Na letošní ročník Pewnosti jsme čekali s nadšením, ale i svíravým pocitem zodpovědnosti, zda se nám podaří obhájit naše loňské vítězství.

Síba pečlivě sledoval registraci a díky němu jsme získali pořadové číslo 3, kterém nám bylo více než souzeno.

Pralinky do Olomouce dorazily, jak už je naším zvykem, po částech. Alča a já jsme měli zařízené přespání, a proto jsme byli pověřeni registrací. Síba a Bobo dorazili z Brna a Pepa absolvoval cestu z Poličky. Kupodivu jsme se sešli ještě před startem, abychom se stihli pozdravit s konkurencí.

DNA

Kroužek jsme ještě před startem analyzovali a nezávisle jsme se shodli, že se máme těšit na biologii. Až po vysvětlení pravidel jsme si všimli, že na plotě visí tři dlouhé plakáty obsahující DNA sekvenci. Rozdělili jsme se na skupiny a přepisovali. Dali jsme hlavy dohromady a začali šmátrat po kolečku. Nic rozumného nelezlo. Některé sekvence překódovaných řetězců byly hodně dlouhé, takže to moseovka nebude.

Hned vyvstaly otázky. Proč ve třetí sekvenci není XYZ? Proč je u startu MET a u konce nic není? První otázka se vyřešila sama poté, co orgové oznámili chybu v zadání. První nápověda, že XYZ je 0, nám moc nepomohla, ale aspoň nás nakopla, že části musíme převádět na čísla. Ve chvíli, kdy už jsme měli vypsány počty opakujících se slabik zazněla druhá nápověda. Tou dobou už ale nápad na azimut a vzdálenost padl, ale než jsme jej stihli zrealizovat, byl organizátory potvrzen. Chvilku jsme se dohadovali, zda použít 1 (MET), ale to už jsem vyrazil směrem k třetí části. To, že jsem doběhl Prouďáka, dávalo tušit, že jsem na dobré cestě.

Na konci slepé Tomayerovy ulice nic nebylo. Bylo nejasné, kde začít měřit vzdálenost a azimut, když jsme startovali na velké louce a orgové mají vzdálenosti na metry. Síbu napadlo, že v prodloužení slepé ulice leží pevnůstka a tam to stopro bude. A potvrdil jsem si to poté, co jsem zjistil, že všechny vytipované lokality jsou od fortifikačních objektů posuntuté stejným směrem. Tak, jak jsme byli my posunuti od ohlášeného místa startu v prodloužení Hněvotínské ulice. Drobná vada na kráse. Bylo to tam, ale najít zahalenou strážkyni šifry nebylo úplně jednoduché. Byl jsem tam kupodivu první.

Šifra to nebyla špatná. Ale k dokonalosti bychom vynechali XYZ. A buď bychom vynechali MET, nebo aspoň přidali na druhý začátek STU.

Básnička

Třetí část zadání jsem telefonoval Alče, protože zbytek se mezitím rozběhl pro ostatní části. Téměř současně Petr s Pepou získali první část a Tomáš rychle SMS poslal druhou.

Řešení bylo jednoduché. VAC NAM bylo do očí bijící a škoda, že jsme se rozhodli ho více ověřovat, protože nám ujel autobus. Museli jsme jíž na tramvaj a postup se lehce zpomalil. Aspoň že Tomáš byl rovnou z Neředína poslán vyzvednout šifru k Dómu. A blbé výluky nás nutily chodit pěšky i tam, kde bychom si jinak mohli vozit prdel. Takže jsme alespoň sprchovali prach olomouckých ulic vlastním potem a vzpomínali na loňskou Pewnost se sněhem.

Pewnostní dělostřelectvo

Olomouc je rozkopaná, u Dómu se hraje na slepou bábu a Petr a já běžíme přes centrum si ji zahrát. Zavázané oči a dva nápovědné hlasy občas si protiřečící (nojo furt) mi nezabránily projít trasou a od orgů dostat druhou a asi klíčovou šifru. Škoda, že tu už byla proudová zvířata. Jsme zde druzí hned po nich.

Sedneme na obrubník a luštíme. Princip je od počátku jasný. Rychle umísťujeme důstojníky na koních a vojáka v zimní uniformě. Po další analýze zjišťujeme, že jsou některá písmenka daná bez ohledu na hodnost, kterou do řádku dosadíme. Ale lezou z toho nesmysly HRI, PRIM, HVI …

V mapě nic takového není a tak hledáme nové nápady. Tu a tam přijdou protihráči a vyzývají nás na souboj. Postupně tak sesbíráme asi 6 bodů. Ale nápad vůbec nikde. Ze zoufalství zkoušíme permutace všech možností a pořád nic. Začátek začíná dobře - PRIMA. Ale žádná Přímá ulice neexistuje a navíc VESI je nesmysl. A tak hodinu a půl hledáme, kde máme chybu. V určení vojáků? V principu šifry? V principu čtení tajenky? Znovu a znovu zkoušíme to, co už jsme zkoušeli s tím, že se chyba musí objevit. Neobjevila. Není divu. Žádná tam nebyla.

Hodiny odbíjejí poledne a ze zoufalství Síba volá o mobilní nápovědu. Jeho tvář tuhne, když mu do ucha nápověda předčítá, to co má na papíře. Tahle nápověda nám bude chybět, ale bez ní bychom si neuvědomili, že máme řešení před sebou a luštili dalších pár hodin. Osobně si myslím, že toto byla největší chyba Pewnosti - použití místních názvů, kterou nejsou v mapách. Největším problémem ale v tomto případě pochopitelně je, že místní název se v případě přímé neznalosti místa vůbec netváří jako smysluplné slovo. Kdyby se vila jmenovala Sedmikráska, určitě bychom správnou cestu neopustili s tím, že nám vyšel nesmysl.

Na cestu k vile Primavesi se musíme zeptat, protože na žádné z našich 6 map není a Alča si jen matně pamatuje, že někde u hradeb byla významná vila.

Ulice

Jsme třetí a před námi jsou jen olomoucké týmy. Primavesi si vybírá daň. Alča s Petrem si jdou ulehčit do vedle stojícího konviktu a netuší, že se sem ještě vrátí.

Zbytek sedne u nedaleké kašny a luští. To, že se budou brát n-tá písmena z ulic, vidíme na první pohled. První pokus brát je jak jsou nevyjde, ale už druhý nápad seřadit ulice podle abecedy je ten správný.

Už dávno jsme se poučili, že každý nápad je třeba realizovat na dostatečně velké části zadání. Jinak vám uniknou Gagarinovy ulice, Žleble apod. Proto nám ani nevadily chyby v této šifře. Dokonce jsme si mysleli, že tam byly schválně.

Šifra nebyla těžká, spíš některé týmy doplatily na chyby v zadání.

Garfield

U nádraží potkáme zatím vedoucí Výbojná pážata. Porazíme je v souboji kostkou a hurá ke kostelu sv. Barbory. Hrneme se ke kostelu, ale org je podle schován u zastávky ve křoví. Snažíme se u někdejšího hosta v našem týmu dojednat nějakou protekci, ale nedaří se.

Čekají nás Hanoiské věže v lehčí variantě. Síba nestihne ani pochopit pravidla a odnášíme si body a zadání další šifry. Naštěstí jsme u plnění úkolů vždy první nebo druzí a nemusíme čekat frontu.

Co Pralinkám vyloženě nejde, jsou šifry založené na píchání špendlíku a přehýbání zadání. Kdo se často pálí, ten si už dává pozor. Proto jen co si sedneme na trávu, Alča hlásí, ať si najdeme tu mapu, kterou jsme dostali na startu, a špendlík, a že ji budeme lícovat s Garfieldy. Tohle jsou pracně nabité zkušenosti. A draze zaplacené.

Že se jedná o orloj a soutok, Síba geograf odhalí co by dup. Na mapě změříme vzdálenost mezi soutokem a orlojem a už hledáme kocoury, kteří jsou správně vzdáleni. Úplně nám napoprvé unikne, že jsou odlišní. 1 a 2 jsou lokalizováni, ale kterého 3 vybrat. Někoho napadne, že se budou lišit a za chvilku najdeme toho správného. Zarazit kružítko a chodící GPS Síba hlásí, že tam je další pevnost.

Tahle šifra se nám moc líbila.

Pevnost je vidět na první pohled. Co na první pohled vidět není je org schovaný opodál v křoví. Obejdeme pevnost a nic. V rychlosti kontrolujeme řešení. Bod je o chlup vedle pevnosti. Za chvilku vidíme orga a Pážata nás předběhla.

Samotná šifra nebyla těžká a po nalezení části odlišností už běžíme na zastávku do centra. Pážata jsou pomalejší, Proudoví krtci nám dýchají na paty, ale poté, co přijel zpožděný autobus a nikdo nenastoupil, je nám jasné, že jsme první. Jak dlouho, to je otázka, protože máme vyplýtvanou jednu nápovědu. Vyplácanou na ptáky. Tedy na vyřešenou šifru. To zamrzí ještě víc.

Matrix

Jsme tu první. Úkolu jsme se zhostili velmi dobře. Alča už pár let na šifrovačky tahá provázek, který konečně našel uplatnění. Co chybí provázku nahradí tkaničky. Mokrý kapesník skropí vzácnou květinu a my máme plný počet bodů. Slečny organizátorky tiše žasnou nad naší nápaditostí. Aby podobný úžas už příště nezažily, na rozdíl od nás ostatním později dovolují sejít si k řece po schodech z protějšího břehu, kam my jsme nesměli. Kdyby byla šifra tak jednoduchá jako úkol….

Co je na první pohled bijící jsou asi 4 uzavřená pole. Zbytek lze libovolně procházet. A pak tu jsou samozřejmě malá písmena, kterých je natolik málo, že budou velmi důležitá. A tím nám nápady ustaly. Dlouho se motáme v kruhu. Když někdo přijde s nápadem vysvětlujícím malá písmena, nemá vysvětlení pro tabulku a čáry a obráceně.

Nakonec někoho napadne, abychom jako na Bedně do tabulky vepsali abecedu. Přesně se tam vejde. Dokonce jsou stejná písmena na úhlopříčkách. Vypadá to slibně, ale nic nevychází.

V zoufalství beru Alču a jedeme pro pewnou nápovědu. Kluci během půlhodiny cesty na nic nepřišli, a tak bereme poslední nápovědu. Mrštíkovo náměstí. Když se ptám na způsob řešení, tak mi padá čelist. Na tohle bychom nepřišli, už jsme měli daleko elegantnější řešení, než je ignorovat svislé čáry, číst morseovku a malá písmena použit jako oddělovače. Ale je pravda, že jsem v jednu chvíli pokoušel řešit šifru tak, že budu malá písmena brát jako oddělovače a číst jako morseovku jen svislé čáry, které překřížím. Takže od správného nápadu jsem byl jenom krůček. Což nic nemění na tom, že jsme šifru nevyřešili. Suma sumárum nebyla tak hrozná. Ale do denní hry, která je samotnou svou podstatou dost velkým dostihem, se prostě nehodí.

Dohodli jsme se na tom, že bychom minimálně četli morseovku vodorovně a pak svisle. Ve sloupcích by pak nevznikali sekvence dlouhých čar, které zrazovali od použití morseovky. Nás morseovka samozřejmě napadla, ale ne takovýto způsob. Naše chyba, že jsme čekali něco rafinovanějšího a elegantnějšího.

Prstovka

My ze startu a kluci od kostela jedeme na Mrštíkovo náměstí. A jsme tam čtvrtí. Matrix nás šeredně sesadil. S Alčou jsme tam o pár minutek dříve, takže v rychlosti splníme napoprvé úkol a vyzvedneme zadání. První můj nápad je to rozstřihnout, ale Síba mě zarazí, že to přece nejsou nůžky, ale prsty.

Sedneme na kofolu do hospody a začneme na sebe ukazovat písmenka. Každý něčím přispěje. Nejvíc asi Alča, která chodila na kurz znakové řeči.

Nejdříve nám vychází něco jako Bezr, což nakonec upravíme na jezuitský k a Síba už nás směruje do konviktu. Nebýt toho, že jsme tam už dneska byli, tak asi netušíme, kde ho hledat, protože opět není na mapě. Pozor. Na mé mapě byl! Ale hlavní rozdíl je, že "konvikt" je zjevně smysluplné slovo, takže potíž by byla jen v tom, kde ho hledat, nikoli v tom, co hledat. Jinak šifra byla sama o sobě výborná. Asi nejlepší, co druhá Pewnost přinesla. I když nebýt Alči, asi bych měl hodně velký problém v identifikaci písmen.

Pětiúhelník

Na nádvoří konviktu vysypeme všechny body. Je jich více než dost a dostaneme všechny části šifry. Alča tahá i lepidlo, takže si zadání rovnou slepíme. Jsme tu čtvrtí. Proudoví krtci jsou v cíli. Panny ve zbroji odešly před chvílí a Výbojná pážata nemají dost bodů a luští sudoku. To trochu zvedá náladu.

Chvilku se dohadujeme nad různými mapami. Zadání opět obsahuje chyby, ale nejsme si jistí záměrem orgů. Docela rychle nacházíme odpovídající objekt, ke kterému jsou popsány cesty. Tedy jedna cesta je chybná, ale to nás neodradí.

Cíl

Přicházíme na třetím místě dvě minuty po Pannách ve zbroji a hodinu po Krtcích. O pět minutek jsme předběhli Výbojná pážata. Na trávníku probíráme s Krtky zážitky ze hry a čekáme na oficiální vyhlášení.

Konečně to víme oficiálně, že se Krtci dokázali podhrabat až za první hradby. Sláva a čest poraženým. Jedno prvenství jsme si ale přece jen z Olomouce odvezli. Poprvé v historii jsme si tam pořídili společnou týmovou fotografii.

Tímto bychom chtěli poděkovat organizátorům za příjemně strávený slunečný den v krásné Olomouci. A taky za výborný hanácký raut.

Sepsal Martin, kurzívou dokomentoval Síba