Na Bednu 2010 jsme vyráželi v základní silné sestavě se záměrem složit reparát z pokaženého Sendviče. Ryze pánská sestava nás jen nechávala lehce neklidnými, jak budeme řešit případný zákyseček. A že jich bylo.

V Praze se scházíme v předstihu U Jindřišské věže, Bednářské listy máme ledabyle přečtené. Na start se přesouváme až po druhé hodině. Chceme zabrat zahrádku Mrtvé ryby, ale má zavřeno. Bereme za vděk hospodou U křižovatky, což se záhy ukazuje jako dobrý tah, nejsme tam totiž sami.

BINFO BEDNA: Zjistete místo startu a heslo takže když ve tři hodiny zapípá telefon, dá se hra účinně zahájit, obejitím několika okolních stolů. Povolena spoluprace mezi tymy, plati zakaz elektronicke komunikace uvnitř tymu i mimo nej. 102. znak zprávy je T.

Když ve tři hodiny zapípá telefon, dá se hra účinně zahájit obejitím několika okolních stolů. Máme navíc šťastné vnuknutí zapisovat si zprávu do řádků po 25 písmenech. Díky tomu ani přilehlou křižovatku nepotřebujeme obejít nijak zvlášť systematicky, abychom po pár minutách a písmencích pochopili strukturu pětkrát se opakující zprávy. To byla na jednu stranu výhoda, neboť jsme se záhy ocitli o mílový krok před svými soupeři, na druhou stranu nevýhoda, neboť naše zápisky mají v tu chvíli příliš velkou cenu na to, abychom je soupeřům servírovali na stříbrném podnose výměnou za písmenka, která si již umíme odvodit. Rozcházíme se. Najít soupeře ochotné směňovat 1:1 se nedaří úplně lehce, ale úsilí se vyplácí. Zejména okolo Karlova náměstí pak se dvěma lidmi směníme takové množství informací, že máme brzy hotovo. Ještě se vracíme ke Křižovatce, abychom se sešli, přeci jen si nesmíme volat. Mimochodem, všimli jste si, že ten zákaz nebyl nikdy odvolán? Rychle vyrážíme na Vyšehrad, který je ještě liduprázdný a bez front.

BINFO 01: Jste tu 8. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 15:36. Vede Tucnak s tucnakem (15:36 na 1). 1:8

Olbřímí zadání je mi záhy odňato a další hodinu a půl se řídím pokyny: „Běž tam a dělej to a neptej se.“ Než se začne, zahajujeme jedním kolečkem pralinek zvlášť. Pak jdeme na jméno-město. Naším soupeřem je Hypopus. Vítězíme těsně 12:11. Přemísťujeme se k tiché poště, kde je liduprázdno. Jsme zde nakonec jediní, kdo získá soupeře. Třetí tým už zůstane na ocet. Davy asi stále ještě směňují písmenka, krutá strategie se vyplatila. Pak si ještě povyprávíme s Lexou a Ondra kvůli němu dostane sprďáka, že stále nefungují stránky, a jde se na to. Tajenku se podaří odhalit mně. Jenom mi prostě nějak MENARUSKA nedává smysl. Naštěstí zazní hvizd, dojde k výměně a záhy Petr hlásí „rubl“. Vítězíme podruhé. A na hodinu naposledy.

Přesunujeme se k logickým úlohám. Tam je naopak liduplno. Všichni jsou skloněni nad papíry a já si to mylně vykládám tak, že to za chvilku začne a máme poslední šanci sehnat si soupeře. Bezprizorně se tu tváří jediný tým – Tykadla. Teprve dodatečně nám dochází, že ještě neskončilo předchozí kolo a že s tímto soupeřem nemáme valných šancí. Rádi bychom je alespoň nechali zapotit se. Nedaří se. Prohráváme asi po minutě potupným skóre 0:4. Nu což, Tykadla nám vrátila podobně potupnou porážku z cíle Tmou 10. Už jsme si to trochu osahali, nechce se nám jinam, zkusíme to podruhé. Naším soupeřem je Prádelna. Druhá sestava úloh je nějaká záludná, nejde nám. Nakonec končíme ubohou remízou 2:2 a následně prohráváme střižbu. Ještě máme jednu vstupenku. Zůstáváme. Hlavní roli v rozhodování asi hraje lavička, kterou jsme obsadili. Naším posledním soupeřem se stává Totální diferenciál. Třetí sada nám sedne, dostáváme se na kýžené čtyři úlohy. Totálnímu diferenciálu sedne taky. I oni vyřeší, co mají. Vyhráváme tak sice těsně, ale přesvědčivě – na čas. Jsme rychlejší. Opouštíme Vyšehrad a u brány vyzvedáváme dvojku.

BINFO 02: Jste tu 16. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 16:57. Vede Tucnak s tucnakem (17:24 na 3). 1:199 2:13 3:3

Nuly ve čtverečcích mne okamžitě navedou na správný postup a jako ještě několikrát během Bedny jsem záhy odehnán, aby jej ostatní aplikovali. Vracím se až pomoci s chybami v druhém kroku a najít výsledek na mapě. Detailní navigace není třeba. Jdeme v davu. Nějak jsme tomu odvykli a nejmenovaní členové jsou z toho nervózní.

BINFO 03: Jste tu 12. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 17:24. Vede Tucnak s tucnakem (17:24 na 3). 1:161 2:42 3:12

Kotvíme pod schody a rychlá spojka snáší dolů zadání trojky. Čtyřúhelníky tří různých tvarů značí jednoduché. Bude se stříhat a skládat. Slova ve vrcholcích zjevně symbolizují písmena, takže je doplňujeme. Některé nás opravdu baví, prim mezi nimi hraje asi „ovce – bé“. Letmo ověřujeme, že existují protisměrné hrany, takže způsob skládání se odkrývá úplně sám. Jde to jako po másle a ještě netušíme, jak špatně to je, že nám to jde jako po másle. Ke spočítání vrcholků vůbec nedojde. Šifra se luští natolik sama, že na to prostě není čas. Lepky nám slepí útvar nazvaný důvěrně „vajíčko“ a zbývá jen přijít na to, jak použít slova na hranách. To je zrovna tak brnkačka, neboť synonyma z nich smrdí na sto honů. Během doplňování se nějak mimoděk odhalí i nestejná délka výsledků a valíme pryč. Albert Stallone na svém nároží seděl, když jsme přicházeli, a sedí tam stále. Nechápeme, co na tom zkoumají, ale máme z toho radost.

Jdeme na tramvaj na nábřeží, zatím chodíme pořád pěšky, chceme se za svých 100 Kč svézt. V Braníku funíme do kopce a z jakéhosi důvodu jsme přesvědčeni, že vrchol schodů bude až nahoře, takže těch pár stupínků vtipně přecházíme a škrábeme se až úplně nahoru. Teprve tam zjišťujeme svou chybu. Rychlé spojky se nalehko vrací, zatímco rozbalujeme na lavičce hlavní tábor. Než zadání Tučňáky důkladně zahrabané v listí najdou a vrátí se nahoru, stihnou Prahory odeslat zprávu do Binfa, že jsme tu byli až třetí. I tak máme nakonec nejrychlejší přesun mezi trojkou a čtyřkou, což nás k naší smůle činí jediným týmem, který nedostal nápovědu na trojku, která by nás alespoň trochu mohla navést na míček. Petr ještě za to zahrabání očastuje Tučňáky několika nepublikovatelnými výrazy a slibuje jim, že dopadnou jako v Košicích. Martin se mu snaží vysvětlit, že za to možná může B-tým a ne oni. Ale není čas na kamenování žlutých zvířátek. Musíme luštit.

BINFO 04: Jste tu 3. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 19:02. Vede Tucnak s tucnakem (19:02 na 4). 1:71 2:94 3:50 4:3

A luštění jde jako po másle. Pro změnu. Hromada uzavřených otázek. Jak určit, na kterou odpovědět „ano“ a na kterou „ne“? Co kdyby tam byla tato slova skryta? A ono jo! Hbitě nacházíme jedno vzácné „ano“, které říká, že další stanoviště bude na protějším břehu Vltavy. Nedolušťujeme a valíme dolů na autobus. Tučňáci už jsou pryč, Prahory zdravíme, jinak liduprázdno. Šifru dořešíme až v autobuse, z návazné tramvaje vysedáme, když se Tučňáci sesedají nad zadání. Od teď jim budeme věrnými ocásky.

BINFO 05: Jste tu 2. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 19:32. Vede Tucnak s tucnakem (19:32 na 5). 1:39 2:99 3:77 4:1 5:2

Binfo přináší zvláštní zprávu. V Braníku jsou stále jen Prahory. Pepa a Martin tvoří sekci zimního času a luští hlavolam. Nestíhají. Sekce letního času je rychlejší. Správné umístění zjevné morseovky sice trefujeme až na statisticky nepravděpodobně vysoký pokus, i tak je ale rychlost značná. Autobus nejede, jdeme pěšky. Pod estakádou, kterou jsme projížděli na Matrixu s komentářem, že „letíme“, s Ondrou vzpomínáme na Jmelí. To ještě netušíme, že se právě tady zaseknou. A dodatečně nás mrzí poněkud fádní tajenka řádné pětky. On takový „vlak nad vlakem nad potokem“ mne nutí do potlesku, i když nechci.

BINFO 06: Jste tu 2. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 19:52. Vede Tucnak s tucnakem (19:52 na 6). 1:17 2:101 3:94 4:4 5:0 6:2

Vyzvedáváme šestku a Binfo hlásí, že jsme za sebou vytvořili jednu nulu. Je nám z toho radostně. Zimní čas chce dotvořit svou úlohu a zapichuje ležení v jakémsi hnusném bahně, takže se za chvilku přesunujeme o kousek dál. Žlutou jedničku před sebou máme v dohledu. Zimní čas má brzy hotovo a princip skvostné šesté šifry je jasný. Zbývá jen nejtěžší úkol. Utřídit si práci tak, abychom se vyznali v závorkách. Nakonec se ukazuje jako jediný použitelný postup pečlivé proškrtávání. Přímo v zadání. Tajenku odhalujeme nakonec úplně celou, jak se ukazuje, jako jedni z mála. Cestou dál téměř míjíme bar Don Corleone jako jedno z dílčích rodišť Pralinek zvlášť. Tam začala první expedice. Tady jsou ta místa, o nichž jsem psal maturitní písemku. Zamačkávám slzičku vzpomínek na mládí, není na ně čas. Spěcháme na sedmičku.

BINFO 07: Jste tu 2. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 20:27. Vede Tucnak s tucnakem (20:27 na 7). 1:0 2:82 3:130 4:10 5:1 6:0 7:2

Tučňáky zde není vidět, ale Binfo hovoří jasně. Daleko nebudou. Na pětku už někdo dorazil, za sebou máme stále nulu. Moc dlouho do toho nečumíme. Už nevím, čí to bylo dílo, ale za chvilku bylo jasno. Dlouhý přesun bez rozumné možnosti se něčím svézt nás příliš nepotěšil. Městská hra by to město mohla využívat lépe. Ale jdeme. Stmívá se a pohledy na Prahu jsou čím dál hezčí. Děsně fičí. Předpověď počasí nás utvrdila v přesvědčení, že zmokneme. Mají snad Svobodní Bednáři nějakou smlouvu s vyšší mocí, že se tak nestalo? Do Butovic docházíme, když je skoro tma. Jak nám cestou není jasné, proč kostelu svatého Vavřince říkají kaple, na místě samém se nám rozsvěcuje. V rohu hřbitova je budova s věžičkou. Není to kaple, je to márnice či co, ale šifra tam je. Cestou ještě potkáváme Tučňáky a tím končí naše role tučňáčího ocásku. Teď už nás čeká jenom propadání do šedé zóny. Série lehkých šifer skončila, čekají nás galeje. A zima. Jako v Rusku.

BINFO 08: Jste tu 2. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 21:02. Vede Tucnak s tucnakem (21:02 na 8). 1:0 2:56 3:154 4:15 5:4 6:1 7:0 8:2

Zimní čas bryskně řeší úlohu s hlavolamem, s šifrou samotnou si nevíme rady. Proč tak dlouho, zůstává mi záhadou. Celkem brzy máme hotovou analýzu, která nám říká zdánlivě jasnou věc. Četnost všech použitých písmen je násobkem tří. Ani dvě kolečka pralinek zvlášť nám nepomáhají v interpretaci této skutečnosti. Točíme se v bludném kruhu zpětného inženýrství, který nám říká, že organizátoři zapsali třikrát do řady tutéž tajenku do nějakého útvaru, z něhož pak vypsali čtveřice. Stále další a další přicházející týmy mají ze setkání s námi neskrývanou radost. Zoufale se to snažíme rekonstruovat. Až po hodně dlouhé době mne napadá správná myšlenka. Vyslovím ji, zadání je mi zabaveno a brzy máme tajenku. Během jejího dolování nám přijde zpráva z Binfa o poloze šifry proti trudnomyslnosti. Už ji nepotřebujeme, ale samotná skutečnost nepotěší. Na hradiště odcházíme s bláhovou vírou, že ztrátu doženeme. To ještě nevíme, co nás čeká. Rojnice po hradišti záhy hlásí dohledávací úspěch.

BINFO 09: Jste tu 5. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 23:53. Vede Tucnak s tucnakem (23:53 na 9). 1:0 2:0 3:84 4:88 5:34 6:11 7:7 8:6 9:5

A teď jsme mohli jít spát. S „vajíčkem“ bez míčku jsme neměli valné šance dostat se dál. A snažili jsme se. Například jsme se na body tvořící siluetu Afriky snažili napasovat mapu Afriky. A měříme, počítáme, přehýbáme, propichujeme a to pořád dokolečka. Kolem proudí davy soupeřů, Petr z toho dostává hysterický záchvat. Po třech hodinách nás zachraňuje Binfo. Dlužno říci, že jsem pojetí tohoto stanoviště nerozdýchal ani s odstupem času. Kdyby bylo pro řešení devítky výhodou rychlé a efektivní vyřešení trojky, neřekl bych proti tomu zřejmě ani popel. Ve skutečnosti tady bylo výhodou, pokud se v té trojce člověk hodně dlouho nimral a roznimral ji do co největších a nejzbytečnějších detailů. A to mi nějak rozum nebere.

Mile nás překvapuje, že stanoviště proti trudnomyslnosti není daleko, a cestou také to, že domnělé proudící davy soupeřů vesměs daleko nedoproudily, ale jsou umně schovány v různých terénních nerovnostech, takže je nebylo vidět. Cestou do údolí se nepřizabíjíme a dole nás čeká nevšední zážitek. U odbočky ke stanovišti proti trudnomyslnosti se potkáváme se sestavou Albert Stallone, Prahory a Tykadla. Kdy se nám tohle zase poštěstí? Nahoru jdou jen dvě rychlé spojky nalehko, protože dole je lavička. A na ní taky dlouho nepobudeme.

BINFO 09T: Jste tu 3. 1. tu byli Albert StalloNe v 03:21. Vede Tucnak s tucnakem (02:17 na 12). 1:0 2:0 3:12 4:38 5:99 6:25 7:18 8:25 9:14 10:3 11:0 12:1

Nedůležitý i důležitý text máme nalezen za chvilku a jeho aplikace jako mřížky je taky dílem okamžiku. Co dílem okamžiku není, je nalezení dalšího stanoviště. Východní konec chráněného území je v mapě zakreslen podivně. Jeho hranice tam jaksi přeskakuje z jedné strany kopce na druhou. Jako první zkoušíme to správné údolí. Nedojdeme ale dost daleko, když se otáčíme s tím, že jsme podle mapy východní okraj už určitě přešli. Pak zkoušíme jít po kopci i druhým údolím, ale nikde nic. Jen spousta týmů. Pak mne napadne vytáhnout druhou mapu a ejhle! V ní sahá chráněné území mnohem dál na východ. Takže jsme to přešli? Vracíme se, ale kromě Tykadel v trávě nacházíme jen naučnou ceduli, která nám potvrzuje tento rozsah chráněného území. Už to trvá hodně dlouho a je to úmorné. Petr dostává hysterický záchvat, že pro nás Bedna skončí nenalezením stanoviště. Jeho obavy nesdílím. Přece jen socha se tak snadno neukryje. Jen jsem nucen se čím dál víc místo hledání věnovat Petrovi a vysvětlovat mu, že budit v pět ráno Alenu, aby nám to našla na webu, je blbost. I kdyby to nakrásně našla, těžko nám tu informaci bude schopna srozumitelně předat. A tak se rozcházíme do naprosto nepravděpodobných směrů. Zaboduje Petr, který až někde u klukovické zástavby najde další naučnou ceduli, na níž je chráněné území zakresleno již v třetím, tentokrát nejmenším rozsahu. Díky ní to nakonec najdeme. Ale ošklivě zadané to bylo, to zase ano.

BINFO 10: Jste tu 9. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 00:46. Vede Tucnak s tucnakem (02:17 na 12). 1:0 2:0 3:12 4:23 5:87 6:32 7:22 8:38 9:12 10:7 11:1 12:1

A máme desáté zadání a strašně se propadáme. A nebude tomu konec. Brzy rozpoznáváme strukturu a tvar v ní obsažený. Na osmičce jsme se zasekli na tom, že jsme nebyli s to rozpoznat krychli, a na desítce znovu. Bezradně do toho civíme. A pak to najednou řeknu. Začíná to do sebe zapadat, lepíme si krychličky a … nevíme. Ale víme, že na to jdeme dobře. Hřejí nás první ranní paprsky a v hustě obsazeném lomu by se bezradnost dala krájet. Drahoš forever rozhání trudnomyslnost tím, že nás ostřeluje míčkem. Jednou ho chytíme a nestačíme zírat. Oni na něm mají písmenka! Kde se tam vzala?

Brzy ale začneme cíleně přemýšlet nad tím, jak to udělat, aby z toho jednoho tvaru vzniklo O a z toho druhého I. A máme to. Představivost nad ránem ale nějak nefunguje, tak musíme přikročit k tomu, že si vykreslíme převodní graf. Trochu to zdržuje, ale vede to k výsledku. Další stanoviště je přesně tam, kde jsem ho čekal.

BINFO 11: Jste tu 11. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 01:33. Vede Tucnak s tucnakem (07:28 na 14). 1:0 2:0 3:12 4:10 5:65 6:19 7:20 8:69 9:21 10:8 11:3 12:7 13:0 14:1

U rybníka není co luštit. Pepa s Martinem coby sekce zimního času mají už dávno všechno vyluštěno a já ani nevím, o čem to bylo. A tak zanecháváme u rybníka jedno nepřátelské družstvo, které si s tím hraje teprve tady a jdeme ke škole. Jen tu máme nějaký informační šum, takže jdeme k její nesprávné straně, za což jsme následně potrestáni obcházením snad největší školy ve střední Evropě.

BINFO 12: Jste tu 9. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 02:17. Vede Tucnak s tucnakem (07:28 na 14). 1:0 2:0 3:12 4:10 5:57 6:26 7:18 8:67 9:26 10:8 11:2 12:8 13:0 14:1

Vcházíme dovnitř a jsme postaveni před úkol postavit robota. Ujímám se jako vždy u těchto úloh čestné role nepřekážet a nesnažit se pochopit. Věnuji se čaji, rohlíkům a spánku. Jen občas se stane, že jsem někam posunut, abych nepřekážel lépe. A taky se na chvilku ujímám role měřiče bludiště. Zjišťuji, že metr, který jsem si přinesl, je ustřižený. Kdo kdy u nás doma stříhal metr? Jinak to bylo dobré. Usadili jsme se tělocvičně zrovna v místě, kde čáry na podlaze měly stejné rozměry jako bludiště. Někdo nás má rád. Ani se nedivím, já nás mám taky rád. Však jsme taky milí hoši. Jinak se ukazuje, že optimální taktika je stvořit jakéhokoli robota schopného jet, jednou zahnout vpravo, zase jet a pak to zkoušet, dokud se to nepovede. Pak také není od věci přelít do robota trochu sama sebe a vybavit jej tak vlastní vůlí. Vůlí dojet do cíle. Sauron to tak zvládl s prstenem, my s robotem. Když je jakž takž schopen se pohybovat, jdeme to zkusit.

První jízda jde dobře až po zatáčku před houpačkou. Robot zatáčí, ale je natolik blízko před houpačkou, že mu činí potíže vyvinout dost síly, aby na ni vjel. Nakonec zatne zuby a podaří se mu to, ale časová ztráta zatínáním zubů způsobená zaviní, že do cíle nedojede. Dvě minuty se zdají být vražedné, ale zkoušíme to podruhé. To ještě před houpačkou najíždí na stěnu, zvedá se, překlápí a nakonec končí bezmocně kolečky vzhůru. Máme další pokus? Robot jede, znovu najíždí na stěnu, už se skoro překlápí, ale stěna náhle končí a robot jako správná chromá kočka dopadá na všechny tři. Stojí úplně nakřivo, ale částečně už na houpačce. Díky tomu se nám nezasekne pod houpačkou, ale vyjíždí na ni a její sklon způsobuje, že se stáčí přesně do směru, který potřebujeme. Za pár sekudn zastavuje v domečku a spouští se vítězné blikání. A my víme, že tam dojel nikoli díky našemu umu, ale díky vlastní vůli. On tam prostě dojet chtěl. Na mně zůstává čestný úkol rozkódovat tajuplnou zprávu KRUATRISTACTYSIPFT, což byl patrně poslední zlomyslný projev svobodné vůle našeho robota. Dostáváme již třetí mapu a vyrážíme znovu přes údolí Chlýftýmu v patách. Těšíme se, že budeme konečně zase něco luštit, leč čeká nás jen nepochopitelné stanoviště nestanoviště, které nás odkazuje zase dál. Asi bylo zapotřebí nás odvést oklikou tak, aby se alespoň část trasy Bedny shodovala s Matrixem. Je to taková pěkná tradice.

BINFO 13: Jste tu 8. 1. tu byli Tucnak s tucnakem v 04:52. Vede Tucnak s tucnakem (07:28 na 14). 1:0 2:0 3:12 4:9 5:44 6:7 7:24 8:61 9:41 10:22 11:1 12:6 13:7 14:1

Dorážíme na třinácté stanoviště. Po chvíli přichází Ústřední topení z opačné strany. My jsme totiž pocestní, takže chodíme po cestě, zatímco oni jsou přespolní, takže běhají přes pole. Mylně tlumočím zprávu z Binfa, že jsme třináctí, což nám moc nejde do hlavy, zato nám to připadá děsný debakl. Snažíme se luštit, ale první kroky děláme blbě. Jedno zadání stříháme úplně na čtverečky a snažíme se ho nějak poskládat. Dostavuje se vážný nepřítel. Vítr. Když se něco začne jevit slibně, rozletí se nám zadání do okolního bahna. A čas běží a Petr, který se nechce smířit s bídným výsledkem, začíná věštit ze zadání a z mapy. Stylem „když dám dohromady třeba tyhle znaky, vyjde mi třeba Kroměříž“ vyvěští, že by další stanoviště mohlo být třeba u kostela v Řeporyjích. Pak se místo luštění vehementně snaží prosazovat, že bychom se tam měli jít podívat. Nikomu se tam nechce a část úsilí musíme věnovat potírání tohoto nápadu. Po čase rozebírám pravidelné rozložení šipek na zadání a docházím k závěru, že by se to mělo skládat nějakým podobným způsobem, jako se skládá krabice. To už je na dobré cestě. Podaří se nám složit jakousi krabici. K dalšímu kroku v rozvíjení tohoto nápadu nedochází. Je příliš pozdě, dál už se nedostaneme. Odesíláme kapitulační SMS a Alena nás opravuje, že kážeme bludy, neboť nejsme třináctí, ale osmí. Překoukl jsem se ve zprávě. Nálada se o dost zvedá. Máme jednociferný výsledek a jsme lepší než na bídném Sendviči. Tak alespoň něco.

Cestou do cíle zjišťujeme, že se tam vlastně nikomu moc nechce, takže nakonec končíme spolu s dalšími týmy v Holyni na nádraží. S Unavenými sluncem pak jdeme na příjemný obídek a svištíme domů.

Sepsal Síba.