Historie rok 2005
Rok 2005 na svém počátku přinesl:
  1. pralinky zvlášť v dárkovém balení k mým narozeninám,
  2. velké lednové testování šifer na Svíčky 2005 týmy Campos blue line a Jmelí,
  3. velké únorové testování šifer na Svíčky 2005 týmy Banzaj a Krleš,
  4. naši svornou kolektivní neúčast na Sendviči, Krtčí norou a Matrixu (přičemž alespoň v jednom případě bych byl rád, aby se to nepříště změnilo).

A pak už následovaly účasti. Byly celkem tři. První z nich představoval zlínský Osud 2005. Byl jedinou hrou, kde jsme na jaře 2005 startovali jako Pralinky zvlášť. Pro přehršel aktivit královéhradecké sekce týmu (výlety do Ameriky, do Telče, státnice a podobné malichernosti) se ostatních účastnila pouze sekce poličská jako Pralinky zvlášť zvlášť.

Na Osudu jsme vystartovali, pokračovali a nezdržovali se, až jsme to málem vyhráli. Každopádně to pro nás byl zatím nejlepší výsledek, jakého jsme kdy dosáhli. Skončili jsme na patnáctém stanovišti a lepších než my bylo jen šest týmů. Hodně nám to zvedlo sebevědomí. Na Osudu s námi startoval Martin Pozdílek. Uvidíme, zda s námi vydrží a stane se naším pátým dlouhodobým členem. Úspěch, který jsme na Osudu zaznamenali, by k tomu mohl být impulzem.

Týden na to jsme startovali na Bedně 2005, která pro nás skončila neslavně. V půli hry se nám rozpadl tým, náš chabý zbytek (byť jsme byli velmi rychlí) nakonec zmohla únava, zima, nechuť, demoralizace a samé podobné vnější vlivy, takže my sami za to vlastně vůbec nemůžeme. Vzdali jsme to už za svítání a útěchou budiž, že Campos blue line a Jmelí byli horší.

Týden na to se přeci jen zmohla k činu i královéhradecká sekce, respektive Alča s Martinem. A to ne k činu malému. Uspořádali šifrovací hru Hradecká sova. Byla stejného charakteru jako hry, jichž se účastníme, jenom pro uzavřenou společnost. Jen houšť.

A konečně dva týdny na to startovala poličská sekce s hosty na Lampě 2005 v České Třebové, kterou jsme silou vůle, vzdoru a metody delfské jako první hru v historii týmu prošli úspěšně celou, a to jenom s minimálním odstupem za vítězným týmem Albert Stallone. Vyinkasovali jsme stříbrné medaile a od té doby z nich máme radost.

Na začátku července 2005 jsme vyrazili na expedici Pralinky zvlášť 2005 z Pátku do Úterý. Poprvé tak byla expedice vedena přímo pod názvem týmu. Na expedici se sešlo celkem devět lidí, tvořící celkem zajímavou směsici. Byli tam 2 stálí členové Pralinek zvlášť, 1 pomocný ponocný, 2 členové Černé mamby a dlouhodobí účastníci expedic, 1 do té doby hostující člen Pralinek zvlášť, členové Pralinek zvlášť zvlášť a Dupajících králíků a příbuzní výše uvedených. Expedice se vyznačovala:

1) permanentním deštěm,
2) dlouhým časem stráveným po hospodách,
3) velkou spotřebou pralinek zvlášť,
4) neustálým rozpojováním a spojováním výpravy a s tím spojeným čekáním,
5) zkrácením původně plánované trasy,
6) předběžnou úvahou na hlasování "top expediční hláška",
7) Berounkou.

Po skončení expedice Pralinky zvlášť 2005 jsme se opět rozprchli ke svým značně různorodým domovům, abychom se sešli nedlouho poté. Na Svíčkách 2005. Z účastníků expedice tam chyběl jen jeden jediný.

Ještě před tím ale Svíčky 2005 prodělaly ještě poslední páté dolaďovací testování, které nám nenabídl nikdo menší než Proudoví krtci. A tak jsem se jednoho neskutečně horkého dne vydal do Brna, abych Vítkovi předal naše šifry a pokyny k nim. A jiného neskutečně horkého dne jsem se i s Pepou vydal za Krtky do Kunštátu, abych si vyslechl jejich stanoviska. Nevěřil bych, že se najde ještě tolik zajímavých podnětů k úpravám, které budeme ochotni do hry na poslední chvíli zapojit.

Už v tu chvíli bylo také jasné, že Pralinky zvlášť tuto službu Proudovým krtkům oplatí. Jejich Krtčí norou následovala jen čtyři týdny po našich Svíčkách, a tak se Pralinky zvlášť staly testery této hry. V testování Krtčí norou jsem chyběl já. Vzhledem k nadšení mé neteře ze startu na Dnem 2005 za Pralinky revival, kde jsem měl původně být s ní, jsem jí musel slíbit start na podzimní Krtčí norou hned, jak Krtci avizovali její pořádání. A tak Pralinky zvlášť testovaly a já jsem je opustil, abych se včlenil do mimořádného týmu Tchořím smradem (jehož jméno jako karikaturu jména hry vymyslel Radek, můj bratr a člen Tchořím smradem).

Svíčky 2005 se nám povedly. Přinesli jsme do své šifrovačky mnohé inovace (hra od sobotního poledne do nedělního rána, terénní nápovědy, prodejnu nápověd, zařazenou do hry na poslední chvíli, svíčkovou jako hlavní cenu, individuální start). Vesměs se tyto inovace setkaly s pozitivním ohlasem a ani kvůli šifrám samotným nikdo nenadával příliš nahlas.

Na Svíčkách 2005 jsme se sešli Pepa a já, kteří jsme byli hlavními pořadateli, Radek, Máša a Markéta z týmu Jmelí, Petr z loňského týmu Vysmátý berušky a Martin, coby účastník expedic Obegolwarr 2004 a Pralinky zvlášť 2005, kteří jsme ještě s několika dalšími pomocnými ponocnými tvořili realizační tým. Honza a Míša (členové Dupajících králíků, Připáleného pudinku, Pralinek zvlášť zvlášť na Lampě 2005 a účastníci expedice Pralinky zvlášť 2005) vytvořili ještě s dalšími přáteli nezapomenutelný tým Red Hot Chili Pampers. Zbytek stálé sestavy Pralinek zvlášť (královéhradecká sekce) obnovil chod týmu Haluzáci (reportáž Haluzáků ze Svíček 2005), byť ve změněné sestavě, na startu se objevil i Ondra, který za Pralinky zvlášť zvlášť startoval na Lampě 2005 a na Svíčky přijel za svůj stálý tým Světlem, který však záhy ohlásil fúzi s týmem Zlí lidé, takže se neobjevuje v celkových výsledcích.

Svíčky 2005 běžely velkorysou dobu 20,5 hodiny, za níž ji z 23 účastnících se týmů zvládlo dokončit 8 (včetně Haluzáků - Pralinky zvlášť pro Pralinky zvlášť, to abychom si vylepšovali statistiky) , což je více než třetina, takže příště možná trošku přitvrdíme. Vítězným týmem se staly Prahory, které zvládly projít celou hrou více než sedm hodin před jejím koncem a potom si z Divadelního klubu udělaly ložnici.

Na Krtčí norou jsme startovali v pozoruhodné sestavě. Můj bratr a Jarda Voříšek z týmů Campos blue line a Jmelí (mně se pletou, tak nevím), zároveň pomocní ponocní ze Svíček 2004 i 2005, neteř Tereza a zástupkyně Brna Sára. Hra se nám moc nedařila, došli jsme jen na deváté stanoviště a skončili pravděpodobně devátí z 26. Všude jsme vyčnívali. Každou šifru jsme měli vyluštěnou buď strašně rychle nebo strašně pomalu. Krtčí norou byl můj první start na denní hře a musím poznamenat, že uzavírání stanovišť mne opravdu silně znervózňovalo. Po deseti minutách tápání vesměs následovalo především nervózní koukání na hodinky. A spolu s opravdu hnusným počasím, které hru provázelo, to lze chápat jako účinnou výmluvu, proč jsme neskončili lépe.

Na začátku října 2005 nás čekala kvalifikace na Tmou. Byli jsme na ni přihlášeni ve slibné sestavě z Osudu 2005. Protože veškeré předchozí kvalifikace pro náš nesourodý tým představovaly zásadní komunikační problém, rozhodli jsme se, že na kvalifikaci na Tmou 2005 se regulérně sejdeme a budeme pracovat spolu. Pro místo srazu byl zvolen Hradec Králové. Jak už to tak u Pralinek zvlášť bývá, nic nefungovalo tak, jak mělo. Pepa pracoval v neděli přesčas a nedorazil vůbec, Alča s Martinem sice dorazili, ale unaveni, takže záhy odpadli a nakonec nás i vyhodili od počítačů v Martinově práci, kde kvalifikace probíhala. A tak jsme se nakonec pracně kvalifikovali až po sedmnácti hodinách úsilí. Na naši obhajobu musím uvést, že správná myšlenka mne napadla už po jedenácti hodinách, ale usnul jsem s ní.

A tak jsme se neslavně kvalifikovali na Tmou 2005. Zase bylo z čeho dělat reparát. A ten se povedl na výbornou. Stejně jako celá hra. Tmou má v kalendáři šifrovacích her uvedeno jako vysvětlovací popis "prostě Tmou". Tak dodáme: "Prostě jsme prošli Tmou." Pochopitelně až tak prostá věc to nebyla, byť jsme hrou proplouvali s až neuvěřitelnou lehkostí (vyjma jednoho stanoviště). Že by se konečně projevilo to, že jsme před hrou definitivně přijali Martina Pozdílka jako pátého stálého člena týmu? Za dobu našeho působení na šifrovacích hrách se projít Tmou kromě nás podařilo jen dvěma týmům. Jedním z nich byli Proudoví krtci +, kteří nás tímto s velkým náskokem připravili o trička Tmou. I tak je naše stříbrná medaile úspěch obrovský a nečekaný (tím spíše, že po nás už Tmou nikdo neprošel), jenž pro nás snad konečně bude znamenat vstupenku do první ligy. Teď jde jen o to se tam udržet i nadále.

Po Tmou nás čekal panexpediční sjezd v Odrách-Klokočůvku. Protože se termínově kryl se Zimocem (či jak se to skloňuje), poličská sekce se dobrovolně přihlásila jako testeři. A abychom si po Tmou nemysleli, že jsme bůhvíjak dobří, byli jsme velmi neúspěšnými testery. Ze šesti přidělených šifer jsme vyřešili pouhé dvě (byť jednu za minutu).

Následný panexpediční sjezd Odry 2005 se vyznačoval:

1. bečkou
2. spoustou sněhu
3. schválením trasy expedice na rok 2006 (Hory-Doly)
4. velmi hojnou účastí (10 osob)
5. novým hlasováním Top expediční hospoda a Top expediční nocleh
6. lyžemi, sáňkami, skibobem a pétanquem
7. schválením podoby týmových triček
8. neschválením pověřené osoby k jejich obstarání
A tím Pralinky zvlášť pro rok 2005 končí své působení. Na jaře 2006 opět vystrčí své růžky.