Poslední akcí roku 2005 pod hlavičkou Pralinky zvlášť byl panexpediční sjezd Odry 2005. Hostitelem druhého panexpedičního sjedzu byl Vašek a chata jeho rodiny v Odrách-Klokočůvku. To je taková pozoruhodná čtvrť, která je od zbytku města oddělená dvěma vesnicemi a půlhodinou jízdy.

Poté, co dal Vašek najevo (a nevím, má-li to souvislost), že na sjezdu bude bečka, začalo to vypadat na hojnou účast. Nakonec jsme se sešli v deseti kusech.

Martin Pospíšil a já jsme vyráželi z Poličky 25. listopadu brzo odpoledne. Poličská sekce Pralinek zvlášť se doplnila do plného čtyřčlenného stavu na nádraží ve Svitavách. Připojili se Pepa a Hela. Další cestu jsme strávili plánováním Svíček 2006 a úpravami trasy a šifer. Využili jsme toho, že kolem nás zatím nejsou uši, které by to neměly slyšet.

V Suchdole nad Odrou jsme pobyli v nádražní hospodě a nakonec jsme dojeli splašenou rakví do Heřmánek. Na Vaškově chatě jsem z poličské sekce byl jako jediný, a tak bylo jen na mně, abych našel cestu nočním Klokočůvkem. Povedlo se a na chatě už nás čekala slezská sekce ve složení Vašek a Jura v doprovodu s panem domácím a paní domácí jako hosty.

Dali jsme si pralinky zvlášť a povídali si o životě. Poprvé kolovaly tuny fotografií, které se nám v průběhu předchozích expedic podařilo pořídit.

Až na mne poličská sekce záhy úspěšně vytuhla. Přece jen jsou Pralinky zvlášť asi lidé, kteří vůbec nejsou zvyklí na probdělé noci. A tak jsem večer strávil rozhovorem se sekcí slezskou. Dlouho jsme se neviděli.

Dle prastaré tradice jsem vytáhl nový jízdní řád ČD, aby se postupně v průběhu tří dnů panexpedičního sjezdu proměnil v jedinečný vzkazník.

Čekali jsme, kdo další se ještě objeví na sjezdu. Do poslední chvíle účast slibovala i Erika. Jako vždy bylo čekání na Eriku úspěšné asi jako čekání na Godota.

Pak se přiblížil čas 23:45, čas, kdy přijížděl poslední vlak do Heřmánek. Jím měla dorazit sekce královéhradecká ve složení Alča a Martin. Vyrazili jsme jim naproti. Následný ďábelský plán se zrodil v mé hlavě. Vítací výbor (Vašek, Jura a já) se ukryl v Klokočůvku. A namísto toho, aby královéhradecká sekce obdržela na nádraží chléb a sůl z našich rukou, obdržela SMS zprávu z mého telefonu. Jen ať se Pralinky zvlášť trénují. "Od vagy kešněte cirátně po masózním milónu, přežvoulete vagu, …" No zvládli to. Měli jsme sice už trochu strach, protože jim to dlouho trvalo, ale nakonec jsme se úspěšně sešli u klokočůveckého zavřeného žvrtecu. Uvítáni pochopitelně nebyli chlebem a solí, nýbrž čokoládou a rumem. A pak jsme prošli nočním údolím Odry (=tmou) až na chatu.

Jen o málo později doplnila sestavu panexpedičního sjezdu Odry 2005 do kompletna severočeská sekce ve složení Míša a Honza. První večer sjezdu byl poměrně brzy ukončen.

Po sobotním vstávání jsme se rozloučili s panem domácím a paní domácí , kteří nás opustili, a nechali jsme znovu kolovat fotografie a jízdní řád tak, aby se obojí dostalo do rukou všem.

Potom se začal sestavovat denní program. Pro denní program za pokročilého podzimu, kdy jsou Oderské vrchy pokryty slušnou vrstvou sněhu, byla Vaškova chata náležitě vybavena. Z jakéhosi zákoutí se vynořily dvoje sáňky a skibob.

Já jsem vytáhl hlasovací archy, aby bylo jasno, kterým směrem se bude ubírat expedice Pralinky zvlášť 2006, a aby se náležitě doplnilo olomoucké hlasování top expediční nocleh a top expediční hospoda. Hlasování se pomalu rozběhlo.

Královéhradecká sekce se projevila separatisticky, neboť si dovezla na sjezd lyže. Dostali od Vaška několik tipů, kam jet, a ještě dopoledne nás opustila. Ostatní jsme se s nimi s vědomím jedinečného Alčina a Martinova smyslu pro orientaci v duchu rozloučili, neboť Oderské vrchy nedisponují horskou službou. Disponují pouze blíže nezmapovaným zbraňovým arzenálem prostřednictvím vojenského prostoru Libavá. (To jsme jim neřekli.) Když na Tmou proklouzli lidovým myslivcům, udolá je NATO.

Ostatní jsme ještě poměrně dlouho tvrdli v chatě. S kanystry jsme vyrazili k Maria skále pro vodu. Cesta se proměnila v bohapustou koulovačku. Maria skála je takové poutní místo se studánkou a okolo jsou sochy. Sochy stálé jsme během čekání na napuštění kanystrů doplnili o sochu vlastní, sněhovou. Vylepšování sochařské výzdoby v místě konání je vůbec oblíbenou činností na panexpedičních sjezdech (viz PeS Olomouc 2004).

Krátce na to už jsme popadli přítomné a výše zmíněné dopravní prostředky a vyrazili jsme do Spálova. Původní záměr byl navštívit tam místní restauraci za účelem naplnění žaludků něčím jiným, než je chleba s něčím. To nám nebylo dopřáno. Táhli jsme sáňky a tlačili skibob do Spálova.

Spálov je poměrně velká vesnice, která není celkem ničím zajímavá, vyjma toho, že leží strašně vysoko. A tak jsme docela funěli. Ve Spálově mi volal bratr, právě testující jednu z šifer na Svíčky 2007 (ne, to není chyba), že na to nemůže přijít.

Hospoda ve Spálově i měla v nabídce nějaká prostinká jídla, protože ale netušili, kde mají kuchaře, nebylo nám dopřáno je okusit. A tak jsme návštěvu Spálova využili alespoň k příjemné přestávce. Poličská sekce se projevila jako správní hráči a zapojila ostatní do Bangu.

Když o něco později volala opět nezastřelená sekce královéhradecká, že už je zpět v chatě, pozvolna jsme se zvedli k odchodu. Stejně už se blížila tma.

Před hospodou jsme si ještě dali pralinky zvlášť, popadli jsme své dopravní prostředky a dotlačili je k lesu. Dvoje sáňky a jeden skibob naši osmičlennou výpravu bez problému pobraly. Začala divoká jízda k Odře. Pro mne a Helu byla o něco méně divoká, neboť jsme si na skibobu netroufli jet lesem a vzali jsme to po cestě. Stejně jsme nakonec všechny předjeli, protože skibob správně svištěl. A to navzdory tomu, že v té rychlosti od sáněk i jiskry létaly.

Když jsme se na chatě opět sešli, vytáhl Martin Pozdílek notebook, aby byla idyla čundrácké sleziny dokonalá. A tak jsme mohli vidět i fotografie královéhradecké sekce z expedice Pralinky zvlášť 2005 a z Hradecké sovy. Snad poprvé se také dostaly mimo širší okruh pořadatelů fotky ze Svíček 2004 i 2005. (Ano, milí závodníci, existují. Pokud budete ještě dlouho žít, možná i vy se dožijete jejich zveřejnění. Některé jsou i pěkné.)

Společnými myšlenkovými pochody jsme pak vypracovali obsažnou typologii pralinek zvlášť, aby mohl být tento rituál náležitě rozšířen i mezi ostatní čundráky a šifrovací závodníky.

No a na závěr se shromáždila nezávodní sekce Pralinek zvlášť, v notebooku zadunělo a předvedli jsme jim Intro Tmou. Tak takhle to začalo. Přijímali jsme gratulace. Zejména Honza na to koukal obdivně. On koneckonců sedmý ročník Tmou byl častým tématem hovoru na panexpedičním sjezdu Odry 2005. Ono se není co divit. Sjezd se konal pouhé tři týdny po senzačním úspěchu Pralinek zvlášť na Tmou. Na sjezdu byla Míša, naše spolubojovnice z úspěšné Lampy, a především Honza, člověk, který kdysi dal prvopočáteční impuls k zapojení Pralinek zvlášť do šifrovacích her, byť za ně sám nikdy nehrál. Byli jsme plní dojmů. Až do rána bylo o čem hovořit.

Intro Tmou se ještě několikrát opakovalo. Brzy poté už měli všichni odhlasováno a bylo možno zveřejnit výsledky. S největším napětím byl očekáván výsledek hlasování o tras expedice Pralinky zvlášť 2006. Těsným výsledkem zvítězila trasa Hory-Doly v Nízkém Jeseníku. Pro příští léto bylo tedy jasno.

Aktualizován byl i žebříček Top expediční hospoda:

Protože Pralinky zvlášť nemají jen závodnickou sekci, shodli jsme se na potřebě vytvořit verzi závodnickou a verzi expediční. Mnou navrhovaná zelená barva byla přebita medovou, a projeví-li se Pralinky zvlášť jako dostatečně akční tým (tedy že se za pět měsíců dokopeme k realizaci), poprvé se zřejmě v nové vizáži představíme světu na Osudu 2006. Tak se nelekněte.

Zbytek druhého sjezdového večera byl ve znamení her. Odehrálo se ještě několik partií Bangu. Alča remcala, že to neumí, ale naučila se. Jízlivá poznámka, že kdyby se Haluzáci na Svíčkách tolik neloudali, mohli ho mít taky, zůstala na sjezdu nevyslovena.

Poté, co odpadlíci odpadli, došlo na další využití vybavení Vaškovy chaty. Pétanque. Jedinečná zábava do zasněžené noční krajiny! Těšili jsme se, jak si zahrajeme na sněhu, a proto Vašek sníh iniciativně odklidil. Práce to nicméně byla marná. Poté, co se hráči vydali zahájit první partii, odhodil Martin Pospíšil prase do neosvětleného kšá. Bílé prase se ve sněhu hledalo těžko. Když už to vypadalo, že máme po ptákách, objevil prase ve sněhu Pepa. A hodil ho zpátky (aspoň jak tvrdil) na osvětlenou a vyčištěnou plochu. Druhé hledání prasete už úspěšné nebylo. Po poměrně dlouhé době hledání prasete začalo pršet a bylo po pétanqu. Prase se našlo až ráno.

Až skoro do rána jsme si potom povídali a jednou jsme zpívali Sprosté králíky k nemalé radosti okolních spinkáčků.

Ráno nás uvítal liják. Brzy došly veškeré zásoby jídla, pití i pralinek zvlášť, až nezbylo, než sjezd ukončit. Alča, Martin, Hela, Pepa a já jsme se v neděli po poledni odebrali na heřmánské nádraží. Cestou v rakvi jsme si ještě poslouchali Hymnu Tmou, načež Alča vyděšeně vykulila oči. Zapomněla na chatě Bonifáce!

Tento plyšový lev je zjevně jejím dlouhodobým věrným společníkem. Zoufalý telefonát lidem na chatě se minul účinkem. Už byli na cestě do Ostravy či Opavy či kam.

Během následující cesty do Olomouce, kde jsem uhnul směrem na Brno, jsme postupně vymysleli plán operace Plyšový lev. Prvním člověkem, který se objeví na klokočůvecké chatě, by měl být Mirek, pan domácí a Vaškův strýček. Ten ho vezme a zaveze Vaškovi do Ostravy. Cestou ze školy z Opavy ho Martin Pospíšil vyzvedne od Vaška v Ostravě. Protože jezdívá z Opavy ve čtvrtek do Brna, kde se stavuje za Kuzmou, převeze jej tam. U Kuzmy ho vyzvednu já někdy v pondělí, kdy bývám v Brně v práci. Protože obě fáze operace podle všeho nestihnu uskutečnit jeden týden, zavezu Bonifáce k Ole, kde ho nechám. Tam ho vyzvednu další týden, abych ho předal na privátu Petrovi. Jeho prostřednictvím nakonec doputuje do Hradce Králové k Alče.

Protože většina článků operace Plyšový lev o operaci Plyšový lev ještě neví, můžete se prostřednictvím kontaktních e-mailů průběžně informovat, jak operace pokročila. A budou-li nám hvězdy nakloněny, bude na expedici Pralinky zvlášť 2006 Bonifác opět mezi námi.