Pralinky zvášť chodí šifrovací hry v dost stabilním složení, ale jako každý rok vznikne problém, co se Svíčkami. Dvě hlavní opory týmu mají nějaké pletky s pochybnou Emilkou Orgovou. Proto bylo opět vypsáno vyběrové řízení a letos ještě teplá místečka zasedli Jiřík a Karel.

Místo názvu Pralinky zvlášť jsme sáhli po druhém osvědčeném názvu Haluzáci. Přece jenom nechceme být podezíráni z nekalostí.

Předsvíčkové setkání

Protože náhradní členové týmu byli nováčci, uspořádali jsme ve čtvrtek předsvíčkové setkání v hradecké hospůdce. Dorazili všichni a Jiřík tréninkově na kole z Pardubic. Dohodli jsme se na vybavení, vejrali do Sirek a poradili klukům, jakou si mají vzít výbavu. Před západem slunce jsme se rozešli.

Startovní horečka

V sobotu dopoledne se konal hromadný svoz Hradečáků. Okolo 11 jsme u Jirky v Pardubicích. Na setkání jsme se dohodli, že vezmeme notebook z důvodu lehčího přístupu na net. V pátek jsem se ještě trápil s připojením přes bluetooth a GPRS. Nakonec vše doladíme těsně před odjezdem.

Za hodinku jsme v Bílku. Zaparkujeme auto u nádraží a začínáme se dohadovat, kde může být startovní louka. Přečteme si pečlivě poslední informace a za chvilku jsme v místě startu mezi prvními.

Zaregistrujeme se, pozdravíme se s orgy a objednáme si párek (teda 4). Alča vytáhne čistou čtvrtku a začne krasopisně malovat "Haluzáci". Já doplním haluz a je vymalováno. Mezitím od Havlíčkova Brodu dorazí vlak a s ním proudí davy. A za pár minut dorazí i vlak od Pardubic.

Čeká se na opozdilce. 13:40 je odstartováno.

Poletující mince

Ještě před startem si nás našel jeden tým, že prý obálka prosvítá. Budiž. Místo stříhání volíme minci. Zdála se nám rychlejší. Není zde možnost remízy, odpadají dohady - tři nebo po třetí apod. Nutno podotknout, že rozhazovači jsou kolikrát rychlejší než zapisovatelé a předčítači.

Postupně oběhneme nebo jsme oběhnuti týmy Uvidíme..., Chlýftým, Frikulín, Lamy na Varanech, Vlhká Jáma a Unaveni sluncem. Protože se nedostavily týmy Amadeus a Zlí lidé, písmenka vyzvedáváme na dvakrát u orgů. Vlastně ani nemusíme moc čekat. Dostaneme 9 písmenek. V porovnání se smůlou s Chlýftýmem, kde dostaneme pouze 3 písmenka, je to luxus.

Dohádat umístění první šifry je dílem okamžiku a už nás Petr směruje na hráz rybníka.

Rozehřátí

Ještě nejsme ani u rybníka a vidíme opuštěnou stodolu. Petra vysíláme pro šifru a utáboříme se na trávě před ní. Petr se vrací s 11 na šifře a začínáme luštit. V tom se z nebe spustí déšť. Když zesílí, jdeme se schovat. Na slámě v suchu docela rychle objevuji princip. Právě včas, do stodoly se hrne La kukarača.

Vytahujeme deštníky - novinka, kterou na šifrovačce testujeme. Po zkušenostech z dešťového Osudu, kdy sice pláštěnky schovaly naše rozmočené trosky, ale nechránily před namočením šifry, jsme se rozhodli pro inovaci.

Bezvěrcům se špatně modlí

Petr z pod skály nese šifru, na které je nejnižší číslo za celou hru - 9. Pak už to s námi jde z kopce. Mezitím přestane pršet a my rozbalujeme celtu na sluníčku. Padají různé nápady a mezi prvními je uspořádat písmena do mřížky a v ní se pohybovat. Jak blízko jsme u cíle. Jen si přečíst Sirky. Záhy se ocitáme mimo mřížku.

Dlouhé 2 hodiny se pokoušíme najít řešení. Pak se začne ozývat z různých míst hrozný smích. Nehledejte v tom nic těžkého, bude to hovadina. Týmy se postupně zvedají a mizí pryč. Až v cíli jsme se dozvěděli, že na tuto šifru bylo vybráno 33 nápověd.

Po 2 hodinách nás přepadne beznaděj. Voláme o nápovědu. Ta nám první 2 minuty nic neříká, a pak Alča nadšeně říká, že už to má. Prostě se modlit. Petr vytáhne buzolu a jdeme podle azimutu.

Trojice

U rybníka už je pěkných pár týmů a sršňů. Taháme 22. Pěkný propad, ale snad to doženeme. Na obzoru se ženou temná mračna a občas oblohu rozčísne blesk. Další šifru chceme luštit v suchu. Přesouváme se poblíž chatek a obhlížíme případné suché místo.

Velmi rychle dáváme dohromady skupiny přibuzných věcí. Vlastně jen dvojice. Za pár minutek je nám jasné, že hledáme třetího. Mračna se přiblížila a my se stěhujeme na verandu z jedné z chatek. Dáváme dohromady dvojice a docela nám to jde. Co nezná jeden, zná druhý. Hotovo až na 4 trojice. Co s tím dál?

Rozdíl číslic a tolikáte písmenko z trojice. Nic. Tolikáte čísličko z trojice. Nic. Teda ze začátku to jde, pak jdou nesmysly. Náše chyba byla, že jsme trojici brali jen 1x. Po 15 minutách Alča přichází na to, že musíme trojici brát 2x.

Šikmoocí spoluobčané

Letíme do Podmoklan. Cestou mineme výbornou slunečnici a u hasičské zbrojnice bereme 5. šifru s pořadovým číslem 29. Jsme ve druhé půlce.

Pomalu se stmívá. Vybíráme si strategické místo pod nesvítící lampou. Jak jde čas, tak se lampa rozsvítí a nám se pořád nedaří analyzovat přímé řeči.

Dám si housku a konečně se podívám na ty divné hlavy. To je morseovka. Ale jak ji brát. V tu chvíli přispěchá Alča s nápadem o frekvenci divných slov týkajících se vnímání. Za pár chvil máme vyřešeno.

Petr nás žene po modré, ale tu ještě ve vesnici ztratíme. Nikomu se nechce vracet a tak jdeme krleš. Po cestě popojíždí šílený chlapík na kole s tím, že mu tu chodí spousta lidí a že se někdo na samotě bojí. Ať zavoláme ostatním, že tudy nemají chodit. Ujišťujeme ho, že to není v našich silách.

Drápeme se do hrozného převýšení. A tu jsme na návsi Štikova.

.L(.*[AEIOUY]){3}.*

Piškvorky dávno skončily, na drahocenné body můžeme zapomenout. Jsme tu 32. Nejhorší naše pořadí. Usedneme před vrata a začínáme luštit. Rychle sestavujeme tabulku, kam není co doplnit. Čteme podmínky a hledáme společné vlastnosti vesnic. Alča rychle přijde na to, že stáje je počet samohlásek a chlívky je druhé písmeno. Pak už nic.

Hledáme na mapě. Kladruby. A Sloupno. To je kousek od sebe, jdeme. Kluci se neslučují s názvem Haluzáci a ještě chtějí ověřit další indicie. Strávíme marných 10 minut. V tom někdo vykřikne, že tu je ještě jedna vesnice Slavíkov a v mapě jsou 3 zastávky. Bohužel nikdo neověřuje zadání a to nás stojí hodinu kufru.

Vyrážíme směr Slavíkov. Je nám divné, že nepotkáváme týmy, ale stejně dojdeme až k nejsevernější zastávce.

Nikde nic. Vracíme se do Sloupna. Oběhneme zastávky a narážíme na bloudící týmy. Na zastávce se díváme na vesnice, které autobus projíždí a Kladruby v nich nejsou. Ani Idos nic o Kladrubech neví. Sedneme a začneme zase luštit. Jiřík rychlý posel běží do Kladrub.

Za chvilku telefonát, že to je ono. Jde nám naproti.

Sudoku

Setkáváme se na půlce cesty do Kladrub. Rozesteleme celtu ve škarpě a začínáme luštit. I přes naše bloudění jsme si v průběžném pořadí polepšili. Už jsme 28. Sudoku Alena zkušený sudokář vyloučí dílem okamžiku. Profíci prý luští minimálně 24 číselné. 18 čísliček je na nás moc málo. Nějaké týmy prý pomocí počítače našli jedno platné řešení, ale to nebyla ta pravá cesta.

Zkoušíme tedy různé součty, skládání čtverečků atd. Nakonec velmi rychle vysíláme Jiříka pro nápovědu. Vybavíme ho okopírovanou mapou a foťákem. Za chvilku Jirka volá, že bloudí. Po telefonu ho odnavigujeme a luštíme dál. A pořád nic. Je hluboká noc a už nás moc nenapadá, každý v duchu čeká na nápovědu. Crrr. Nápověda je stejná jako text zadání. Co s tím? Za 3 minuty Bobo hlásí, že je tam 9 řádků a o chvilku déle zjistíme, že i 81 slov. Doplňujeme tabulku a v tom volá Jiřík, ať zkusíme doplnit slova do tabulky :-).

Jdeme hledat vodárnu podle azimutu.

Vodárny a Haluz

V Kladrubech se pečlivě vyptáme domorodců na cestu a jdeme podél potoka. Bohužel v šifře máme chybu. Místo 1700m nám vychází pouze 800m. A zrovna tam je vodárna, teda spíš dvě. Pečlivě je obhlédneme a s GPS ověřujeme směr a polohu.

V rychlosti se díváme do šifry, objevujeme chybu a již jdeme dál správně.

U správné vodárny svítí spousta světlušek a pečlivě luští šifru. Poznáváme profláknuté týmy a je nám jasné, že to bude dlouhá šifra. Pořadí je opět o něco lepší - 25.

Během pár minut odhalujeme princip šifry. Sirky napovídají křížovku. Po jejím vyluštění se budou vyhledávat písmenka podle čtverečků. Řešení má 16 písmen. Jsme na kraji mapy. Nejde jinam jít než do Libice nad Doubravou. Vesnička Suchá se nám zdá málo pravděpodobná.

Dojdeme tedy do Libice a pod nejbližší lampou si usteleme. Princip je jasný, ale hrozně zdlouhavý. Proto se rozdělíme. Alena a Petr se půjdou podívat po nejvýznamnějších bodech v Libici a zbytek zatím bude luštit.

Zkoušíme využít počítače a znaky převést na srozumitelná písmenka. Za pár minut to vzdáváme a postujeme standardní cestou. Spočítáme frekvenci písmenek, vytipujeme znaky a snažíme se odhadnout slova. Postupně dostáváme krizi. Je zima a už nám do moc neluští.

Od zvědů se dozvídáme, že ví kde je stanoviště. Řešení má 16 písmenek a po dosazování různých názvů v těsném okolí přišli na Doubravku a Cerhovku. Jistý podíl na to má i přítomnost luštících týmů. Po tři čtvrtě hodině hledání nacházejí zadání na soutoku na stromě. Nutno podotknout, že podle nás bylo zvolené místo po tmě téměř nedohledatelné. Nakonec jsme je pročesávali v 7 lidech.

Uznáváme, že tento způsob řešení je na hranici pravidel, ale cíl nám již byl s naši časovou ztrátou nedosažitelný. Doma v suchu jsme ještě v neděli šifru pokořili asi za hodinu a půl.

Elipsa

Haluzáci se zase spojili nad další šifrou. Pořadí zlepšeno o 2, jsme tedy 23. Někdo začíná usínat a jediné co nás napadlo, bylo protážení přímek. Zkoušeli jsme hledat společné body, ale brát úseky čar nikoho nenapadlo.

Nápověda byla daleko, proto asi po 30 minutách voláme o řešení, abychom se podívali alespoň do Chotěboře.

Pěnišník

Míříme směr Liboháj. Málem jsme ho přešli. Klukům v rychlosti vysvětluji, že pěnišník je rododendron a že budou hledat velký keř s velkými listy. Bobo si pozvdechl, že správný pěnišník kvete a pak ho pozná.

Rozdělíme se na dvě skupiny a s baterkou pročesáváme les. Tu a tam někdo zapadne do bahna. A pořád nic. Orgové se zbláznili, kdo má hledat bláznivý keř v lese. Sejdeme se a vyměňujeme si zážitky a postřehy. Tu najednou vidím zřícenou hájenku (mezitím se rozednilo). Kde by byl jinde okrasný keř než u domku. A zadání na světě. Pořadí 19.

Dostávám žihadlo a než stihnu dokončit striptýz, tak ještě jedno. Zbytek týmu za velkého veselí vytřepává zbloudilou vosu z mých stržených svršků. Aspoň že to nebyl sršeň.

Jdeme po silnici směr Chotěboř a hledáme suché místo. Sedneme si na kraj silnice. Šifra je velmi podezřelá. Během pár minutek odhaluji prostřední písmena k velké nelibosti ostatních, kteří se konečně chtěli nasnídat a sednout si.

Padají narážky, že při příštích šifrách se znova nechám bodnout a možná to dojdeme. Při pochodu jdou myšlenky dál. Příští ročníky by každý tým nafasoval zavařovačku s vosami a body by získaval za bodnutí. S podobnými teoriemi se dostáváme do Chotěboře.

Trojský kůň

Pořadí 17. Letos je to opravdu hodně nabité dobrými týmy. Usedáme před zemědělské družstvo a začínáme luštit. Rychle mě napadne, že 3 znaky budou nějaká čísla jejiž posčítáním dostanu pořádí v abecedě. Alena s Bobem odhalí římská čísla a Bobo začíná předčítat, ale těch chyb. Alča se na to nemůže koukat a začíná diktovat znova. Nutno podoknout, že je ranní čas a přesnost jejich odpovědí nedosahuje dokonalosti.

Vychází skoro česká slova. Nějaká jsou jasně správně, jiná se tak tváří. Po chvilce začínáme dělat přesmyčky. Ale jde nám to jako psovi pastva. Mezitím chceme vyslat Jirku pro nápovědu, ale nějak nemůžeme najít správnou cestu.

Podle našeho jmenného rejstříku odhadujeme ulice a nic z toho nevychází. S postupujícím časem se objevuje postupně jedna přesmyčka za druhou. Poslední odhalujeme na internetu.

A zase nevíme kam jít. No asi půjdeme zkusit autobusovou zastávku na T.G.M., jestli tam není informační cedule.

Karel se v průběhu hledání přesmyček snažil prosadit myšlenku prvních písmen. Nikdo mu ale nevěnoval pozornost. Balíme na zastávku a tu chvílí křičí Alena že Soukenická.

Bezplatná čísla

Doplazíme se na Soukenickou a je nám jasný i tvar šifry. Pořadí stále 17. Rychle vzpomínáme na Sirky a už dopňujeme telefonní čísla. Alča rychle odhalí 0. Pak už jen zkoušíme aplikovat čísla na text. Správný postup odhalí Petr.

Temperky

Ze zástavky Petr přináší zadání s pořadím 14. Stejně je to hrozně moc, pár stanovišť před cílem. Za hodinu je uzavření cíle. Strategie dojít se již hluboko v noci změnila na dojít co nejdále.

20 minut se budeme trápit a pak bereme řešení. To že v tom bude míchání barev, je nám jasné. Jirkovi vysvětluji jemu známou věc, že z modré a žluté se udělá zelená. Nicméně začneme pracovat s RGB - degenerace počítači. Nic rozumného nám nevyjde. Zase šifra na dlouhé hodiny a různé postupy. Ten již nemáme a tak bereme opět řešení. Poslední.

Zebra

Přesuneme se o pár ulic dál k transformátoru. Vyzvedáváme si zadání s pořadovým číslem 10. Princip šifry je zase jasný, ale vypadá to minimálně na hodinu.

Cíl

Volným krokem jdeme do cíle, kam dorazíme za 15 minut konec. Takže jsme v dopočtu skončili asi na 10 místě. Dozvídáme se vítěze, vyžebráme pár topinek a poslechneme si správná řešení. Poslední šifru, kterou jsme neviděli, bychom dávali asi jen těžko.

Rozloučíme jsme se s kamarády a vyrážíme směr Pardubice a Hradec.

Co říci závěrem? Letošní Svíčky byly složitější než loňské a konkurence byla asi jedna z nejlepších. Do hry byly zařazeny šifry, které byly velmi náročné na čas, a tak dojít mohly jen týmy, které nedělaly chyby a rychle řešily jednoduché šifry. Drahocené body je dobrý nápad, jak zpřístupnit hru slabším hráčům. To jsme my ovšem nebyli. Slává vítězům a čest poraženým.



Sepsal Martin