Po roce a půl jeho čerstvého rodičovství jsme se zase sešli s Pepou na nádraží, abychom vyrazili na terénní šifrárnu. Na tričkách jsme měli připnutou placku "Chceš dojít Bednu? Zeptej se mě jak!" a říkali jsme si, že by potřebovala sestřičku. Cestou do Pardubic jsme se věnovali výrobě šifer Svíček, dál se k nám připojil Ondra a Petr a věnovali jsme se Bednářským listům. Na nádraží jsme se pak pozdravili s úbohými Slováky a dál jsme se věnovali výbornému obídku v jedné holešovické hopsodě. Máme velkou rezervu, na start dorážíme mezi prvními a vtipně zabíráme jednu a půl z těch nemnoha laviček, co v parku jsou, aby na ostatní nezbylo.

Pak následují pralinky zvlášť, příjezd Martina, špičkování se s nepřítelem a dlouhé čekání na start. Tiket Binga fasujeme mezi prvními a zbrkle jej vyplňujeme několika prvními slovy, co nás napadnou. To má dva důsledky. Jednak posíláme první zprávu v době, kdy Binfo ještě nepřijímá, jednak máme sestavu slov tak nemožnou, že naše šance na Bingo jsou dost chabé, což najmě Petr neopomíná jedovatě komentovat. Nakonec nás vysvobozuje poněkud předčasný konec Binga. Zrovna nás to začalo bavit. Ještě si zapamatujeme orgovskou poučku, že Bedna se neběhá a jdeme na to.

15:41 BINFO 01: Na tomto stanovisti jste 149. 1. tu byli ?ZE? v 15:20. Vede Ustredni topeni (15:37 na 2). 1:145 2:4

Dostali jsme IQ test, v němž jsme pro změnu opět neuspěli. Nenapadlo nás nic lepšího, než že máme najít jedinou lokalitu, která bude jako celek dávat smysl. Což se daří v podstatě ihned, takže se vydáváme na Strahovský klášter. Tam pochopitelně kromě hromady podobných pomýlenců nenacházíme nic, takže znovu čučíme do zadání, dumajíce, kde jsme udělali chybu. Tam mne to konečně napadá, takže čelem vzad a vezeme se šalinkou na Hrad.

16:09: BINFO 02: Na tomto stanovisti jste 77. 1. tu byli Ustredni topeni v 15:37. Vede Pomocna skola (16:01 na 3) 1:108 2:74 3:3

Dostáváme Bedničku, s níž jsme pro změnu opět neuspěli. Uvelebujeme se v Jelením příkopu, což má dva blbé následky. Jednak schytávám ďobanec od jedné ze zdejších dotěrných mušek, který mne bolí ještě po týdnu, jednak se dohromady pletou zvuky naší pípající bestie s ostatními pípajícími bestiemi, takže po nějaké době přehrávání stupnice balíme a přesouváme se do Královské zahrady. Tam nejsou ani mušky, ani žádný nepřítel. Zato tam sedíme přímo u otevřeného okna jedné z četných hradních komůrek pro uniformované jedince, kteří tam neustále vyřizují nějaké tajné státotvorné telefonáty. My jim do toho ustavičně přehráváme stupnici a čekáme, kdy nás přijdou zastřelit. Brzy pochopíme, že záleží na směru třesení, aby Bednička hrála různé tóny, ale moc z toho moudří nejsme. Jako s jednou z variant pracujeme i s tím, že máme udělat ozvěnu a přehrát taky stupnici. Jenže se nám nedaří realizovat to základní. Přimět Bedničku, aby hrála, co po ní chceme. Buď třeseme moc divoce, nebo naopak moc mírně, nebo nějak nakřivo, zkrátka nejpozději čtvrtý tón je vždy špatně. Pak nás vysvobozuje Binfo. Hlavně nepřepálit začátek.

17:26 BINFO Pokud nevite, co s Bednickou, vyhledejte orga a reknete mu heslo LOPUCH. Po 18:00 jsou orgove na startu.

Inu, co s Bedničkou i tušíme, ale teprve list instrukcí nám řekne, jak to technicky provést. Pak už je to dílem okamžiku, Jen pořád moc nechápeme, proč to vlastně děláme, když jsme zadání trojky už dostali. V tuto chvíli máme z letošní Bedny trochu strach. Hodina a půl strávená s Bedničkou byla směsicí dost blbých pocitů. Za prvé to bylo zoufalství nad tím, že se nám nedaří realizovat to, co realizovat chceme, což je problém, který se, jak víme od zlínského stavění lodí, dost obtížně řeší. Za druhé je to jistý pocit trapnosti nad papouškovací úlohou, která nám připadá poněkud Bedny nedůstojná. A za třetí je to celkem pořádná porce nudy. S Bedničkou totiž pochopitelně manipuluje vždycky jen jeden, takže ostatní nemohou uskutečnit své nápady, nemohou ani příliš do činnosti mluvit, neboť dotyčný musí naslouchat a je tím tedy rušen. Nemohou tedy dělat v zásadě nic a tak jenom sedí, nedutají, aby nerušili, a čumí do blba. Když se takto čumí do blba hodinu a půl téměř po startu, dostavují se pocity, zda tu náhodou nejsme omylem. Takže když se tam dočítám, že ten upípaný nesmysl nemůžu jít položit na koleje a budu se s ním potkávat co chvíli, radost z toho věru nemám.

17:43 BINFO 03@: Na tomto stanovisti jste 42. 1. tu byli Rozmrzly m??val v 16:09. Vede Pomocna skola (17:39 na 4). 1:0 2:98 3:109 4:1

Současně s Bedničkou hravě zvládáme hvězdičkovou morseovku a jen se trochu děsíme toho, jak pohybově náročné budou další chvaty Bed-fu a jestli bychom neměli zajít na ten start. Nakonec ale nejdeme. Na Újezd se zase vezeme šalinkou, že vyjedeme na Nebozízek lanovkou, abychom se jako nemuseli namáhat. Když je čas odjezdu, stojíme stále před zavřeným turniketem, za nímž zevluje paňmáma lanovkářka, předstírajíc, že tam nikdo není. Tradičně nasertivní Petr na ní udeří, jestli se jako pojede nebo co, na což odvětí, že nepojede, protože už je plno a že až dalším spojem. Spolu s námi opouští stanici na Újezdě ještě asi 30 podobně nasraných turistů a my jsme prozevlovali ve frontě alespoň 5 minut, abychom nakonec stejně šli pěšky. Do kopce.

18:22 BINFO 03$: Na tomto stanovisti jste 89. 1. tu byli Krabice ve sleve v 16:05. Vede Pomocna skola (17:39 na 4). 1:0 2:45 3:164 4:3

Další bedničková úloha nás čeká hned tu. A dá se řešit paralelně, takže nudit se už nebudeme. Bylo to bludiště. Tímto se Bedničky ujímá Ondra jak bedmistr a Petr jako jeho pravá ruka. Až do konce hry zůstanou role rozděleny a toto rozdělení bude narušováno jen sporadicky. Martin je mistrem, Pepa mistrem tužky, já posílám Binfo a pak se vždycky snažím k někomu vetřít. Ne vždy se mi to podaří. Zrovna tady ještě baštím housku, načež na mne zbude jen tradiční úkol hledání v mapě a výběr cesty, neboť obě úlohy jsou hotové.

19:01 BINFO 03%: Na tomto stanovisti jste 101. 1. tu byli Pomocna skola v 16:01. Vede Pomocna skola (17:39 na 4). 1:0 2:13 3:188 4:11

Na Malé Straně potkáváme bednáře Dalibora divícího se, co děláme proboha ještě tady. Dávám mu nějakou nepříliš inteligentní odpověď a dál si provokací nevšímáme. Pepa po prohlédnutí papírku s matematickými symboly odhazuje tento kamsi do dáli se slovy „apage, satanas“. Tušíme ale, že v tom bude něco jinačího. A taky, že jo. Za chvilku už někdo čte, kde nemáme hledat šifru, po mém začernění pak s notnou dávkou fantazie i kde ano. Co si Bednička myslí, zatím nevíme, ale jsme na dobré cestě. Dobrá cesta pak končí tam, kde už jsme ten den jednou byli. Na nádvoří strahovského kláštera, před kostelem Panny Marie. A šifra nikde. Koho by taky napadlo, že Pannou Marií se nemyslí kostel, který v mapě je, ale socha někde úplně jinde, která v mapě není. A tak se shazují batohy a pročesává se okolí, zvažuje se i volání organizátorům, neboť těsně po našem příchodu mnich uzavřel bránu někam, kam byl předtím volný přístup, a my pozvolna začínáme věřit, že je to tam. Pak ale uzřeme, že kdosi zadání přináší odkudsi z parku. Vysíláme tam tedy zvědy, což má za následek, že se při hlídání batohů i dostanu k Bedničce, takže někoho dokibicuju k tomu, že Bednička si myslí „krasohled“, a dokonce samostatně vyřeším vytapetovanou „kasu“.

19:37 BINFO 04: Na tomto stanovisti jste 32. 1. tu byli Pomocna skola v 17:39. Vede Albert Stallone (19:07 na 5). 1:0 2:1 3:179 4:30 5:2

A zase Bednička. Nějakou chvíli nejsme s to pochopit, co máme do toho krámu u všech všudy zadat za aktivační kód. Zkoušíme jeden po druhém, až to Pepovi konečně docvakne a „pecka“ je na světě. Vypípávaná římská čísla poznávám na první poslech, musíme je jen pustit znovu, abychom zachytili začátek zprávy. Na náměstí Před Bateriemi jdeme pěšky, poněvadž je to tak nejlepší. Trochu zírám, jak se rozrůstají dopravní stavby. Trochu mi trvá, než najdu cestu skrz.

20:44 BINFO 05: Na tomto stanovisti jste 14. 1. tu byli Albert Stallone v 19:07. Vede Albert Stallone (20:00 na 7). 1:0 2:0 3:143 4:57 5:9 6:3 7:2

Na náměstí zabíráme lavičku a čumíme do papíru. Identifikuji, že se v něm nachází trojúhelníky a čtyřúhelníky. Vybarvujeme je. Toho, že je naprostá většina dílčích úseček stejně dlouhá, si nikdo nevšímá. Vybarvené trojúhelníky nic nedávají. A pak se na nějakou dobu začneme zaobírat souměrnostmi a odchylkami od nich. Nic to nedává a není to příliš jednoznačné. A když to začne vypadat, že jsme z nejhoršího uvnitř, všímám si konečně, že trojúhelníky tvoří vždycky dvojice. Pak už obtahujeme ty správné čáry a jdeme dál. Těsně před podchodem si nás natáčí televize a je tak poťouchlým svědkem našeho dlouhého marného hledání zadání. Vrchol ostudy pak zažíváme ve chvíli, kdy na nás nevěřícně koukají náhodní kolemjdoucí a diví se přímo do kamery, jak může být někdo tak slepý. Pak to někdo najde a raději se jdeme stydět někam za roh.

21:32 BINFO 06: Na tomto stanovisti jste 13. 1. tu byli Albert Stallone v 19:37. Vede Albert Stallone (20:00 na 7). 1:0 2:0 3:115 4:72 5:14 6:9 7:4

Je to dobré. Pořadím se úspěšně prodíráme kupředu a Alberty máme takřka na dohled. Navíc šestá šifra nás opravdu nezdrží. Suneme se dál a nevěřícně zíráme, jak jsou ty přesuny pořád krátké. Cestou potkáváme Járu Altmanna, díky jehož neopatrným komentářům konečně pochopíme první článek z Bednářských listů. Ondra ani nestihne dořešit logik, byť pochopí, která bije.

21:52 BINFO 07: Na tomto stanovisti jste 10. 1. tu byli Albert Stallone v 20:00. Vede Albert Stallone (20:00 na 7). 1:0 2:0 3:105 4:75 5:18 6:6 7:10

Jejda. Nějak se tu hromadí týmy. Usedáme na chodník, Ondra dodělává ten logik a postupně rozklíčováváme všechny důležité poznatky. Teček je devatenáct a pohybují se jen podle šipek. Celkem prostá myšlenka byla ale pro samotnou realizaci natolik zdlouhavá, že jsem dodnes hrdý, že jsem vytrval. Ale co mi taky zbývalo, když jsem v jednom okamžiku prohlásil, že ten začátek připomíná písmenka „nA“ a že když mne nikdo nebude rušit, tak to dodělám. Tak jsem to dodělal a dodnes nevím, jestli jsme byli tak ožralí my nebo autoři, ale některá písmenka si byla podobná zhruba tak, že vůbec. Měli jsme v tajence například celkem čtyři třemi různými způsoby napsaná krasopisná „A“, ze kterých se pochopitelně vyklubalo něco úplně jiného. Nicméně správnost postupu už byla v tuto chvíli jasná a dořešit změť hnusných písmen jako substituci už byla hračka. Tajenku jsme měli zcela správně. A kdybychom to stihli o dvě minuty dříve, nemusel nám v zápětí ujet autobus. Takhle jsme museli pěšky.

23:28 BINFO 08: Na tomto stanovisti jste 6. 1. tu byli Albert Stallone v 21:59. Vede Albert Stallone (22:53 na 9) 1:0 2:0 3:43 4:99 5:30 6:14 7:22 8:2 9:4

A dostáváme asi nejlepší šifru téhle Bedny. Když je zajímavý nápad spojen se skvělou realizací a ještě se do toho člověk řehtá, až se za břicho popadá, je opravdu radost hrát. Sice nás pořád vyrušuje Ondra, že chce pomoci s Bedničkou, ale role jsou jednou dány, tak se v tom nemůže dělat nepořádek. A tak zprvu Pepa vytváří systematický slovníček, ale ze samého uchcávání smíchy toho v půli necháváme, neboť já jsem s nesystémovým čmáráním do druhého zadání už o něco dál. A to se nám posléze vymstí. Nějak nám nedochází, jak číst tajenku. Všímáme si sice, že jsou tam některá přísloví v originále, ale jen vypisujeme slova, která by se měla změnit, a nezanášíme je do původní věty. Což v součinnosti s tím, že máme ve slovech vinou mé zbrklosti nepořádek a některá slova tak přehlížíme, nakonec způsobí, že jdeme do Soborské ulice hledat do sousedství zahrádek ohradu od smetiště. Alespoň, že tou ulicí jsem si celkem jistý, neboť jsem v ní byl onehdy s Míšou a Martinem na koncertě Původního Bureše a u těch zahrádek jsme zevlovali o přestávkách. Na místě ale žádné smetiště není. Že jsme v zásadě dobře, potvrzují luštící Prahory. Rozdělujeme role na prohledávače a kontrolory řešení. Najednou ihned dochází na to, že máme pracovat s celými větami, a jak je tak nesouvisle nacházím, docvakává to Pepovi, protože jsem našel i tu větu s vlakem a Pepa si jej předtím všiml. Ještě okolo projede Dalibor, který se nestačí divit, co to tu zase provádíme za psí kusy. Inu dvakrát měř, jednou řež.

00:28 BINFO 09: Na tomto stanovisti jste 5. 1. tu byli Albert Stallone v 22:53. Vede Albert Stallone (00:12 na 11) 1:0 2:0 3:27 4:79 5:50 6:20 7:29 8:4 9:2 10:2 11:1

Už ve chvíli, kdy rozbalujeme v sousedství Zlatnice ležení a někdo nahlas předčítá jména vypsaných ulic, nadhazuju jako jediný prahyznalec, že ty ulice budou slepé. Musíme kvůli nim vytáhnout předpisovou mapu, v té, podle níž chodíme, jich mnoho schází a jiné slepé nejsou. Tam se ale domněnka potvrzuje. Všechny jsou slepé. Takže je to jasné. Slepá ulice se od vidoucí ulice (či jak se to řekne) liší tím, že má ústí a konec, tedy jasně definovatelný směr, a dá se s ní tím pádem pracovat jako s vektorem. A jak se posléze ukazuje, dá se se slepými ulicemi pracovat jako s vektory hodně dlouho. Obracíme směry, všelijak je na sebe navazujeme, pracujeme s celými ulicemi i jen s jejich slepými konci. Mapu si rozkládáme na asfalt a metodou položených kamínků si na ní ty ulice znázorňujeme. Družstva, která kolem nás procházejí, když nás předbíhají, naše metody z doby kamenné vtipně komentují. Vidíme sice rozložení do skupin, ale pořád nám nedochází, že jejich výška ve čtvercích je 3. A to přesto, že i jim věnujeme pozornost. Až pak to Martina trkne. Vyčíst za pomoci čuňomanuálu, které písmenko je které, zatímco pomalu balíme, je otázka chvilky. Jenže ani pak se na cestu nevypravíme. Co s tím? Konec trati? Tady? Nevíme si s tajenkou rady. Široko daleko žádná trať není. Jsme na okraji Šárky, že by se tím myslela tramvajová trať na Divokou Šárku? To je ale trochu z ruky, navíc je to dost neprůkazné. Nakonec děláme jedinou logickou věc, kterou můžeme. Opravujeme si to. Interpretace tajenky už je naštěstí bezchybná, ale zdrželi jsme se tu nehezky.

01:54 BINFO 10: Na tomto stanovisti jste 6. 1. tu byli Albert Stallone v 23:32. Vede Albert  Stallone (00:12 na 11). 1:0 2:0 3:19 4:48 5:58 6:35 7:27 8:14 9:7 10:3 11:3

Krkolomný hudební text s hudební tématikou dává tušit, že budeme potřebovat režim Klavír. Takřka okamžitě si všímám přemíry písmen F v textu, za chviličku někdo oznamuje odhalení solmizačních slabik. Ale dál s tím děláme to, co doposud považuji za nejpřirozenější, a přijde mi škoda, že nám to bylo k ničemu. Na Bedničce přehráváme pár tónů, ale celek je neposlouchatelný, protože je trochu neposlušná Bednička. Začínám se chytat a melodii přebroukám. Ani teď to ale nepomáhá. Zvolil jsem špatné délky a rytmus. A tak přijde ke slovu poslední dostupný hudební nástroj, tedy Ondrův mobilní telefon. S ním už hravě poznáváme koledu Štědrej večer nastal. Bohužel věříme, že máme vyluštěno. V mapě ale žádný Štědrý večer není, ani Bednička na podobný kód nereaguje. Nakonec tedy přehráváme zbytečně poznanou koledu na Bedničku, za což nás odměňuje diskotékou a pocitem, že tady byla použita dost samoúčelně.

02:56 BINFO 11: Na tomto stanovisti jste 8. 1. tu byli Albert Stallone v 00:12. Vede Albert Stallone (00:12 na 11). 1:0 2:0 3:14 4:32 5:57 6:44 7:30 8:21 9:6 10:2 11:8

Začíná nám to jít jako psovi pastva. Propadáme se v pořadí, ale alespoň jsme dohnali čelo. A to doslova. S Alberty se v Nebušicích potkáváme, zapředeme krátký dialog, v rámci nějž nám Ivo, inspirovaný jedenáctou šifrou, obohacuje slovník o jadrné výrazivo. Jdeme si sednout opodál, kde vydržíme sedět hodně dlouho. Co s tím? Rozstříhat? Super, rub a líc k sobě pasuje. Seskládat podle čar? Super, jde to a dělá to obdélníky okolo otazníku. A teď si to hezky slepíme, aby nám to drželo pohromadě. Bohužel jsme si to až do konce luštění nerozlepili, ani nerozstříhali další zadání. Pak jsme s tím začali dělat všechno možné. Cenzurovali jsme černou, měřili, co se dalo, přemýšleli, co doplnit za otazník a jak to získat, vyslovena byla i zásadní myšlenka, že čáry, pomocí nichž jsme čtverec složili, se navzdory své prapodivnosti už znovu nepoužijí. I tou správnou myšlenkou, že se má pracovat jen s jednotlivými dílky, jsme se zaobírali. Ale pro nedostatek nápadů ji prostě nikdo nezačal realizovat. A samozřejmě jsme pracovali se šestnácti polohami písmen ve čtverci v souvislosti s šestnácti čtverci celkem. Bezúspěšně. A byla zima. Čím dál větší. V jednu chvíli u nás zastavil taxík. Doufali jsme, že jako kdysi z něho vystoupí Pravý Bednář, oznámí, že tu šifru vymyslel pro Svobodné Bednáře on, ukáže nám, jak ji řešit, a zase zmizí ve tmě. Bohužel se jen ukázalo, že si taxikář spletl adresu. Trudnomyslnost pak zaháníme společnými pralinkovými seancemi i s Drahošem forever a Chlýftýmem. Vzhledem k tomu, že nakonec oba dva týmy skončily před námi a nám málem nezbylo na slavnostní zakončení, nevím, jestli si to příště nerozmyslíme. Beztak to Chlýftým vyhrál jen díky našemu rumu, Když už doba pokročila příliš, vynalezl Ondra jakousi pofiderní kružítkovo-věšteckou metodou tajenku s pomníkem padlých. Je to blbé a neprůkazné, ale je to alespoň něco, co je nám schopno dát alespoň nějaký cíl pro to, co teď potřebujeme asi nejvíce. Projít se. Jdeme na autobus a vezeme se na nebušivou konečnou, abychom na tamějším náměstí Padlých našli pomník padlých (který tam ani podle mapy neměl být), u něhož samozřejmě, jak jsme očekávali, nic nebylo. A teprve tam jsme nakonec usoudili, že času už nezbývá mnoho, je šest ráno, a chceme-li dojít do cíle, nezbývá, než vzít záchranu. A když jsem později zjistil, jak se to mělo řešit, zalitoval jsem, že nám to tak dlouho trvalo. Tady jsem zalitoval, že jsme se pohnuli na špatnou stranu a máme to tedy o to dál. A o skutečnosti, že se mám po měsíci vrátit zase do Horoměřic, ani nemluvím. Obyčejně jsem rád, když mám po nevyřešené šifře pocit, že jsem blbý já a ne organizátoři. Ten mi tady trochu scházel. Ta šifra mi přišla být udělaná dost špatně. Asi nemá cenu opakovat, proč. Cestou do Horoměřic Petr prská, že bylo v pravidlech psané, že Bedna se hraje jen v ulicích Prahy, což sice není pravda, ale důvod k prskotu se vždycky najde. Z Nebušic odcházíme nadějně znějící ulicí, nesoucí název K Cíli. Končí slepě u tamějšího hřbitova. Připadá mi to být poněkud symbolické.

06:57 BINFO 12: Jste tu 16. 1. tu byli Pomocna skola v 04:33. Vede Pomocna skola (06:10 na 14). 1:0 2:0 3:13 4:7 5:33 6:40 7:42 8:21 9:20 10:9 11:13 12:8 13:7 14:1

Cestou oblažuji lidi v týmu sděleními, že tudy jsem chodil, tudy taky, tudy taky, tudy třikrát a tady je zkratka. Nějak jsem doufal, že do této vesnice už se víckrát nepodívám. Pak jsme našli kus chodníku a než jsem se stačil převléci, hlásili mi ostatní řešení. Šlo to jako po másle.

07:22 BINFO 13: Jste tu 12. 1. tu byli Pomocna skola v 05:16. Vede Pomocna skola (06:10 na 14). 1:0 2:0 3:13 4:7 5:28 6:41 7:40 8:25 9:20 10:10 11:12 12:6 13:8 14:4

Z houští vynáší zadání Petr a uvelebujeme se poněkud blbě v cestě, abychom pak museli skrývat své výtvory před zraky konkurence. Už nám to nad ránem moc nemyslelo. Někdo hned navrhne přehýbání a já po chvíli (jako zasloužilý účastník Bedny 2003) poznávám pentomino. Po obvodu se rýsují náznaky nápisu, vypadá to, že budeme muset složit nějaký obrazec. Navrhuji čtverec, ale záhy mi dochází, že z pentomina se čtverec nesloží, ani kdybych se rozkrájel. Leda tak, kdybych rozkrájel to pentomino a i pak jen těžko. Tak obdélník. Jenže jak už jsme ráno praštění, místo toho, abychom se zamysleli nad tím, jak ho seskládat, Petr to hbitě hledá na internetu. A to je chyba. Protože tam je pentomino poskládáno sice do obdélníku, ale 12 x 5 a úplně jinak, než potřebujeme. To správné není nikde k nalezení. A tak teprve s jistým časovým odstupem přicházíme na to, že klíčem jsou ta zbylá písmenka uprostřed. Škoda času, ale část pak zase naháníme na tom, že to tady znám (už měsíc), takže vím, kudy vede zkratka.

08:22 BINFO 14: Jste tu 15. 1. tu byli Pomocna skola v 06:10. Vede Pomocna skola (07:38 na 15). 1:0 2:0 3:13 4:7 5:23 6:37 7:36 8:22 9:23 10:12 11:16 12:6 13:4 14:14 15:1

Tady jsme měli jednu výhodu. Obě dvě dílčí bedničkové úlohy jsme již měli vyřešené, takže jsme mohli rovnou začít řešit čtrnáctku. Usadili jsme se na kraji cesty, ale dlouho jsme se tam nezdrželi. Ukázalo se, že Bednička bliká, ale na sluníčku to skoro nebylo vidět. Takže jsme se přesunuli na druhou stranu cesty do stínu. Mezitím ale Martin a Pepa stačili usnout, takže jsme se nepřestěhovali všichni. Ale i tak nás tam bylo až příliš mnoho. Ondra, který byl od prvopočátku nadšený z Bedničky jako malé dítě, vzal si ji do rukou, že její tajemství odhalí. Petr ho lehce korigoval a zapisoval jeho poznatky a já jsem se stal pátým kolem u vozu. Ondra nadhazoval, že to bude asi skladník, já jsem nechápal, o co jde, bylo jasné, že na něčem pracuje, když jsem se pokoušel do toho nějak zasáhnout, byl jsem vždy o tolik pozadu, že jsem usoudil, že to nemá cenu. A tak si s Bedničkou hráli Ondra s Petrem a mě nezbylo, než se začít tak jako předchozí den v Královské zahradě nudit, okounět vůkol, máchat si nohy v rybníčku a v potůčku a tlachat s Kotelníkem o tom, jak je to s tou Bedničkou blbé a že jsme na tom v podstatě stejně, neboť jediný okamžik, kdy se nám dostane Bednička do rukou je, když je potřeba provést velký reset nebo odečítat morseovku v reálném čase. A tak čumím a čekám. A když už to trvá příliš dlouho, přilehnu k řešícím a sleduji. Teda trochu u toho pospávám, ale i tak zvládám postřehnout, že myšlenku skladníka Ondra pozvolna opouští, neboť mu to nedává smysl. Navíc už mi připadá, že si tou Bedničkou už jen tak válí a čeká na spasení. Vezmu na sebe tedy roli spasení. Donutím lidi, aby mi vysvětlili, o co jde, když se řekne skladník. Pak donutím Ondru, aby veškeré pohyby dělal pomalu a teprve tehdy, až dostane svolení. A nakonec se mi podaří zodpovědět i otázky, co znamená ta melodie, co se občas ozve, proč se bludiště zdánlivě mění a jak interpretovat dvojí pípanec na jednom místě. Máme z toho takovou radost, že děláme hluk, až vyrušujeme v okolí. Dodělat to je vzhledem k chybovosti při pohybech s Bedničkou ale pořád ještě nadlidský úkol. Musíme si překreslit bludiště v nadživotní velikosti a souběžně s Bedničkou pohybovat kamínky v bludišti. Máme dva bílé, dva červené a dva černé a asi na třetí pokus se to podaří. Máme z toho smíšené pocity. Hodin už je moc, šance na dokončení takřka nulová. Vynasnažíme se alespoň dojít co nejdál.

10:39 BINFO 15: Jste tu 10. 1. tu byli Pomocna skola v 07:38. Vede Chl??ft??m (10:21 na 17). 1:0 2:0 3:13 4:6 5:13 6:32 7:30 8:25 9:19 10:22 11:14 12:8 13:7 14:15 15:5 16:4 17:1

Dalekohled je jasný, názvy souhvězdí taky, byť některé konkrétní nám dávají zabrat. Tak jako v případě pohybujících se teček na sedmičce máme pocit, že máme v rukou dílo vyhulence. Tak málo jsou si mnohá z písmenek podobná, Ale stejně jako tam nemáme problém dořešit úlohu za pomoci písmenek, jež si jsou podobná, a prosté substituce. To nám jde, Na další stanoviště spěcháme tolik, že ani pot nestíháme v poledním horku utírat, ani mapu si nestíháme vyndat, jdeme víceméně po čuchu. Co kdybychom to přece jen ještě stihli?

11:25 BINFO 16: Jste tu 7. 1. tu byli Pomocna skola v 08:32. Vede Chl??ft??m (10:21 na 17). 1:0 2:0 3:13 4:6 5:11 6:29 7:28 8:26 9:21 10:16 11:18 12:10 13:7 14:11 15:11 16:5 17:2

Inu, nestihneme to. Chvilku analyzujeme snížek, vytváříme poloroviny a ve chvíli, až padne ta správná myšlenka. Sníh by měl padat. Jak, by měl padat navrhujeme sice dělat jinak, než jak se mělo, ale asi by nás to už k té správné cestě dovedlo. Ale samotná naše myšlenka je tak pracná, že pohled na hodinky jasně říká, že je konec. V 11:46 podáváme kapitulaci.

Chtěli jsme se ještě podívat do cíle, ale když jsme zjistili, kde je, rozmysleli jsme si to. Jako happy end se alespoň ještě Ondra, čekaje v Suchdole na autobus, naučil velký reset. Tak jen doufám, že mne tak přestane oslovovat.

Sepsal Síba.