Svíčky 2008

Stejně jako předloni jsme řešili problém s doplněním týmu o organizátory Síbu a Pepu. Pomocnou ruku nakonec podal Ondra, který sehnal i Marcelu, takže jsme nakonec byli v pěti.

Start Bezvíčku Síba naplánoval na konec naší každoroční Pralinkové expedice, které letos šla po Jiráskově cestě z Broumova do Litomyšle. V onen inkriminovaný den jsme od Síby dostali zadání bezvíčku, které chudák táhl celý týden na hřbetě. Odměnou mu pak bylo exkluzivní místo v první řadě na estrádní šou Pralinky luští bezvíček.

Dvě jednoduché šifry jsme dali ještě ten den. A se zbytkem jsme se potýkali až do konce bezvíčku. Nakonec jsme nedali jen Nestahuj kalhoty a Tapetu. Přišli jsme tak o dva body, které jsme si museli vyčekat na turniketu.

Start

Spojení Hradec – Zubří je vlakově naprosto tragické. Nakonec nám stačilo se dokodrcat se do Poličky, odkud nás hodili na start Ola a Pik se Šimonkem. Díky jim za to.

Registraci jsme zvládli jako první a pak už zbývalo čekat spolu s krtkou na zbytek týmu, který dorazil spořádaně vlakem, jako zbytek hráčů.

Zazněla trumpeta a my rozbalili zadání. V rychlosti jsme rozstříhali proužky a zbytek týmu pochopil nápis svině. Teda to, že to není jen označení orgů. Když se objevilo slovo Huť, tak Ondra poskládal Kubu a bylo vymalováno. V tu chvíli jsem chápal pouze houby. Vykročili jsme okolo orgů směrem k velrybě. Tomáš na nás nevěřícně koukal a se slovy „Vy už to máte?“, a jak nám v cíli sdělil, pevně doufal, že jsme neobjevili jedno z klamných slov. My jsme postupovali podél rybníka vedeni Bobem a neustále jsme analyzovali Tomášovu reakci, jestli to máme opravdu dobře. Některé indicie nám totiž ne tak úplně docházely.

Velryba

Na tomto stanovišti jsme byli první a od té doby jsme se na Svíčkách už jen propadali.

Frekvenční analýzou nic nezkazíš, takže jsme velmi rychle objevili, že horní řada rozděluje tu spodní na části. Pak jsme se zasekli. Zkoušeli jsme morseovku, brát spodní řadu odspodu, jak radily Sirky apod. Zkrátka cokoliv, abychom izolovali 5 do oddělovačů. Největší chybou bylo určení 3 znaků 1,0,5 místo správných 10,5,1. Po 30 minutách na to Alča přišla a šli jsme na jedno kafe k Maryše.

Maryša

Už jsme nebyli první, ale šli jsme v davu několika týmů. S Bobem jsme se probojovali do předku peletonu a chvilku si zahrávali s myšlenkou krysaře. Ale asi by to nefungovalo, protože na stanovišti jsme se ve dvou vydali přes pastviny a zbytek šel spořádaně po silnici. Proti zbytku jsme vyzvedli šifru tak o 10 minut dříve, stihli pozdravit krtky a nechat se vyhodit Pikem ze stínu na louku.

Než dorazil zbytek týmu, tak už jsme s Bobem přišli na princip vpisovaní řad do mřížky písmen. Nic moc to nedávalo. Zkoušeli jsme různé možnosti, jak číst písmena po řádcích. Zachránil nás Ondra, který našel VYLUSTENI.

Marod na pláži

Bobo navigoval a po vysupění kopce jsme našli i onu chatu přebudovanou z vodárny. Plácli jsme se do stínu na louku a začali analyzovat. Rychle jsme si všimli, že se v textu poblíž jí skupiny podobných slov – zvířata, potraviny, počasí apod.

Po nalezení dvojic slov déšť, kůň, Máňa … jsme zase vytáhli Sirky a vykopali si tím hrob. V šifře jsme viděli podobnost s plagiátem a začali zuřivě čmárat čáry na folii. Dotáhli jsme to tak daleko, že jsme propojili psi a grep. Sil ona. A pořád nic. Mezitím jsme se stihli několikrát přestěhovat za sluníčkem.

Bohužel nás zde opustila mimo nápadů i Marcela, která jela na Svíčky vyvenčit bacily a viry. Po dohodě zamířila s teplotou na nádraží do Nového Města a my pokračovali ve čtyřech. Možná by nás zachránily její spásné nápady, ale určitě by si intenzivně prožila naše noční několikahodinové záseky.

Z okolí se postupně vypařovaly týmy. Pak konečně Alča odhalila ve psech epsilon a bylo to jasné, ale ne zas tak rychlé. Dalších 20 minut trvalo hledání řeckých písmen. Pomohlo až odhadnutí tajenky křižovatka Březiny. Když už jsme věděli, co hledáme, tak to šlo rychleji. Šifru jsme nakonec ani nedoluštili, což nás pak nad ránem stálo pár kilometrů navíc. Sice jsme si všimli, že nám na konci přebývá jedna beta, ale to v té radosti nikdo neřešil.

Synonyma

Prošli jsme okolo luštící hospody a táhli zklamaného Boba, který její propásnutí těžce litoval. V pohodě jsme dorazili na místo, kde byla šifra a spousta luštících týmů. Nějak nám nedošlo, kde to přesně jsme a jaké máme štěstí, že přicházíme ze strany od hospody.

Od první chvíle jsme věděli co s tím, ale chvilku nám dalo, než jsme většinu dvojic odhalili. Několik jich nám ještě zbývalo, když jsme byli na cestě k brodu. Pár jsme jich dali ještě cestou.

Voda

Bobo přinesl šifru na hadru a začal nás obletovat fotograf. A my jsme si uvědomili, že jsme ještě nezahájili. Ondra vytáhl rum a čokoládu a my konečně zahájili. Příště musíme dodržovat řádněji protokol a třeba se nám bude dařit víc.

Od první chvíle nám bylo podezřelé proč to je na hadru. A Bobo ho chtěl pořád máchat. Moje opatrnost ho pořád brzdila. Opsali jsme si písmena na papír a teprve pak mu bylo dovoleno kapesníkem kápnout na hadr. 3 písmenka se rozpila do jedné velké skvrny a nic.

Společně jsme pak přišli na to, jak návod přečíst. Voda v potoce udělala své a my věděli, že jdeme na Poutníka. Škoda mojí opatrnosti, šifra mohla padnout daleko dříve.

Drobné

Sluníčko rychle zapadá, ale my ještě stíháme vyzvednout šifru u skály Poutník. Rozbalíme pepřotec, Bobo prohlásí, že to jsou jasné mince a vše balíme, abychom okolním týmům neradili při luštění.

Šifru si doluštíme až v bezpečné vzdálenosti na křižovatce modré.

Slávie v Polsku

Tou dobou je Prahaluz dávno za Turniketem a my si přicházíme vyzvednout šifru z pod mostu. V okolí je několik týmů a my zabíráme kus cesty opodál.

Bílá a červená bije do očí. Jsou zde čísla 0,1,2 a 3. Někdo nadhodí Slávie a už se vezeme. Sirky nám ověří i 10 zápasů a 10 sloupečků. Alčin první nápad je kreditní karta, díky šedému pruhu a číslům, ale nikdo neví co s tím. Takže postupně začínáme zabředat v teoriích o výsledcích zápasu. Analyzujeme hrací pole rozdělené na dvě přesné půlky. Na řadu se dostaví 4 soustava, morseovka, grafická šifra a mnoho výborných nápadů. Navíc Sirky nám radí to brát i od lesa odzadu. V jednu chvíli zazní i hlas Polsko, Rakousko, Monako, ale to zmizí bohužel v propadlišti dějin.

Čas ubíhá, v okolí rybníka klesá teplota. S klesající teplotou se Alča mění v pumpu a na konec dojde i na péřovou bundu a elektrické vložky do bot.

Pak Alča nadhazuje braillovo písmo, což by v tabulce 10x6 nakreslilo 10 písmen. Ondra se toho chytá a zkouší různé kombinace. Ironií osudu je i jeho zpětné inženýrství, kdy si z mapy načtenou černou skálu přepsal do braillovky a zpětně se ji snažil narvat do zadání. Po čase toho zanechal.

Přesouváme se asi o kilometr předpokládaným směrem, abychom se zahřáli. Dojdeme k hotelu, kam se vnutíme. Bar je už zavřený, ale milá recepční nás nechá v teple na lavičkách v hale.

Po čase zavoláme o nápovědu. Tajenka má 27 písmen. Takže nuly jsou balast. Alča sedí a pak řekne, jestli by to nemohl být takový ten kříž. Je to on, sice ten v české verzi, ale je. Až Ondra zbytku týmu prozradil, že se to jmenuje Polský kříž. A jak správně podotkl, nepohřbila nás neznalost, ale to, že jsme si mysleli, že něco víme. Ach ty Sirky, nepochopená nápověda a naše blbost.

Čmáranice

Za tichého nadávání si do blbců jdeme nejdelší přesun k Černé skále. Dohledávka stanoviště v noci není zrovna nejpřímější, ale podaří se.

Zelené a červené se střídají. Tak nějak prosazuji, že by to mohly být vzdálenosti. Pomocí provázku počmáraného jako korálovec a špendlíků měříme různé vzdálenosti a opět z obou stran.

Po chvíli to vzdáváme. Pak už různé propojujeme body a nakonec zíráme do zadání. Ondrovi prý od začátku bylo podezřelé některé části. Takže nacházíme 9, 6, 8 a přepychovou 2. Zase nic. Pak se začne rýsovat cl o ve - po Alčině nápadu start – stop, zelená – červená. Vypadá to slibně. Chvíli nám trvá, že máme se máme pořád přesouvat na start. Ale pak je to jasné.

Ve výsledku nám pořád nehraje c. Máme to celé? Nakonec jdeme na Ochozu a tiše předpokládáme, že tam jsou běžecké okruhy a třeba něco bude označeno jako c.

Turniket

Dojdeme až hotelu Ski a c pořád nic. Až postávající Ivoš nám prozrazuje tajemství c a b. S Alčou supíme na správnou křižovatku, abychom si vyzvedli poslední šifru začáteční části.

Bobo s Ondrou zatím obsadili stoleček před hotelem. Řada 64 slov. Co s tím - řadit do skupin? To moc nejde. Alča a Ondrou se jdou ohřát do cíle a zkusit slovo. Boba napadne docela dobrá myšlenka. Jsme před turniketem, končíme část hry, je to semílačka. Sepisujeme přikázání. Přikázání obsahují ze seznamu jedině slovo, což nám Alča vylučuje, že jim to na turniketu nevzali. Seznam přikázání odkládáme bohužel už nadobro k ledu.

Na druhou stranu rozvědka od Turniketu přinesla chybu v pořadí dvou slov. Pořadí je tedy důležité. Nakonec objevujeme čtveřice podle abecedy. Ale co s tím? Znovu je řadit? A jak nám vypadne to jedno slovo?

Je nad ránem, všichni skoro spí a nikdo moc neluští. Přišel čas na nápovědu. Budeme muset sice čekat, ale nechceme následovat Alberty, kteří se tu uhnízdili a teď čekají. 64 = 21*3 + 1 vysvětluje, jak získáme jedno slovo, ale kde vzít trojice, když je všechno po čtyřech. Všichni se tak nějak probudili a aspoň chvíli luští. Bobo si vzpomene na Sirky - Hrát Svíčky je hovadina, koňovina a ptákovina. A je jasno. Doluštění nám trvá pár minut.

Heslo je správné. Teď už jen hodinu čekat. Zběžný pohled na Bezvíčka nám říká, že úlohy jsou luštitelné minimálně za hodinu až dvě, takže raději počkáme.

Naše skleróza

Hrdě si neseme zadání ke stolečku. Alča s Bobem spí a nás s Ondrou napadají fyzikální prasárny s vyvažováním různých kruhů a hledání těžišť.

Nejdříve všechno přesně změřit. Ale ono to nevychází nějak přesně. Tu a tam půl milimetr utíká. Měříme výšku řádků a pokoušíme se spočítat počítat z kolika dílků – políček se skládá. Vinou nepřesného měření nám nevychází celá čísla. Škoda. Ondra vytváří šílený vzoreček, který počítá průběžné přemísťování těžiště. Já si zase útvar překreslím a vystřihnu a těžiště hledám experimentálně. Po hodině zbytečných prací se budí spáči a přemísťujeme se na sluníčko. Jediným výsledkem bylo, že víme, že je tam 10 různě dlouhých řádků a frekvence je více než pěkná.

Snažíme se zapomenout na fyziku. Pořád nevíme, co udělat s těmi pěknými frekvencemi. Takže zkoušíme proužkům přiřadit čísla od 0 do 9. Různě je řadit, sledovat, kde začínají a končí. Dojde k rozkladu délek na prvočísla – také zajímavé výsledky a pořád nic.

Hodina pokročila, sluníčko svítí a nás už přestali napadat nápady. Po 10 hodině jdeme kapitulovat. Tomáš Hanžl nám prozrazuje, že stačilo oprášit nápad se semílačkou a hráli bychom dál. Tuhle šifru jsme nedali, protože jsme se nedokázali přenést přes nepřesné vytištění šifry a předpokládat, že semílačka může být i začátku a ne jen na konci.

Závěr

Skončili jsme 14. Prošli jsme turniketem a hlavně jsme si užili dobrou šifrovačku s pěknými a občas překvapivými šiframi.

Z mého pohledu se nejvíce líbila grafická čmáranice, špatná nebyla ani turniketovka, ale ani ostatní šifry nebyly špatné.

Díky orgům.

Sepsal Martin