Rok se rokem sešel, a protože očekáváme další přírůstek, jarní šifrovací sezóna Pralinek zvlášť se tak konala bez naší vážnější přítomnosti. Alča měla šifrovací absťák, a proto si našla v kalendáři hradeckého Leonarda, který se jí zdál fyzicky náročný tak akorát. Kluci šli brněnskou Krůtu, a tak jsme sháněli tým po Hradečácích. Splašili jsme tým ze Sovy s příhodným jménem Da Vinci a výpomoc z Bludného kořene. Jak se pojmenovat? Mé návrhy na Da Vinci zvlášť, Da Vinciho pralinky a podobné hříčky neprocházely, až jsme sklouzli k Sovímu guláši s tím, že se to může změnit. Pracovní název nakonec ale zůstal.

Scházíme se před vědárnou. Předpověď dává tušit palermo, přesto v batůžku táhnu několik teplejších kousků. Měl jsem je nechat doma, ušetřil bych si hřbet. Aspoň jsem netáhl termosky s horkým čajem a kafem jako jiní. Orgové rychle udělají prezenci a rozdají zadání první „šifry“. Strýček google odhaluje správnou odpověď na A a možný odhad B. Takže je jasné, že se pojede autobusem na výsadek. Rozdělení na A, B, C proběhne bez problému a už pronásledujeme hasiče. Vymezený čas bohužel rychle uplyne a prohlídku hasičárny musíme ukončit. Sice dostaneme rozporuplnou odpověď na A, ale org nám prozradí, ať s vrtulníkem raději nepočítáme a že pojedeme na výlet prachobyčejným autobusem. Zažívám tak drobné deja vu, ale z opačné strany mince. Nechat na šifrovačce něco na další nezúčastněné osobě se může velmi rychle zvrtnout. Jsem rád, že to já nemusím řešit. Není to škodolibost, spíš hluboké pochopení. Každopádně exkurze byla velmi pěkným úvodem do hry a všem z týmu se moc líbila, a to bez ohledu na drobný zádrhel, který byl velmi elegantně odstraněn.

Zrychleně se přesouváme před DDM, kde po zaplacení jízdného usedáme do vyhřáté sauny. Autobus pořád nevyjíždí, lidi se stěhují ven za vzduchem, přijíždí další autobus, probíhá stěhování národů a konečně vyrážíme směrem Kuňka. Napůl litujeme, že s námi nejede batole, které se tam vždycky těší na kozičky, pštrosy a ostatní havěť. V autobuse běží šifra na druhou. DVD se přehřálo a poskytuje pouze zvukovou kulisu k pruhům. Vypípané básníky odhalujeme hned, strýček google poskytuje přesné znění básniček na jedné stránce. Během druhého opakování máme všechna slova a poslední třetí opakování slouží pouze pro kontrolu. První pokusy o luštění nám nedávají správné řešení. Dorážíme ke Kuňce. Autobusáci netuší, co s námi, čekají na orga a odmítají nás pustit z autobusu. Konečně je přesvědčíme, že tu hyneme vedrem a pouští nás ven. Na videu ke konci přes pruhy bylo vidět, že indicie budou na hradě, a tak přestáváme luštit 2, protože se domníváme, že nemáme dost informací.

Cestu k hradu nám zpříjemní zmrzlina. Dozvídáme se, že je potřeba koupit vstupenku na prohlídku. Alču nechávám s peněženkou svému osudu v hospodě a doufám ve šťastné shledání. S Karlem, Martinou a Zdendou si jdeme poslechnout historii hradu. Dostáváme přepis druhé šifry. Vyslechneme si výklad i s největší zvláštností o skokanském můstku, u kterého mám ještě menší dluh v podobě nedohledané kešky. Rozprchneme se po hradě a hledáme zadání 3 šifry. Konečně ho Martina objevuje. Popravdě řečeno tohle už jsem taky zažil na předchozím Leonardovi, mám v ruce dvě šifry a nejsem si jistý, kterou mám luštit. Dvojka má dávat číslo rybníku na velké historické mapě odkud odjíždí autobus, třetí nápověda má dávat jméno vesnice, kde se ten rybník nacházel. Není tedy trojka zbytečná? Odnáším šifru dvě Alče k řešení do hospody. Ve čtyřech pobíháme po hradě a sbíráme „zbytečné“ odpovědi na otázky. Chvíli před odjezdem autobusu pořad nevím kam jít. Stěhujeme se k historické mapě a nakonec stříháme malou nápovědu, po které je všechno jasné. Zpětně bylo lepší sednout ve třech lidech na dvojku a po hradě nechat pobíhat pouze dva lidi. Holt paralelizace nám nikdy nešla. Dávno už jsem získal zkušenost, že dobře otestované papírové šifry jsou většinou bezproblémové. Na druhou stranu atypické šifry přináší nezapomenutelné zážitky. Bohužel mají tendenci proměnit se v jeden velký průšvih. Osobně si myslím, že to za to riziko stojí. Dopředu připravená papírová alternativa bylo velmi dobré řešení a určitě mi nevadilo. Druhá šifra se mi také líbila, bohužel jsme si na ni vyhradili málo času a zůstala tak nepokořena.

Cestou si vyzvednu kešku u skokanského můstku, když už je to ta největší absurdita Kuňky. Druhá zmrzlina jen trochu zpříjemňuje výheň při přesunu na autobus do Němčic. Dostáváme šifru a jdeme ji luštit do stínu. Nestíháme ji ani pořádně zanalyzovat a jsme odvoláni do autobusu na další pekelnou cestu. Luštíme cestou. Po pár minutách planých nápadů Alča upozorňuje na sudé a liché sloupce. Zvlášť nápadné jsou tři poslední sloupce v první tabulce. Na sluníčku vybarvuji lichá čísla. Po doopravení pár chyb se začínají inverzně zobrazovat písmenka. Zastavujeme před DDM a máme vyřešeno. Ve spěchu identifikovat, kam se máme rozběhnout, Alča nechává v síťce hůlky, které pak následně složitě dostáváme přes orgy od řidiče.

Barchůvek! To je naprosto ložené. Po letech organizování Sovy se mi doma v šuplíku valí pěkná řádka různých map Hradce. Na doporučené mapě není k nalezení, na dalších mapách ho také nemůžeme najít, google mlčí, mapy.cz jsou na tom stejně. Respektive existuje vesnice 20 km od Hradce stejného jména, ale tomu nikdo nevěří. V čirém zoufalství voláme i 1188, kde nám říkají, co už víme. Možnost poslední jsou orgové. Po pár minutách dostáváme překlad Barchůvek je ulice Markova v Kuklenách. Kupodivu zažívám druhé a třetí deja vu – olomoucká Primavesi a hradecký Klídek. Za ten jsem si taky vyslechl pár ostrých slov a to byl na předpisové mapě. Od té doby se dávám setsakra pozor, aby byla tajenka jednoznačně interpretovatelné na doporučené mapě. Šifra sama o sobě byla pěkná a podoba sudoku ji dala pěkný nádech trojského koně.

Suneme se k magistrátu. Alču pozvolna poštuchuji k rychlejšímu tempu, abychom stihli vyhlídnutou 3. Ve trojce se shlukujeme s dalším týmem a Barchůvek jdeme nechtěně hledat pohromadě. Dostáváme zkumavky, indikátory, lžičku a brčko a jdeme si do stínu udělat pár chemických pokusů. Za pár minut víme, že chceme koláčky. Tahle šifra nešifra nebyla špatným zpestřením papírových šifer.

Největším problémem koláčků bylo udržet pažravého Karla od koláčků. Vždyť Bludný kořen si na Sově stihl sežrat celé zadání v podobě disko sušenek. Rychlá analýza odhaluje různé náplně. Z prvních písmenek Alča rychle vyskreblí ulici Krátkou. Možná by pomohlo přesněji určit pořadí koláčků například počtem rozinek, které mám rád. A souhlasím se zbytkem týmů, že určitě měla být delší tajenka, mňam.

Ulice Krátká je u Slezského nádraží. To snad ne. Bohužel ano, orgyně to potvrzuje. Těšil jsem se, že si projdu Kukleny, ale čeká mě další půlhodinový přesun vyhřátou trojkou. Dlouho nic nejede a dlouhou chvíli a velkou žízeň hasíme v hospodě U růže.

Zase jedeme s týmem na stanoviště. Abych pravdu řekl, tak nejvíc na hře se mě nelíbila trasa. Po každé šifře nás defakto čekalo čekání na dopravní prostředek a dlouhý přesun vyhřátým autobusem. Dobře vím, že po Hradci jde udělat šifrovačka, která nepotřebuje jediný přesun MHD. Nesouhlasím s argumentem, že delší přesuny rozmělní hrací pole. Naopak týmy se shlukují po 30 minutových intervalech MHD a stanoviště nechtěně dohledávají společně. Myslím si, že stanoviště vzdálené 1 až 2 km umožňuje plynulejší pěší pohyb týmů. Pokud týmy neluští přímo na stanovišti, tak šance na prozrazení stanoviště je relativně minimální. Nicméně respektuji volbu orgů, mají na to právo a bylo by smutné, kdyby každá šifrovačka byla úplně stejná.

Konečně vypadneme z trojky a vyzvedáme šifru 7. Usedáme na chodník a začínáme luštit. Souputnický tým zrychleně mizí na MHD a někdo konečně přečte, že vyluštěnou věc máme dohledat v Palachově ulici. Hmm, zase přesun přes celý Hradec. Text si vyložíme, že luštit můžeme kdekoliv a když budeme luštit během přesunu, tak ušetříme čas. Jen taktak stíháme 23. Analýza odhalí osm skupin čísel. Na Palachově jsou koleje, to by mohly být vchody a druhá čísla nějak budou kreslit po oknech kolejí. Vystupujeme a hledáme něco jako čísla 83, 85, 90. Čísla domů to nebudou. Tu mě napadá, že jsem někde četl, že v Praze jsou jednoznačně očíslované lampy a záchranáři tak dokážou s přesností na desítky metrů identifikovat místo. V dalších městech to má být stejné. Čísla na lampách mají stejný formát jako v šifře, jen to jsou špatná čísla. Pro jistotu projdeme Palachovu ulici, ale správnou řadu nemůžeme najít. Že by ty lampy byly na Slezském. Další přesun se nám nechce. Karel dělal v T-mapách a ví, že na magistrátních stránkách jsou čísla lamp. Mobil potvrzuje, že lampy jsou na Slezském. Protože na Benešovce máme přístup k internetu, luštíme z pohodlí gauče. Rychleji než v terénu si vykreslíme celé auto. Zaráží nás lampa s číslem 45, která podle magistrátních map má být u Kalinky u ČKD, to je několik km od Slezského. Nicméně lampu přeskočíme jako chybu orgů nebo magistrátu. Vesele přeskočíme i různou podobu pomlček mezi čísly, víme, že word tohle dělá. Například na Bedně bych se to neodvážil ignorovat, na Leonardovi ano. Máme nakreslené auto, to bude heslo. Dosadíme do vzorce a vyjde nám nesmysl. Mnohokrát ověřujeme náš postup překladu, zkoušíme různé varianty a pořád nesmysly. Ujišťovací telefonát na orgy nám potvrdí, že chybu máme my. Pravděpodobně budeme hledat auto. Kde? Na Slezské, na Palachově ulici, na Kalince? První dvě varianty dávají smysl. Palachova ulice je blíž, tak ji jdeme prohledat. Naštěstí davy nám odhalí správné auto a při pohledu na SPZ pochopím naši chybu. Čísla se nemají převádět na písmenka, jak jsme to dělali my. Z této šifry mám smíšené pocity. Šifra založená na číslech lamp je prostě geniální. Tiše závidím, že nebyla na Sově :-). Provedení mělo pár much. Nevím, kolik týmů v reálu oběhalo všechny lampy, určitě to byla práce na hodinu a víc. Lampy nemají systém a i na počítači rekonstrukce auta zabrala tak 20 minut. Určení SPZ nám uniklo, ale přesun přes půl Hradce se mi nelíbil. Chápu, že stěhovat „vrak“ na Slezské by bylo složitější, ale stejně se mi cesta autobusem nelíbila. Zmínka o Palachově ulici určitě zmátla část týmů, které se museli vracet na Slezské předměstí. Trasa Centrum, Kukleny, Slezské a Moravské mi přijde úplně zbytečná, minimálně z pohledu hráče.

V objeveném autě se našla krabice. Zdenda ji vyfotil a holky začaly luštit. Chci krabičku vidět na vlastní oči a objevujeme tlačítko. Rozsvítí se jedna dioda. Začínám tušit princip. Krátký pohled přes mobil to potvrzuje. Tak dlouho jsme se na iNule snažili fotit polarizované světlo jako infra světlo, až jsme museli vzít nápovědu. Stejnou chybu znovu neudělám. Bohužel přichází jiný tým a my se musíme vzdálit, abychom neprozradili řešení. Nějak předpokládám, že diody budou blikat a bude potřeba zachytit jejich sekvenci. Po pár minutách odhaluji, že jsem v duchu šifru překombinoval a stačilo jít hned do fakultní nemocnice. Šifra pěkná, rychlá a až na čísla pod diodami čistá. Ani ten přesun není už tak zoufalý.

Pro změnu jedeme autobusem. Kluci jdou napřed najít šifru a dáváme si rande s holkami na autobusové zastávce. Princip je jasný hned, jen správně pojmenovat obrázky. Dlouhé minuty plynou a padají různé nápady od jazyků, přes přísloví až po přídavná jména. Ale žádný není dostatečně elegantní a platný pro všechny obrázky. Myslíme si, že nás tlačí čas, a když dlouho nepadá žádný další nápad, stříháme malou nápovědu, tedy skoro řešení. Mělo nás to napadnout. Tuhle šifru už jsme s Alčou řešili. Jednou to bylo na Pražské a pak Brněnské čtvrtě. Pěkná nápadová šifra, pro nás smůla, že nápad byl na míle daleko.

Poprvé se snad nepřesunujeme MHD. Jdeme přes konečně otevřenou novou lávku. Stavební práce už mi pár měsíců blokují cestu na kole na nábřeží. Přesné umístění Defektu google dost dlouho brání, ale nakonec ho vydá. Dojdeme k výloze a okamžitě čteme k velké nelibosti Alči umístění dalšího stanoviště. Doufala, že dá před dalším přesunem odpočinout břichu. Nevím, jestli text napsaný pozpátku vlajkovou abecedou je dostatečně zajímavá šifra. Ale chápu snahu orgů na konec hry zařazovat jednoduché šifry.

Jak jednoduchá šifra nám přišla šifra na ČSA, tak poslední úkol snad nebyla ani šifra. S Karlem jsme zavzpomínali na kešku Courage a postupně dekódovali umístění škatulky. Holky zatím poskládaly kód ke schránce. Až doma jsem odhalil, že Alča zatajila jeden papír a nám vyšel kód 943, kde 4 byla relativně zprzněná a nedokončená. Hmm, čeká nás cesta zpátky na lávku. Snad nehradecké týmy neměly problém s její dohledávkou.

S Karlem se svezeme dvě zastávky trolejbusem a dojdeme k lávce. Zbytek týmu na starém městě hledá zahrádku. Kupodivu kód 943 nefunguje. 4 byla podivná, takže zkoušíme napodruhé 5, která je logickým rozšířením 4 a je to v pořádku. Odesíláme SMS, končíme hru a trápíme se uzamčením zámku. Setkáváme se zbytkem týmu, který nenašel žádnou vhodnou hospodu. U kašny na Velkém náměstí odpočíváme a čekáme na otevření cíle. Já ještě stihnu přivézt auto před Orlovnu.

Zde nás čeká občerstvení, čekání na výsledky, rekapitulace šifer a vyhlášení výsledků. Nakonec jsme se dostali na bednu. Sice na nejnižší foch, ale i tak jsme spokojeni. Tímto gratulujeme vítězům a hlavně děkujeme orgům. Příprava hry dala určitě hromady práce a to jsou na to pouze dva. Zkoordinovat všechno je tak ještě daleko těžší. Přes drobná zaškobrtnutí, která se promptně vyřešila, si myslím, že hra dopadla dobře a podle představ orgů. Ještě jednou díky.

Sepsal Martin