Půlka týmu Pralinek zvlášť odjela dolovat cenné kovy na Krutou zákrutu do Brna. Hradecká sekce účast díky intenzivní stavební činnosti musela odřeknout. Jednoho krásného dne do orgovské schránky Hradecké sovy ale dorazilo pozvání na Leonarda s prosbou o bližší spolupráci hradeckých šifrovaček. Tomu jsme neodolali a začal jsem stavět tým.

 

Začal jsem u Bludného kořene, u jehož základů jsem kdysi byl. Naše první „neúčast“ na Liberecké tmou skončila po čase svatbou, ale to jiná historie. Tým se tak rozrostl o PSa a Karla. Dále jsem oslovil kamarády z týmu s přízračným jménem Da Vinci a najednou nás bylo pět a už jsem mohl poslal registraci.

Hra se blíží a tým se mi rozpadá pod rukou. Tu přijde řemeslník, tu se ozve zraněné koleno a najednou jsme zbyli dva. Obesílám zbytek orgů Hradecké sovy a v pátek se mi daří na poslední chvíli sehnat Gimliho. Nakonec pro akutní nedostatek hráčů přijímá pozvání i Alča, která kvůli zdravotním problémům bude dělat imobilní stráž základny a obsluhu výpočetního střediska. Pokusil jsem se ještě o rozšíření členské základy o Medvěda, ale dovážka palivového dříví na chalupu maří mé plány.

Před startem se stavíme na strategické dopravní uzly. Gimli má být na zastávce Garni, ale nakonec postává poblíž OC Futurum, PeS má být připraven u malého Tesca, ale jako obvykle nestíhá a je v práci v Lipkách. Já po dobrém obědě usínám na lavičce u magistrátu.

Hvízdne SMS, v rychlosti přelítnu místo startu a už sprintuji k právě přijíždějící 2. Z ní volám Gimliho, ať vyrazí k Palachovým kolejím. Mezitím u Alčy upřesňuji, který je to přesně dům, abych donavigoval Gimliho na přesné místo startu. PeS konečně bere telefon a směruji ho na zastávku Palachova. Opět se ozývá Gimli, který potřetí obíhá inkriminovaný dům a převrací všechny lavičky v okolí v marné touze najít aspoň malého orga. Dobíhám k němu ve stejnou chvíli, kdy orgové vychází ze vchodu. Opět jsme porazili kyborgy.

V rychlosti se prohrabáváme stohy zadání. Co dřív luštit? Nakonec rozhoduji, že bude nejlepší skočit na základnu k Alče, která je nedaleko na Benešovce. Cestou Gimli dá první šifru a v čárovém kódu přečte časopis 25. 11. Těch může být … Vlasta, Katka, Tina atd. Přicházíme na Benešku, po té jsme očucháni kočkami a vpuštěni dovnitř. Rozkládáme papíry a dumáme nad čísly pod čárovým kódem. Kalendář nám napoví, že musíme sehnat Katku, někdo pro ní běží. Mezitím dorazí PeS a přidává se k luštění. Ze dvojky nám bez Katky nic rozumného neleze, odhadujeme, že čtverečky budeme muset napasovat na křížovku. Katka tu zatím není, tak paralelně ještě luštíme starý plán opevnění. Nejdříve se ho snažíme napasovat na Hradec. Na mapy.cz je bohužel historická mapa ještě před fortifikací. Ani strejda Google nevrací žádný odpovídají starý plán opevnění. Ale v okolí byla za Josefa II další pevnost. A plán sedí. Dokonce název šifry Pepča sedí. Asi budeme muset do Josefova, ale pořád to nemáme dostatečně potvrzené na tak dlouhou cestu mimo Hradec. Konečně máme Katku, v rychlosti najdeme dvě křížovky, u první nesedí rozměry. Vyluštíme druhou křížovku, ale výsledek nesedí. PSa napadne, že ji můžeme posunout o jedno políčko. A je to jasné, Josefov je potvrzený. Odcházíme z Benešovky na vyhlídnutou 24 a pak na vlak 14:04 do Jaroměře.

PeS na nádraží koupil pečivo a cestu vlaku si zpříjemňuje řízkem. Zrychleně se přesunujeme přes železný most na soutoku k pevnosti. Procházíme venkovní pevnostní objekty a snažíme se zorientovat podle historické mapy. Moc se nám to nedaří. Dojdeme na hradbách na místo, které podle nás odpovídá bodu 1 a tam nacházíme asi dvoumetrovou z cihel postavenou dětskou pevnůstku ve tvaru písmena P. Zkoušíme najít na povrchu druhý bod. Na trávníku houby kreslí velké písmeno C. Ne tohle není dílo orga, to bude matka příroda. Bod tři ukazuje za hradební zdi. Něco není v pořádku. Proč je poslední možnost na vyluštění šifry ve 4 hodiny? Ano, to je poslední prohlídka. Máme tedy jít na hodinovou prohlídku? Nakonec na ni pošleme s mapou Gimliho. PeS a já pak dalších 40 minut obcházíme podle nafoceného plánku okolí pevnosti a hledáme body. Podle informačních tabulí se konečně zorientujeme. P a C jsou náhoda. Konečně identifikujeme bod 1, na kterém na povrchu nic není, Gimli je tedy dobře. Teď už zbývá najít jen uložení šifer 4 a výš. Opět se ztrácíme, měřítko mapy je pro nás nezvyklé a často se ocitáme mimo mapu. Nakonec se zorientujeme podle informační tabule. Skrýš je 20 metrů od nás. Na mostě vyhlíží protivníci a tápou. Musíme chvilku počkat než se vzdálí a pak vyzvedáme další balík šifer. Mezitím Gimli prochází podzemní chodby a orientuje se podle buzoly. Jen co vyjde na denní světlo, posílá nám tři čísla. My zatím intenzivně luštíme šifru 3+4 a čísla se nám hodí. Alča na základně luští taktéž. Co doplnit do sloupečku s hvězdičkou? Alča nás navede, že by Gimli měl z podzemí vědět něco o kasematách. Zkoušíme je jako heslo, ale nic nevychází, respektive tak daleko neluštíme, aby nám začalo něco vycházet.

Spíše přečtení loňského ročníku než vyřešení šifry nám napovídá, že teď pojedeme zpět do Hradce. Vlak jede za 20 minut, rychle jdeme zpět na nádraží a cestou luštíme 4 a 3+4. Na přejezdu jsou stažené závory a okolo projede náš vlak. A zase běžíme, ale vlak jsme stihli. Než nastoupíme, ještě chladneme. To mi ale nezabrání, abych potem při luštění ve vlaku neustále nekapal na šifru. Dostávám důtku za ničení jediného originálu šifry, ale luštit prý můžu dál. Opět nám pomůže Alča, na googlu najde příslušné přesmýknuté odstavce. Cesta z Jaroměře do Hradce uplyne rychle při postupném luštění 4. Tu ještě musíme doluštit na lavičce u fontánek u nádraží. Posílám SMS a za chvilku už míříme k nedalekému kostelu.

Se zadáním v ruce bloumáme okolo 14 obrazů. Relativně jednoduše identifikujeme první dva. S posledním máme problém, protože na žádném obrazu nejsou všechny požadované indície. Nakonec odhadujeme, že dvojí tvář má přednost před plačícím dítětem a po dost dlouhé době opouštíme kostel. Máme třímístný kód a co s ním? Pokud nevíte kam dál, zůstaňte na místě a luštěte další šifru. Pravda, ještě jsme neprolomili pětku. Sedíme u Tesca na lavičce, Gimli vyráží pro koblihy a my se snažíme napasovat dvě čáry na mapu. PSa napadne MHD, následné odhalení trolejbusu 1 je dílem okamžiku. Zastávka je Heyrovského. Ještě to ověřujeme na druhé čáře, která představuje 23. Popoháníme Gimliho, který se zasekl ve frontě na koblihy. Stíháme trolejbus a my na přesunu baštíme koblihu a radujeme se z toho, že máme všechny šifry zatím vyřešené bez ztráty kytičky. Ale nechval dne před večerem.

Oblézáme první plakátovací plochu a máme šifru. Gimli okamžitě identifikuje bee-tag. Už to zkoušel, ale jeho mobil nemá tak dobrý foťák, aby to fungovalo. Já se se svoji 6310 můžu jít zahrabat a PeS je na tom dost podobně. Pro jistotu oblezeme všechny zastávky, ale všude je to stejné. Nejhorší je zjištění, že toto ji šifra 8 a my jsme někde vynechali 7. Ale proboha kde? Zatím tedy luštíme 8, třeba se to nějak vysvětlí. Pořád nám ještě činní větší problémy pochopit herní princip a návaznosti šifer než samotné šifry. Spásou je Alča, která na stránce tagg.cz objevuje naposledy použité taggy, které odkazují přímo na stránky Leonarda. Má prý najít stránku xxx.htm. To je jasné, máme kód ze 6. Ale bohužel tomu tak není. Nefungují ani římská čísla, nic. Díky naší nejasnosti s posledním obrazem zkoumáme okolní varianty. Nic. Alča manuálně zkouší dost čísel, ale chudinka je z toho utahaná. U UHK zkoušíme chytnou signál wifi, abychom na serveru napsali jeden řádek, který prověří všechny třímístné kombinace. Signál má už bohužel prázdniny. Jdeme k nám do práce. Je to cestou ke kostelu a je tam rychlý net. Tak tří ani čtyřmístná čísla to nejsou. Musíme zpět ke kostelu. Bohužel cesta na Heyrovského nás stála spousta času a kostel zavírá v 19:00. Stihneme posledních 10 minut otvíračky. Alča přichází na šifru na chytrém papíru, ale tu během 10 minut nedokážeme prolomit. Tušíme, že něco musí být v kostele, ale kancionál nás nenapadne. Ani spojení se 6. Pár minut před zavřením stříháme nápovědu, ale nepomůže. Kostel zavřel. Co dál? Na co vlastně teď máme střihnout nápovědu? 6 máme vyřešenou, ale jen možná. Na chytrém papíru je sice šifra, ale čert ví, zda to je 7. A nebo máme střihnout 8, protože potřebujeme pouze kód na 8? Org na telefonu napoví.

Stěhujeme se k DDM. Gimli a PeS tam pravidelně docházeli, takže je jim divné, že řešením není oficiální adresa DDM. Na místě se vše vyřeší a už posloucháme zvuky. Jsme tu sami, takže je pečlivě zapisujeme a několikrát zkontrolujeme. Nic z toho neleze, a tak si jdeme sednou na tribuny, kde řádí děcka na kolech. Nejvíce pravděpodobná jsou první písmena, ale každému zvuku, jsme schopni vymyslet několik synonym. Chybovost tak může být značná. Nejvíce nás matou dva zvuky z windows. Ty bohužel identifikujeme jako oddělovače dvou slov a průšvih je na světě. Od nich se nejsme schopni odprostit, takže nás zachrání až další velká nápověda, protože malá nápověda byl rohlík. Vše jsme měli správně, až na ty dvě éčka. Jdeme si zazvonit, ale na schodech u zvonku sedí Trosky a právě hledají nůžky. Počkáme až střihnou, což dělají se značnou nedůvěrou, protože nad nimi čekáme jako supi. Konečně střih a my zvoníme. Dostáváme poslední balík šifer. Gimli koukne na poslední šifru a jako letitý orienťák bez váhání identifikuje Biřičku. Poprvé za mnoho odehraných her zažívám pocit domácího hráče, který ví kde je, jak se kam dostat a vyzná se v okolí. Jsme v centru města a na Biřičku nás tedy čeká dlouhý přesun a času není nazbyt.

Přesunujeme se na Velké náměstí a po drobném zaváhání u Adalbertina nacházíme nápis na morovém sloupu. Už cestou víme, že čas budeme převádět na azimut. První pokus vede do zdi. Druhá interpretace směru z času naráží až při třetím přesunu. Tak takhle to dál nejde. Sedneme na zem a narážíme jen prstem na mapě. Konečně PeS přijde na správnou myšlenku letadel. Tu aplikujeme na mapě a tu se okolo nás proženou Trosky. Donutí nás zvednout se, abychom nezaostávali. Necháme je poodejít a vyrážíme na místo, na kterém máme na mapě prst. Jde to dobře do té doby, než zaměníme 13 hodinu za 11 a beznadějně končíme u Lékařské fakulty. Ještě pár nárazů do zdi, abychom viděli Trosky, které už to mají a čekají na trolejbus. Vracíme se na poslední bezpečně identifikované místo a teď již šifru najdeme bez problémů. Přes Bono publico jdeme k zimnímu stadionu. Alča hlásí, že tu 2 nestíháme. Ale stíháme, sice během, ale stíháme. A koho to k naší velké radosti, která není na druhé straně zcela opětována, vidíme. Trosky.

Cestou na šifru 11 mi Alča pečlivě vysvětluje, který, že to barák je 383. Rodinná komunikace vázne a já vedu tým úplně blbě. Nakonec kluci najdou dům dřív sami. Už v trolejbusu Gimli odhaduje princip šifry. Se PSem v rychlosti opisujeme schránky a já pro jistotu fotím zvonky. Trosky luští opodál. My jdeme na Biřičku, za svižné chůze do kopce čteme první písmeno R. Rybník Biřička, to sedí. Pro jistotu a z lenosti ověříme ještě i.

Dojdeme na první rozcestí, kde marně pátráme po indícii. Až PeS, který si šel odskočit, že už ji vidí a ať mu dáme pár vteřin. Rozdělujeme se. Já běžím k planetě Uran, PeS nahoru do kopce a orienťák Gimli si bere zbývající dvě kontroly. Protože má hledat hrazenku, dostává mapu. Aby to neměl tak jednoduché, tak mu nesvítí baterka, takže vše dohledává na světlo z mobilu. Ze dvou indicií dávám heslo Leonardo. Je podezřele jednoduché, takže počkám na Gimliho večeři a posílám závěrečnou SMS. Zbylé dvě indicie nám ho už jen potvrzují. Na hrázi 22:34:40 dostáváme SMS s gratulací.

Cíl je otevřen až od půlnoci. Dojdeme k nám domů na Milady Horákové, kde si dáváme s Gimlim sprchu a PeS musí bohužel na počítači řešit pracovní problém. Protože odesláním SMS hra skončila, do cíle pojedeme autem, abychom uspíšili náš návrat domů do hajan. Bohužel naše škodovka stávkuje a nepřesvědčí ji ani 400 metrů tlačení ke všeobecnému potěšení náhodných chodců a jak se v cíli dozvíme i hráčky z jiného týmu. Škodovku odstavíme a dojdeme pěšky na Benešku pro Alču a náhradní auto.

V cíli nás vítají orgové, koláčky a kofola. Postupně přichází další a další týmy a příjemně unavená nálada se rozlévá kolem. U ukázek správného řešení je občas živo a hlučno. Z pohledu organizátora vím, že přes veškeré snahy se chyby a problémy vždy vyskytnou. Mohlo jich být méně, kdyby proběhly testy šifer. Na druhou stranu oceňuji vyřešení problému se zavřeným kostelem. Organizace šifrovací hry dá hromadu práce a je dlážděna jen samými dobrými úmysly :-) A organizace pouze ve dvou lidech je o to náročnější, což mohu potvrdit na vlastní kůži za tři ročníky Sovy.

Takže ještě jednou díky za hru a hodně síly a odvahy do příštího ročníku.

Sepsal Martin