosi domu s báječně vrzající mříží. Pak se mi daří prosadit, že ten Ungelt byla blbost, protože jsme šli příliš dlouho. Takže se vracíme ke stavbě a záhy nacházíme vstup na Kotvu. Dle naháčovy pěkně funíme po schodech podél jedoucího výtahu, abychom se pak svezli alespoň dolů. No, nepotěšilo to. Už proto, že jako jsme posléze zhodnotili, náš Slepeček byl podstatně lepší. Minimálně proto, že byla natrasován tak, aby si nemusel vypomáhat přidanými umělými zvuky.

22:51 BINFO 06: Jste tu 9. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 20:15. Vede Proudov?? Prahory (22:48 na 9). 1:0 2:0 3:128 4: 27 5:29 6:7 7:1 8:0 9:1

Zabíráme místo u svítící výlohy a pouštíme se do dalšího luštění. Mřížka je nám jasná, ještě než to přečteme, všímám si, že počty nesouhlasí, takže vybarvení správných políček a čtení zbývajících je rutina. Tajuplný shluk „ctiobosm“ správně interpretujeme jako „čti ob osm“. A pak se zase trochu zadrháváme. Nějak nám nic nevychází, pak máme dokonce chvíli, kdy ob osm čteme z doplňujícího textu o viaduktu. Nic. Teprve po nějaké době mi dochází, že „čti ob osm“ není totéž, co „čti každé osmé“ A Martin kouzlí přepis do tabulky o devíti sloupcích. Takže „Hořejší, Rybí“. Krásná křižovatka dvou ulic, leč všechny dostupné plány Prahy hlásí, že takových ulic v Praze není. Ale je tu Hořejší nábřeží, kde je i západní konec viaduktu s lávkou. No, nekupte to. A tak hledáme, čím text „Hořejší rybí“ pokračuje. Že by se to pak četlo ob osm z toho zatím nevyškrtaného zbytku? I to zkoušíme, ale brzy nám dochází, že by to takto vůbec nešlo sestavit. Míša už je připravená ve startovních blocích, že půjde ten Smíchov prozkoumat. A pak si teprve všímám, že nám ty počty pořád někde nesedí. Martin udělal při přepisování chybu. Takže ne „Hořejší rybí“, ale „Hořejší rybn“. Pak ještě chvíli blbě hledáme, kde to pokračuje tím „ík“ a něčím dalším, protože jednak považujeme „hořejší rybník“ za obecný název a čekáme místo a jednak nevěříme tomu, že by nám na Bedně dali takhle ošklivou neúplnou tajenku. Pak ale Hořejší rybník nacházím na mapě a všechno souhlasí. Lávka, viadukt i západ. Svištíme jedním z posledních vlaků metra do Hloupětína a cestou sonduju u dalších organizátorů Svíček v konkurenčních družstvech, jak se jim líbí zvuková nahrávka. Nadšení nezná mezí. Jízdní řády v Hloupětíně ukazují, že už se ničím nesvezeme, tak jdeme kolem Rokytky bahnitou cestou pěšky. Když to křupne, byl to šnek.

00:25 BINFO 07: Jste tu 11. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 21:16. Vede Proudov?? Prahory (23:41 na 10). 1:0 2:0 3:82 4:40 5:44 6:20 7:7 8:3 9:0 10:1

S nalezeným zadáním máme problém, kam usednout. Přestože by tu dle infa mělo být jen 7 družstev, všude je beznadějně plno. Tak zabíráme úzký panelový chodník od bývalého hloupětínského nádraží, takže máme pozdvižení, když přijede šalina do zastávka U Elektory, protože nás procházející konkurenti pozdvihnou, nedbajíce našich proseb, aby to kvůli nám tentokrát vzali kopřivami. Je tu prima industriální atmosféra, těsně za našima ušima navíc co chvíli burácí projíždějící vlak. A my analyzujeme, co se dá, hlavně proč je to uspořádané do čtvercové sítě a proč jsou ta lomítka dolů a ne nahoru. A pak po nějaké chvíli přepisování do pravidelných tabulek v očekávání grafického řešení pootáčí Aleš zadání a máme to. Cestou do Hostavic potkáváme luštící FIMAN, z jejichž vtipných komentářů k našemu průchodu chápu, že nás asi nevidí rádi. Netrefujeme úplně optimální cestu, tak nám to zbytečně dlouho trvá.

01:30 BINFO 08: Jste tu 10. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 22:00. Vede Proudov?? Prahory (01:06 na 11). 1:0 2:0 3:54 4:45 5:49 6:23 7:16 8:8 9:1 10:0 11:1

Uvelebujeme se nad jámou na stavidle, takže jsme následně oblažováni přítomností dalších přicházejících a pátrajících hráčů. Pláště kostek vidíme hned, z jednoho exempláře je vyrábíme a hned od začátku pracujeme s tím, že předpokládaným dalším stanovištěm je Počernický rybník. Aleš záhy hlásí, že by ho tam našel, ale systém to nemá a Martin ho trefně uzemňuje s tím, že tímto způsobem tam najde i Kroměříž. Chvíli se věnujeme i předem marnému hledání přesmyček z doplňku Počernického rybníka a nemůžeme se dohodnout, zda písmenka „dokola“ na horní straně na horní straně jsou náhoda nebo záměr. A když se nakonec shodneme, že je to záměr, navede mne to na narovnání kostiček na druhé zadání do původní polohy. Pak na to koukám, jak můžu, a hlásím, že tady je nějak divně „rybník“, z tohoto pohledu divná „hráz“, ale pořád to ještě nění dokonalé. Ale když už cíleně hledáme, jak to přečíst dokonale, a ne, co přečíst, koukání z nekonečna na sebe nenechá dlouho čekat. A tak se dostáváme hodně dopředu. Netušíme ještě, jakou zabijárnu jsme právě překonali. Noční bus z Kyjí jede za sedm minut, což se rozhodneme vzdát, neboť běhat mi po úraze stále ještě nejde. Takže jdeme pěšky v závěsu za Biohazardem, který pak v závěru díky jejich zaváhání měníme za závěs Biohazardu za námi.

02:57 BINFO 09: Jste tu 9. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 22:48. Vede Proudov?? Prahory (02:44 na 13). 1:0 2:0 3:31 4:34 5:49 6:39 7:20 8:16 9:8 10:0 11:0 12:0 13:1

A už sedíme na kraji hráze s mapami v rukou. A jedné zvláštnosti si hned všímám. V jednom místě je mapa čímsi ostrým promáčknutá. Ověřujeme, zda to není náhoda, ale i druhá mapa je promáčknutá na témže místě. Ale jako další stanoviště se nám to nezdá. Je to sice na výrazném místě na jakési křižovatce, ale strašně daleko. A tak začínáme cíleně hledat další podivnosti a ty se objevují záhy. A teprve ve chvíli, kdy se nám podivnosti začnou slévat do linií, nacházíme na rubu značku dalšího stanoviště. Do té doby se nám to nechtělo zkoumat, protože tam bylo moc obsahu. Lenost zase jednou zvítězila nad rozumem. A ani jsme si nevšimli, že námi zaznačené promáčknutí a „pivo v poli“ se nakonec nepoužilo. Do této chvíle jsem nepochopil, co mělo to promáčknutí znamenat.

Byli jsme trochu rozčarováni, že z malování po mapě vyjde takové nijaké místo bez nějakého upřesnění, kde hledat. Ale říkali jsme si, že to bude u něčeho výrazného a že to najdeme. A našli jsme. Po půl hodině pročesávání všech možných i nemožných keřů jsme našli ten správný. Vedli jsme při tom zábavný dialog s paní, která tvrdila, že nemůžeme chodit v noci s baterkou po ulici a že na nás zavolá policii. Naštěstí byla paní hluchá jako poleno, takže ve chvíli, kdy jí na její dotaz odpovídám, že jsem z Poličky, rozumí, že jsem z policie, takže se uklidňuje.

Jo. Mohli jsme si lépe ořezat tužku a najít si stoleček, na kterém to narýsujeme přesněji. Pak bychom asi neměli odchylku 130 m, ale jen 50 m. Ale i tak by šifře prospělo, kdyby pod ní bylo napsáno „hledejte pod pěnišníkem“ nebo pod něčím podobně romantickým.

04:07: BINFO 10: Jste tu 5. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 23:41. Vede Proudov?? Prahory (02:44 na 13). 1:0 2:0 3:25 4:24 5:28 6:59 7:25 8:23 9:9 10:4 11:0 12:0 13:1

Svítá, petrolejka bude spinkat. V čtení dlouhého zadání skáčeme od jednoho k druhému, takže si Tereza stejných slov všímá podstatně dříve, než pochopíme, že text je vlastně návodem. Nejprve zatrháváme i slova podobná a příbuzná, pak ale prosazuji jen doslovně stejná slova. Bohužel ne natrvalo. A smysluplné útržky na sebe nenechají dlouho čekat, takže ani princip ne. Tajenka ovšem ano. Najít všechna opakující se slova není práce pro lidi. Ani ve chvíli, kdy se Martin ujme nevděčné práce přepisování všeho podle abecedy. Prostě jsme buď slepí, nebo někde děláme chybu. Pořád si nejsme ochotni připustit, že nad námi visí Damoklův meč semílačky, a tak se nakonec asi právě tady dopouštíme fatální chyby. Když už Aleše přesvědčíme, ať nechodí zkoumat Xaverovský háj, protože půjdeme o dost dál, pořád nemůžeme najít to správné úplné znění. A pak nalézáme dvě pravopisné varianty téhož slova, tedy „s“ a „se“ a spokojujeme se se „samotou se slovem nové“. A to i poté, co při následné kontrole zjišťuju, že jsme při přeskočení ze „se“ na „s“ následně už nepřeskočili mezi oběma „slovem“, ale pokračovali ze stejného místa. Amatérsky to prohlašujeme za chybu v zadání.

Ale ani správný text tajenky se Bednářům příliš nepovedl. Popis cesty je sice pěkný, ale nacházíme šest dost dobrých interpretací toho, kam že to vlastně máme jít. Jiná značka vede od modré z Nových Dvorů doprava i doleva a první rozcestí jsme schopni interpretovat jako první rozcestí vůbec, první rozcestí zaznačené v mapě nebo první rozcestí s rozcestníkem. Takže budeme pročesávat les. Podle textu tajenky to navíc vypadá, že Bednáři předpokládají, že se tam potrmácíme pěšky. To zamítáme s vírou, že denní provoz MHD už bude v plném proudu, takže si to vykračujeme na běchoviské nádraží, rozveseleni cestou nadávajícím Proudovým Chlýftýmem, že si strašně zašli, a to jen krátce poté, co jsme byli rozveseleni nadávají abpopou, že si zašli jen o trochu méně strašně. Cestou ještě dumáme, že bychom mohli jet do Klánovic vlakem, což nakonec zamítáme, neboť si nikdo nemůže vzpomenout, jestli povolenou dopravou byla celá PID nebo jenom MHD.

V autobusové zastávce už trůní nepřítel, ještě si říkáme, jakou má smůlu, protože poslední noční autobus na Blatov ujel před chvílí a první ranní jede kupodivu až za půl hodiny. Takže máme pauzu, dáváme si svačinky, pralinky zvlášť a na blízkém dětském hřišti se vozíme na senzačním superrychlém kolotoči, ze kterého se málem poblijeme, protže se nápadně podobá tomu, na němž jsme se vozili ve Zvíkovci na expedici Pralinky zvlášť 2005. Vůbec nás nevyvádí z míry, když se nepřítel ze zastávky zvedá a vykračuje si směrem do Dubče.

Z autobusu vystupujeme na Blatově, kde rázem bere za svépůvodní plán druhé protisměrné rojnice od klánovické školy. První autobus do Klánovic totiž jede až za další půlhodinu, takže jsme přišli o jedinečnou možnost najít dle správné tajenky desáté šifry jednou ze správných interpretací šifru dvanáctou. Záhy se odpojují Martin a Aleš jdoucí prozkoumat rozcestí s červenou a zbytek pokračuje přímo. Cestou potkáváme ještě luxusní houpačku, která chyběla na hřišti v Běchovicích, takže se Míša houpe. Na stanovišti jsme pak dříve, hned druhá vytipovaná lokalita je správná.

06:06 BINFO 11: Jste tu 6. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 01:06. Vede Proudov?? Prahory (04:59 na 15). 1:0 2:0 3:18 4:10 5:21 6:34 7:48 8:35 9:18 10:8 11:4 12:1 13:0 14:0 15:1

A jsme v pořadí hodně vepředu a les je plný kempujících hráčů. Co tady může být tak strašlivého? Lidé očumují stromy, pilně studují Bednářské listy, někteří až 100 metrů od stanoviště. Hihi. Přitom je to jasné. Notičky, lesní klid, všude řvou ptáci a ta kukačka je nějaké divná. Taková monotónní, bez emocí. Nekuká chvilku čile, chvilku unaveně, chvilku naštvaně, chvilku radostně a chvilku žalostně. Kuká pořád stejně. A tak vzápětí někdo nachází i kukaččí hnízdo a trošku jako pitomci počítáme kuky ve vzdálenosti asi 20 cm od budky, aby nás všichni hezky viděli. Je to jasné, jak facka. A to do té míry, že se mi správnosti toho řešení vůbec nechce věřit. Co tam proboha řeší ti ostatní? Nakonec jsem přehlasován, že řešení je jasné, takže jdeme. Dochází nám, jak moc jsme svou neopatrností poradili ostatním, tak abychom to odčinili, mizíme jim z očí rychle, zbrkle, beze slova, bez rozhlížení a bez rozmyslu, takže se vydáváme po jiné cestě, než jsme si původně naplánovali. Když to asi po kilometru zjistíme, shledáváme, že je to tudy nakonec blíže , než kudy jsme si to původně naplánovali. Někdo nás má rád. Prší. Ani nedoceňujeme, jakou výhodou je být v tuto chvíli už v lese.

06:45 BINFO 12: Jste tu 3. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 01:39. Vede Proudov?? Prahory (06:26 na 16). 1:0 2:0 3:17 4:8 5:17 6:30 7:44 8:44 9:19 10:13 11:3 12:2 13:0 14:0 15:0 16:1

U školy je už skoro liduprázdno, kyneme jen abpopě (jak se sakra píše háček nad „p“?). Zabydlujeme zastávku, což abpopa zajisté v sílícím dešti neocenila. Vyzvedáváme hrůzostrašné zadání a zkoušíme na něj ty nejnemožnější nesmysly. Vypadá to špatně. Míša a já nakonec usínáme. Když se konečně proberu, mají ostatní spojené křížky úsečkou a snaží se číst morseovku z bílých mezer. Seberu jim zadání a plynule čtu morseovku z bílých fleků. Předstírají, že nemají radost. Cesta dál je dlouhá, bereme to jako daň za to, že se letos při přesunech placatou krajinou příliš nezapotíme.

07:52 BINFO 13: Jste tu 3. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 02:44. Vede Proudov?? Prahory (06:26 na 16). 1:0 2:0 3:17 4:7 5:8 6:29 7:38 8:52 9:18 10:18 11:5 12:3 13:2 14:0 15:0 16:1

V lese vyzvedáváme asi nejhezčí zadání Bedny. Krásně se před námi postupně otevírá. Zastavujeme se jenom dvakrát. Poprvé čekáme na Alešův postřeh, že dva segmenty jsou i na úhlopříčkách, a tedy tam nepřekážejí divní písmena. Podruhé se nám už už rýsuje slovo „odsud“, jen dál se to nějak mrší. A druhý (Martinův ?) postřeh pak vznáší otázku, proč tam jsou sekvence podle abecedy, a je to. Není to daleko, přesto pohled do mapy ukazuje, že nás od dalšího stanoviště dělí fialová čára. Přepište dějiny, Bedna opustila Prahu. Když Míše oznamuji, že někde tady začíná okres Praha-východ, zažívá neobyčejnou radost, neboť jí to připomíná expedice.

08:53 BINFO 14: Jste tu 2. 1. tu byli Proudov?? Prahory v 04:16. Vede Proudov?? Prahory (06:26) na 16). 1:0 2:0 3:17 4:7 5:5 6:24 7:29 8:47 9:35 10:18 11:6 12:6 13:2 14:1 15:0 16:1

U dalšího stanoviště už prší hodně silně, ale tolik to nevadí, protože se uvelebujeme pod tak hustým porostem, že na nás ani moc neprší. Oshalujeme, že všechny smyčky mají sudý počet bodů, a tím naše postřehy končí. Interpretovat to nedokážeme. Podle Binfa se navíc mylně domníváme, že nás čekají ještě dvě šifry, tlačí nás déšť, čas a opodál sedící a moknoucí Proudový Chlýftým. Teď už si i připouštíme, že bychom Bednu mohli dokončit. Navíc na medailové pozici. A protože chceme, bereme si taktickou záchranu.

09:43 BINFO NAPOVEDA: Kaple vychodne od Cyrilova

Ta nás odkazuje k cyrilovské kapli, abychom cestou k ní, na místě, kde nemá být nic, našli něco, co není kaple, a u toho ležela k našemu překvapení semílačka. Tu neřešíme a vracíme se do Prahy. Na konečnou autobusu se nám podaří dojít zrovna ve chvíli, kdy jede, takže jsme v zápětí v suchu v cíli. Poslední Binfo se nějak nedochovalo.

A zbylou hodinu a půl se marně plácáme v semílačce. Kdybychom alespoň měli jistotu v počátečním poskládání oktilek. Ale ani to se nedaří. Chybí nám tajenka čtrnáctky. Tu sice později z milosti dostáváme, ale asi už příliš pozdě. Tajenka jedenáctky nemá jednoznačný začátek a konec. Ten se sice nakonec daří odvodit, ale opět příliš pozdě. A v tajence desítky máme evidentně chybu. A přestože celkem přesně víme, kde, nedaří se nám klíčové slovo „začínající“ najít. K tomu je potřeba přičíst, že jsme se semílačkou moc nepočítali, takže jsme zbylé tajenky neměli sepsané a museli jsme je rekonstruovat ze svého bordelu, je třeba přičíst, že jsme některé instrukce nepochopili a teprve po drahné době a po dotaze začali oktilkami točit, a je třeba přičíst, že vzhledem k nejistotám v tajenkách jsme některé cesty předčasně zavrhli, abychom až po čase, kdy jsme se k nim vrátili, zjistili, že to takto přece jen půjde.

A tak byla minuta do dvanácti, my jsme měli již třetí cestou potvrzený začátek tajenky „vi“, Jára se chystal zatroubit konec, my jsme si tipli „vila“ a Jára zatroubil, protože to byl „kemp“. No asi tam bylo ještě něco, co jsme měli pořád špatně. Nejspíše jsme zase nějak špatně pochopili, jak se to nakonec má číst.

Stejně jako my dopadl ještě Proudový Chlýftým a jediné dokončivší družstvo byly Proudové Prahory. To je tak, když si někdo dá „pr“ do názvu dvakrát. A já jsem si jen říkal, kde jsem jen tuhle sestavu už viděl. Pak jsme tam tak okouněli, jako neoficiálně stříbrní jsme byli vyfoceni a pozváni k předstoupení před dav, takže jsme si opět připomněli slogan z Krtčí norou: „Není důležité uspět, ale být na pódiu.“ Dostali jsme hustou tužku (mažou se z ní písmenka, šmejd jeden), pak za námi dokonce přišla Proudová Prahora Martina s tím, že je jako jediné úspěšné zahltili cenami, takže jsme dokonce ukořistili kousek z toho, co Proudové Prahory nechali. Že děkujeme.

Bedna byla super. Sice mne strašně nasrala se Slepečkem, ale už za něj máme náhradu možná lepší než původní zadání. Z šesti Beden, na nichž jsem byl, se mi líbila výrazně nejvíce. Byla krásná, nápaditá, napínavá a občasná blbá tajenky výsledný skvělý dojem nezkazila. A v závěru jsem ještě ocenil, že cíl byl v podstatě na nádraží, takže jsem se mohl zdržet na nádraží, chlastat tam čaj, pindat hovadiny a v závěru vynést odpadky, když konečně jel vlak, na který jsem měl přípoj domů.

Měsíc po hře, kdy už se Bedna pomalu vytrácela z paměti, jsem se v Poličce potkal se starým známým, který nemá s šifrárnami nic společného, ale zničehonic mi začal gratulovat k Bedně. To jen tak, aby měli Černý racek a Jmelí vztek. Jen marně dumám, jestli je druhé místo pod čarou lepší než třetí nad čarou. No asi ne.

Sepsal Síba