Lampa 2009

Když se začaly spřádat plány na jarní šifrovací sezónu 2009, objevilo se několik překvapení. Natěšení na Lamí stezku a Pewnost vzalo za své spolu s dírou v kalendáři, jež po těchto hrách zbyla. Stalo se ale něco, s čímž už nikdo vážně nepočítal. Svého zmrtvýchvstání se dočkala Lampa. Ta hra, jejíž zatím poslední ročník byl tou první šifrárnou, kterou jsme tehdy jako Pralinky zvlášť zvlášť dokázali dokončit, a to hned na medailovém druhém místě.

Byly tomu tedy právě čtyři roky, co se započala cesta Pralinek zvlášť mezi šifrovací špičku. Takže bylo jasné, že se tato obnovená šifrárna prostě nemůže obejít bez naší účasti.První překvapení pro nás přichystala Lampa ještě dlouho před startem. Povolila start šesti osob v družstvu. Rozhodli jsme se toho zkusit využít. Nás bylo pět, neboť Pepa nemohl, takže jsem začal oslovovat různé spřátelené nepřátele. Nakonec jsem za to dostal vynadáno. Oslovil jsem Proudového krtka, že si to rozmyslí, a záhy se přihlásili Proudoví krtci a spol. Za trest jsme si je alespoň překřtili na Proudové krtky a sopl. a přemýšleli jsme, kdo z nich je ten „sopl“. Oslovil jsem kriminálníka z abpopy, že si to rozmyslí, a záhy se přihlásila abpopa. Ta se nakonec neúčastnila, tak jsme jim nemuseli za trest nic podobného provádět. Pak jsem dostal zákaz kohokoli dalšího oslovovat a předal jsem štafetu královéhradecké sekci. Ta dodala Majka jakožto osvědčenou posilu. Což se hodilo, protože sama Alča nakonec nemohla ze zdravotních důvodů do Blanska vyrazit. Další posily už jsme ale raději nesháněli, Martin se naučil datový přenos v relaci les – Hradec Králové a Alča zůstala regulérní šestou členkou u stolu doma. Což v praxi znamenalo, že se dostala jenom k nehezkým zadáním a trápila se s nimi o samotě.Den před hrou jsem si potrénoval asociace, že se mohou hodit. Pročítaje doporučené vybavení, padly mé oči na papuče. To mi okamžitě evokovalo Míšinu oblíbenou píseň Koupím ti papuče, pičo, jíž hojně zpestřuje expedice a sjezdy. Protože jsem si zaboha nemohl vzpomenout na úplné znění, vyhledal jsem si jej na internetu, vždyť taková píčovina tam nemůže chybět. Nemohu přece příště před Míšou vypadat jako nevzdělanec! Stránky, na nichž jsem příslušné libreto nalezl, obsahovalo podobných textů povícero. Okem zvědavým jsem do nich nahlédl, a byv zaujat písní Někdy příště, ukážu ti péro, na něm klíště, vzpomněl jsem si na to, že jsem s sebou chtěl vzít repelent. Vybavení bylo kompletní, mohlo se vyrazit.

Do Blanska přijela toho času česká sekce (Martin, Majk a já) rychlíkem před pátou, nalezli jsme start, vyčkali příjezdu toho času moravské sekce (Petr a Ondra), kynuli ostatním, a majíce před sebou výhled na Proudové krtky, bavili jsme se debatou nad tím, který z nich je ten sopl. Hra pak odstartovala zbrklým výkladem dalších nových pravidel, do nichž vnesla ještě větší zmatek, než v nich byl do té doby. Psané v původních pravidlech bylo na Lampě občas v rozporu s psaným jinde, psané bylo občas v rozporu s řečeným a psané i řečené bylo občas v rozporu s realitou. Takové nepříliš vítané zpestření, které bychom klidně oželeli, neboť šifer a hádanek bylo na Lampě i tak dost.

První šifra (17:42-17:45)

A první šifra byl znalostní kvíz na oblastní reálie. Jako znalci jsme to začali sypat z rukávu a když se tam začalo trochu něco rýsovat, nadhodil jsem, že by to mohlo být „koupaliště Palava“ a že by se to mohlo ověřit. Ostatní to okamžitě zabalili s tím, že se nic ověřovat nebude a jdeme. To bylo na jednu stranu dobře, protože jsme se nevydali k hotelu, na druhou stranu špatně, protože jsme stanoviště přešli a chvíli bezradně bloumali po břehu rybníka. Když se mi to přestávalo líbit, vyžádal jsem si znovu první zadání a hnedle jsem odhalil, že na složení slova „koupaliště“ tam ani nejsou písmenka. Oprava je dílem okamžiku, naštěstí se vracíme jen dolů pod hráz.

Druhá šifra (18:05-18:14) 

Šifra se sloupy byla asi nejhezčí ve hře. Chvilku nám trvalo, než jsme na to přišli, pak to ale šlo jako po drátkách. Trochu nás děsí tajenka, neboť v Češkovicích jsou hráze nejméně dvě. Naštěstí je jedna po cestě k druhé, tak jeden pokus vyjde.

Třetí šifra (18:36-18:42)

Vychází hned ten první a dáváme se do počítání. Teda já ne, protože mi to vzali. Mou hlavní zásluhou tak zůstává pochopení významu toho bodu o dvou souřadnicích a pak měření v mapě. Jsme si vědomi toho, že to má dvě řešení, ale azimut přes 360° se nám nelíbí, tak ho zavrhujeme.

Čtrvtá šifra (19:13-19:24) 

V Obůrce na studně pak ještě opravujeme měření, neboť tam nemůžeme nic najít. Je to za rohem a má to na sobě podivné písmenko „B“. Z toho si vyvozujeme, že asi bude ještě někde nějaké „A“ a musíme tedy dohledat i to druhé řešení. To naštěstí není daleko. Jenom si všimnout, že tam sedí na zahrádce hopsody paňmáma s logem Lampy. Dovoluje nám si přisednout k sousednímu stolu, abychom mohli využít zdejšího pohostinství. Vytahujeme metr a všímáme si čísla 590. Větší pozornost mu nevěnujeme, neboť je tu přece ještě další část. U ní pomáhá bryskně vytvořená frekvenční analýza. Odhalit z ní prostý posun v abecedě už je hračka. Stejně jako vydolování tajenky, které mne konečně přiměje podívat se do mapy, exnout pivo a svištět k rozhledně.

Pátá šifra (19:52-20:13)

Na kopci nepříjemně fičí a kromě nás tam bezradně slídí i 42 spáčů a Proudoví krtci a sopl. Záhy nějaký aktivní telefonista z řad soupeřů oznamuje, že jsme všichni rychlejší než kyborgové, organizátoři totiž sedí na pivu a zadání sem ještě nedali. Někde udělali soudruzi chybu, uváží-li člověk, že na předchozím stanovišti byla pořadatelka, se kterou jsme se ještě při odchodu loučili. Nicméně náprava nastalé situace je rychlá (asi museli taky exovat pivo). Dostáváme lampičku s velikou spoustou informací, jež na ní a v ní byly skryty. Dolujeme ven papírky s citáty, já se ujímám důležitého úkolu – vydolovat ven ty papírky, které se uvnitř slepily a nechtějí a nechtějí vypadnout. Nepříjemný vítr, který zde fouká, nám nakonec housenku z psaníček složenou rozfoukává do okolí, což nás nakonec spolu s upozorněními, kde všude nemáme hledat šifru, navádí na správný postup. Lampičce likvidujeme kryt a poté, co pochopíme, že ty červené patvary a šipečky skládají „E“, je řešení dílem okamžiku. Cestou na další stanoviště málem počůrám Proudové krtky a sopl., kteří jsou tak umně skrytí pod větvičkami, že je v šeru není vidět.

Šestá šifra (20:27-20:37)

Míříme do Veselice, kde sbíráme zadání a vzhledem k tomu, že je to plachta, odebíráme se to luštit do veselické hopsody. To se nakonec ukazuje být nepříliš prozíravé, neboť další šifra je, navzdory plachtovitosti, docela dávačka. Princip máme za chvilku, a byť nám pár trojic schází, tajenku si za pomoci mapy domýšlíme. Nezbývá než zase exovat pivo. Bohužel to je na Lampě naposledy. Všude dál už je zavříno. Další přesun je jediný z terénních, který nevede po značkách, a potkáváme na něm 42 spáčů. Je to na Lampě naposledy, co někoho potkáme. Dál už má být Lampa naší one man show. Spanilá jízda, která následuje na dalších stanovištích, nás žel bohu trochu ukolébá. To v tuto chvíli ale ještě netušíme.

Sedmá šifra (21:00-21:13)

Kamenný závrt zprvu o kousek přejdeme, než otočíme hlavy a uvidíme blikačku. Je už skoro tma. Skoro nám připadá škoda, že nejdeme dovnitř. Za chvilku máme hotovou červenou a zelenou linii. Interpretací výsledku si ale nejsme jistí. Nadbytečná nám tam připadá být ta inverzní mapa. Zároveň si nejsme úplně jistí barevností některých symbolů, tak zaměstnáváme Alču, která netrpělivě sedí doma, čekajíc na naše prosby. Potvrzuje nám ale jen naše domněnky. Křížení červených a zelených značek je ale v okolí (i jen v tom vymezeném inverzní mapou) více. Navíc to nejbližší je ve skutečnosti krátkým souběhem. Když nás ale po nějakou dobu nic lepšího nenapadá, vydáváme se tam. Je to správně, další zadání nacházíme hned v místě, kde se obě značky potkávají.

Osmá šifra (21:32-21:36)

Ani v Pustém žlebu se příliš nezdržíme. Nějakou šifrárnu vidíme v zadání hned, Martin prosvěcuje, škrtáme, jdeme. Až si říkám, že by taky někdy mohl přijít nějaký zásek. Pořád jenom někam jdeme, exujeme piva a člověk si chvíli neodpočine.

Devátá šifra (22:01-22:06)Na Koňském spádu si dáváme pralinky zvlášť, aby se nezanedbával protokol. Martin si plánuje, že si dá sváču, ale nebude mu to dopřáno. Doplácí na to, že je organizátor Hradecké sovy, takže mu řada čísel do 102 okamžitě evokuje obdobnou šifru z jeho vlastní hry. Takže hbitě lovíme Mendělejevovu tabulku, která je u nás běžným vybavením, a čteme. Martin musí svačinku zase schovat.

Desátá šifra (22:32-23:20) 

Cestou dál máme krátkou zastávku na Macoše, která v tuto hodinu nabývá zajímavé podoby černočerné tmy uprostřed černé tmy a brzy docházíme ke Křenkovu pomníku. Uvelebujeme se se zadáním do suchého listí, kde nám dělá společnost zajímavá můra. A třídíme a přemýšlíme a přesmýkáme falešná písmenka a nejde to a nejde. Ke správné myšlence se začínáme blížit v okamžiku, kdy se začneme zaobírat podobou dveří a vrátek. Zprvu je třídíme podle toho, kam se otvírají a zda se shodují s protistranou, až Martin vysloví tu správnou morseovkovou myšlenku. Tajenka končí tajuplným XK7, což jak záhy zjišťujeme, je nějaký luxusní model auta. Konečně chápeme, k čemu organizátoři použili to poměrně vysoké startovné. Teprve cestou do Suchého žlebu mi dochází, že jde spíše o podpis. Takže jenom nevíme, co je to 7. A ono nic. Inu někde asi udělali soudruzi chybu. Nebo lumpárnu?

Jedenáctá šifra (23:39-23:43)

Nakonec se ukazuje, že byla k ničemu celá půlka tajenky, protože tam není ani to slibované auto, ale organizátor s kolem a zadáními, který nás upozorňuje, že nemáme tolik brát nápovědy, protože jsme pak rychlejší než kyborgové. Martin se znovu chystá vyndat svačinku, což se nám daří úspěšně překazit, protože máme vyřešeno dříve, než stačí vybalit ubrousek. A nastává to, čeho jsem se obával. Výstup do Těchova. Ostatní se neobávali, protože nevěděli, do čeho jdou. Já ano, neboť už jsem ten krpál jednou stoupal.

Dvanáctá šifra (0:42-2:45)

A na kopci nás čeká začátek našeho konce. S 29místným číslem se dá provádět spousta věcí. Už si je nějak všechny nepamatuji. A protože ta správná je až příliš šílená, samozřejmě mezi tím vyzkoušeným není. Upřímně řečeno, i kdyby nás taková věc jen tak napadla, asi bychom neměli dost vůle spustit tu náročnou manufakturu, kterou by bylo možno ověřit, jestli to náhodou není správně. Na správný postup nás teprve po dlouhé době navádí druhá nápověda. Přesný systém fungování šifry nakonec navrhuji já, čímž má role při luštění končí. Dál se totiž rozjíždí vysoce efektivní manufaktura vedená Martinem a Majkem, do níž nestíhám zasahovat. Tak alespoň hlásím, že musí vyjít Žižlavice, protože jinam ta trasa vést ani nemůže, a když se začne doopravdy rýsovat, vydávám se tam napřed s tím, že přesné znění mi zavolají. Nakonec je to k ničemu, protože autobusová zastávka prostě není k nalezení. Jednou sejdu až skoro do města, když se vracím zpět do kopce, docházejí zatím ostatní. Pročesáváme dlouhý úsek silnice a nakonec zastávku nacházím já. Asi 200 metrů za místem, kde jsem se původně rozhodl prohledávání ukončit, ale ze samého zoufalství jsem tak neučinil.

Třináctá šifra (3:25-6:19)

Usedáme na kraj cesty se stránkou z wikipedie. Inu, i s tou bylo možné dělat psí kusy. Zabýváme se prapodivnostmi v logu, kontrolujeme originální články o Lampách, abychom zjistili, že jsou obsahově totožné, ale převyprávěné, a asi nejdéle se věnujeme tomu, že první písmena názvů šifráren dávají „sonet“. K cíli pochopitelně nevede nic. A když po nějakém čase nakonec otevíráme svou třetí nápovědu, nevede k němu ani ta. A to přesto, že nápadnost yettiho je do očí bijící. Tady už nás asi zmáhá únava. Kdybych si totiž uvědomil, že mé přesvědčení o 4 větách v nápovědě je mylné, asi bychom se k řešení dobrali. Takto ne. Poslední záchvěv snahy padl po rozednění. Přestěhujeme se do Blanska. Změnit lokalitu občas pomůže. Tentokrát ne. V pozvolna vycházejícím Slunci a na pohodlných lavičkách spíše usínáme. Čekání na spásu ztrácí smysl. Bereme záchranu. Potěšující je, že nás posílá jen k opačné straně stadionu, než na které se právě nacházíme.

Čtrnáctá šifra (6:28-6:40) 

Tam dostáváme zadání s notami, na němž se opět dostáváme do tempa. Braillovo písmo uvidím hned, Martin vytahuje čuňomanuál, ze kterého si vypíšeme tajenku. Ta je sice nesmyslná, ale sprostá substituce z toho přímo čiší. Majk odhaluje posun o 2 od pohledu, takže se ani nestíháme zamyslet nad tím, proč je to zrovna tak. A tak jdeme do cíle.

Patnáctá šifra (6:59-7:06)

V cíli nás v rozporu s pravidly ještě zaskočí další šifra, která je ale dávačka, takže se záhy uvelebujeme v cíli. Cílový úkol pěkně obechcáváme v leže. A následuje poněkud trapná a nedůstojná tahanice, když se ukáže, že každý organizátor Lampy organizuje Lampu podle jiných pravidel, a v cíli je zrovna organizátor, který ji organizuje podle pravidel, jež jsou pro nás nevýhodná. Ona měla Lampa vůbec s pravidly poněkud problém. Originální nezměněná pravidla z dávných ročníků byla doplňována dodatky, které je popíraly a podobně. Nakonec se ukázalo, že nejednotný přístup organizátorů ke sčítání či nesčítání penalizací je ve výsledku nepodstatný. Proudoví krtci a sopl. by nás předstihli v každém případě. To jsme v tu chvíli ale netušili. Vzhledem k tomu, že jsme od Veselice neviděli živou duši ani tehdy, kdy jsme tvrdli na místě, předpokládali jsme, že náš náskok je značný. Nebyl. Navíc se Proudovým krtkům a sopl. podařilo nějakým zázrakem vyřešit všechno a náš odsun na druhou příčku byl tak zpečetěn. To se stalo v době, kdy k nám dle původního plánu připojit se nad ránem na trase přijela Alča, která byla z celé Lampy obšťastněna toliko několika neřešitelnými úlohami. No, přijela si potom alespoň pro potlesk a fidorku, nebo co jsme to dostali. Škoda. Posledně bylo tričko. Tak snad zase příště. A snad to nebude zase za 4 roky.

Sepsal Síba.