Unavené Pralinky na Tapürovi

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Ale během pár dní už podruhé mířím vlakem na nádraží Praha Vysočany. Konečně je čas dopsat reportáž o našem krocení nočního tapüra.

Původní složení pralinek narušil neposlušný Síbův kotník. Tým se jednohlasně usnesl, že odmítá tlačit invalidní vozík se Síbou řvoucím Na Bělehrad … I když při zpětném pohledu invalidní vozík by trasu projel, ale noční rušení klidu bychom asi porušili. Síba tedy hodil inzerát na okouna a chytli se Martin a Jarda z Unavení sluncem.

Sehnat předpisovou mapu v Hradci je nadlidský úkol. Naštěstí ji v den startu seženou sluníčka. I přes varování orgů se dohadujeme, že Pralinky i Sluníčka se raději vozí a kupujeme celodenní jízdenku.

Od nádraží Vysočany pomalinku stoupáme okolo bobové dráhy a na místě startu jsme druzí hned po voy-a-gru a to dokonce před orgy. Aspoň nějaké umístění. Za pár minutek přichází Pepa, testujeme šifru na Svíčky a přitom Alču napadne pěkná šifra na Hradeckou sovu. Přichází orgové a loučka se pomalinku plní. Konečně postupně přichází Martin a Jarda.

Tapüří křik zahajuje hru. Rozbalujeme obálku a relativně brzo víme, co dělat. Dlouhou dobu se bráníme zapisovat odpovědi, které nemůžeme zakroužkovat. Tu a tam si nějakou poznámku uděláme. Pořád převládá přesvědčení, že musíme sehnat všechny odpovědi, respektive všechny kroužkované. Přemýšlíme o různých heslech pro různé skupiny týmů apod. Přicházíme na úžasný polský kříž z 5 tutových odpovědí. Vychází FUC UF. Nádherně symetrické. Pepa jde vyfakovat organizátory a ty mu to oplácí. První nápověda nám potvrzuje používání chybných odpovědí týmů. Těsně před koncem začíná Pepa dočmáravat zbylé čáry. Vychází nám L a je zde návrh na E. Nicméně nápad je nedokončen pro nenalezení principu přesného určení čar. Posledních pár minut už jen čekáme na výsledek nuly.

A je tu menší restart hry. Pohybujeme se v houfu týmů směřujících k 1. Osobně si myslím, že se první šifra nepovedla. Pár týmů ji vyluštilo a zůstal houf týmů na ocase. Nic nás nenavádělo věřit ostatním týmům a řešení nakonec kreslily úplně chybné odpovědi.

Jedničku vyzvedáváme s Alčou. Vybudujeme luštící ležení a přichází kluci. Velmi rychle přečteme dvojici písmen a Alča hodně rychle přijde na správné řazení. Sluníčka zatím dost rozpracovali pomocné úlohy. A hurá na viadukt. Šifra se mi líbila, jednoduchá elegantní.

Jdeme pěšky. Chybí chodící GPSka Síba, která má plán MHD v hlavě. V týmu není nikdo, kdo by dokázal rychle říci, kterou linkou jet, kde vystoupit a určit jestli linka jezdí dostatečně často, aby se vyplatilo jít na zastávku. A tak tomu bude až dokonce hry. Přes naše přesvědčení, že se raději vozíme, není nikdo, kdo by korigoval přesuny.

Vyzvedávám šifru a vracím se k týmu, kterému se nechtělo jít dál, jsou unavení. Okamžitě začínáme identifikovat tečky a čárky. Za chvíli padne i návrh, že k obrázkům jdou přiřazovat čísla, většinou 1, 2 nebo 3. Jarda se zamyslí, spojí oboje myšlenky a jdeme k dalšímu viaduktu. Velmi pěkná šifra, tlaskám.

Cestou se s Pepou zakecáme a o pár set metrů mineme schody. Musíme se vrátit. U viaduktu nikdo není. Asi to bude průchodovka. Usedáme, Pepa luští nápovědy a zbytek dává dohromady 8 dílků pizzy. Nápad na semafor nedá na sebe dlouho čekat a jdeme dál. Šifra nebyla špatná, nemám k ní žádné výhrady.

Cestou přicházíme na zastávku a za minutu jede jediný autobus. Nasedáme a teprve v něm se začínáme pídit, kde vlastně vystoupit. Spolucestující jsou milí a my se v pohodě dostáváme na 4 a díky přesunu na páté místo. Ve hře se již nikdy nepřiblížíme tak blízko špice, jen se budeme propadat.

Tým je nadšený dělat hovadiny, takže než začneme luštit lipa, tak si napíšeme slovo TAPüR i s dynamickou přehláskou. Rychle zhotovujeme šifrovací pomůcku. Zkoušíme různé interpretace čtení a za chvíli přicházíme na tu správnou. Postupujeme pomalu, abychom neudělali chybu. Pěkná šifra, líbila se mi.

Jsme u totemu. U tapüra je jeden tým, ten vyhazujeme a v rychlosti fotíme různé kombinace magnetů. Jsme vyhozeni. Dáváme dohromady, které kombinace nám chybí, a na druhé sezení dofotíme zbytek kombinací a ověříme, že polarita magnetů nemá vliv.

A nastává hodina luštění, během které ještě několikrát ověříme, jestli nemáme chybu a snažíme se u tapüra získat inspiraci. Konečně někoho napadá, že je to komprimovaný obrázek a světýlko je potřeba nahradit postavením magnetům a slon je mezi námi. Princip šifry se mi líbí. Říkám si, že máme kliku, že jsme na čele startovního pole, že jsme se kdykoliv dostali k tapürovi. Děsí mě myšlenka, že v jeden okamžik dorazí 15 týmů a nám by trvalo přes půl hodiny jen získat zadání. Jinak z této šifry má největší radost naše batole, které se zmocnilo tapüra a učenlivě si obkresluje kroužky i celého tapüra. PS: Ví někdo, jak dělá tapür? Aktuální Búúú, nepovažuji za správnou odpověď.

Jdeme k rybníku. Cestou se ztrácíme a dorážíme k němu přes zorané pole. Šifru máme spolu s hejnem komárů. Stihneme jen přepsat čísla a barvy na papír a ustupujeme do předem vykopaných pozic. Zde je komárů míň, ale jsou tu. Kontrolní součet nám dává číslo 279. Bezva vyšla 2x. A není to náhodou kóta? Ano v okolí taková kóta je a dokonce v předpokládaném směru. Braill ze šifry kouká na první pohled, ale jak ho přečíst. Komáři koušou, jak zjednaní. Nakonec převládá názor, že se přesuneme luštit předpokládaným směrem a při té příležitosti zkontrolujeme kótu. Při přesunu se dohodneme, že je potřeba zredukovat převelikou výšku věží.

Cestou se zjeví hospoda. Zakotvíme a na lehko ve dvou jdeme na kótu. Šifra tam je a noční výhled je úžasný. Zbytek týmu se zatím občerstvuje v hospodě a moc neluští. Náš telefonát, že šifru máme, jim jen potvrdil, že se moc snažit nemuseli. Subjektivní pocit z této šifry není nic moc. Je ovlivněn tím, že jsme ji nedali autorsky. Řešení jsme měli okamžitě a intuice, že celá šifra mi řekne, všechno zahoď a jen interpretuj číslo, se ukázala správná.

V hospodě tedy rovnou začínáme luštit klasickou tapüří šifru. Hodně rychle dostáváme SAKY. Naše interpretace je, že musíme někde najít druhý stupeň, který bude začínat PAKY. Různé variace na morseovku, délku, tvrdost a velikost nikam nevede. Poprvé voláme o nápovědu. Ta nám de facto, řekla, co jsme věděli, a utvrdila nás v našem postupu. Jinak doslovný výklad nápovědy je hodně dobrý. PAKY se nikde neukazují. Další stanoviště odhadujeme ze samohlásek v šifře. Na google mapách pátráme po hřišti a letecké snímkování objevuje hřiště na Boloňské. Jdeme po druhé za sebou na stanoviště, kterým si nejsme příliš jistí.

A hřiště je tu. Osobně se mi šifra hodně nelíbila. Nápověda nám nepomohla a druhý zcela odlišný druhý krok téměř nic nenavádělo. Ani naše vyřešení se mi nelíbilo, ale stanoviště padlo.

Na hřišti nás čekala šifra, kterou jsme dali asi 30 vteřin. Možná k tomu přispěl i předchozí letecký průzkum. Do tohoto bodu byla trasa hodně předvídatelná.

Čtverec plný písmenek. A hele 26 x 26. Obracím pomůcku chlýftýmu a přesvědčuji tým, že se bude posouvat. Nápad je okamžitě zamítnut, že je to hrozný opruz a následný rychlý test řádku jim dává za pravdu. Kluci ze sluníčka přichází na správný nápad kroužkovat písmena odpovídající sloupcům a řádkům. Leze z toho část textu. Alča přihazuje rotaci čtverce a za chvíli máme mezitajenku. Tu nejprve nemáme celou. Pak dočítáme konec, správně ji interpretujeme a jdeme k nádrži Hostivař. Konečně šifra, kterou jsme nedali principem kouknu, vidím, odhadnu a jdu.

Pralinková část správné hřiště míjí, díky ne příliš přesnému měření a kluci naši chybu napravují. Usedáme na lavičku a rychle přicházíme na první krok. Doplňování však úplně jednoznačné a nás napadají ustálená spojení, která do tajenky nejdou napasovat. Konečně čteme mezitajenku a zpětně opravujeme slova. Jedno nám chybí a navíc v šifře nemůžeme najít 17. Asi chyba. Bohužel jedno chybějící slovo a chybějící 17 nám dávají ROH ŘADKY místo OHRADKY a mezitajenku chybně interpretujeme. Dlouhé trápení končí příchod na terénní nápovědu, která opravdu pomohla. V jeden okamžik jsme šifru opět dali principem kouknu a vidím. Že se budou číst tučná písmena, bylo jasné. Sever jako jediný možný směr šlo určit taky. Přesmyknutím zbytku písmen jsme dostávali něco jako osada holubi vrch apod. Šifra se mi nakonec docela líbila, škoda nejednoznačností a možné chyby v 17.

Z terénní nápovědy přicházíme na další hřiště. Je tu až příliš bludiček a Barnabáš napovídá, že nás tu čeká těžká šifra. Na pralinky začíná dosedat krize, Alča než usne, odhaluje pěknou symetričnost a dělení řetězců. Chvíli pracujeme s notami, ale pak přecházíme na bílou a černou případnou bodku a čárku. Pralinky spí a tak si voláme o nápovědu, jen nás opět utvrzuje, co víme. Tuším, že Martin přichází na pěkný převod na morseovku a přitom jak mi to vysvětluje i na správné řešení. Tahle šifra se mi opravdu hodně líbila.

Konečně přicházíme k Chodovu a k rybníkům, které znám. Tým dovedu na stanoviště. První a poslední nápad je, že musíme určit podle fragmentů různých kódování jedno společné písmeno. Hodně nás matou čísla, kterých není 19, ale 14. Nedaří se, voláme o poslední dosud vyřešenou nápovědu. Ta nám hodně poradí, ale neřeší náš problém 19 a 14. V semaforu máme konečná písmenka, ale nevíme jak dál. Nápad morseovky zazněl, ale tým je v útlumu a navíc začalo pršet (ano Ivoši, chvíli i pršelo). Nikdo neluští a poslední krok nedáváme, bereme naše jediné řešení. Zpětně můžu říct, že naprosto triviální věc, ale v tu chvíli na ni nikdo nepřišel. Šifra i přes naše selhání se mi líbila.

K předposlednímu stanovišti nás doprovází Trosečníci. No letošní ročník nedopadne nejlépe. Nacházíme po delším hledání správný roh a vyzvedáme šifru. Protože lehce prší, usedáme v rohu u hospody pod střechou. Po chvíli odhalíme i onen exkrement, který tak páchne, ale krize pokračuje. Nikdo není ochoten se kvůli němu přesunout a v jeden okamžik zjišťuji, že se tupě koukám do papíru a zbytek dříme. Vedle se zvedají Trosečnící, ale nás to ani vyhecuje k vyšší aktivitě. Zkoumáme 4 křivky, které zkoušíme různě skládat, hodnotit špičatost, konkávnost apod. Tým probudí až nejspíše majitel, který se ptá, co tu děláme a ať si to tu uklidíme. Pomyšlení na uklizení cizího exkrementu nás konečně zvedá. Nakoupíme si v potravinách a postupně driftujeme předpokládaným směrem. Pepa vidí v prvních dvou křivkách slovo Jižní. V nedaleké čtvrti takové ulice jsou a možná by se zase našlo nějaké to hřiště. Doplazíme se na nejbližší hřiště a začínáme luštit. Měníme strategii a snažíme se z křivek něco vykoukat. Martin poskládá poslední nápovědu, a i když máme asi 15 minut do limitu na volání o řešení, voláme si nápovědu. Nápověda napoví a my víme, jak na to. Nicméně nikdo v týmu není s představivostí. Usedáme a pomalinku si čmářeme. Z prvních křivek mi vyleze NA. Z druhých křivek leze něco jako UH a Pepa z mapy dohádává zbytek. Jdeme na poslední stanoviště. Šifra se mi líbila.

Cestou potkáváme Havrany, kteří nás předbíhají. Jak hluboko ještě klesneme? Havrani zůstávají na zastávce. My dojdeme na další a teprve tam si všimneme, že se vlastně podruhé můžeme svézt.

Poslední šifra. Jdeme ji luštit do hospody. Převedeme vlajkovku na písmena a zjišťujeme, že budeme muset chodit podle azimutu. Opouštíme hospodu. Kluci zkouší krokovat a měřit azimut, já si hraju s projekcí bodu v GPS. Občas nejsou pokyny úplně jasné, ale když narážíme na ostrůvek, pochyby se rozplynou. Naše odhady přesunů nejsou nejlepší a za chvíli se zastavíme. Opět zkouším teď již trpělivěji GPS a vychází mi autokemp. Jdeme ho zkusit. Místo něj tu jsou pouze stavební buňky. Usedáme na lavičku a kreslíme do mapy. Kreslit milimetrové vzdálenosti do mapy s přesnými úhly moc nejde, ale postupně se dostáváme asi na 100 metrů od základní školy. To je dobrý cíl a nepřesnost je v toleranci našich odhadů úhlů.

Na místě jsme dotázáni na pátou ulici naši trasy. Po chvíli lovení v mapě ji nacházíme, ale úplně špatnou. Orgové se ustrnou a pustí nás do cíle. V poslední šifře nám asi uniklo řazení odstavců. My jsme je brali postupně. Nejspíše jsme i špatně interpretovali vlajkovku a názvy jsme brali jako věci, které máme vidět cestou. Na druhou stranu, pokud mě mé chabé matematické znalosti dávají, tak libovolné seřazení vektorů mě vždy dovede k cíli. Cesta bude jiná, ale cíl stejný. Tahle šifra jen potvrdila, že na letošních tapürech šla spousta šifer vyřešit neautorsky, zcela odlišnými myšlenkovými postupy. V cíli se chvíli zdržíme, bohužel se moc nedozvíme správné řešení šifer a po chvíli se loučíme s organizátory, děkujeme jim za hru, kterou ukončujeme v hospodě Na staré poště u nádraží.

Trasa mi docela vyhovovala. Každý přesun byl okolo 2 kilometrů, něco málo jsme najezdili, takže v pohodě. Některé šifry byly opravdu hezké a budu na ně vzpomínat, některé mi příliš nesedly, ale to je tak na téměř každé šifrovačce. Síbova absence nám sebrala pár hodin na efektivních přesunech a eliminaci drobného bloudění. Určitě musím poděkovat klukům z Unaveni sluncem, protože se s nimi luštilo dobře, na spoustu toho přišli a zkrátka byli fajn.

Ještě jednou díky za hru a příští rok nashledanou

Martin