Sendvič 2007 znamenal první účast Pralinek zvlášť na této hře. Oproti loňské sestavě Pomocných ponocných jsme sice doznali jedinou změnu, když Ladju nahradil Petr, to ale stačilo na převahu Pralinek zvlášť v družstvu. Plán byl velkolepý: Petr, Pepa a já se spojíme s Olou a Pikem jako posilami z brněnské sekce Jmelí, sejdeme se u nich v Brně, kde budeme luštit svorně kolektivně, babička bude hlídat Šímu (jo, je to ten, co je v loňské reportáži jmenován jako Aprílek), aby měli rodičové volné ruce, všechno bude zavčasu připravené pro hladké vítězství či alespoň jinou medailovou příčku jako vloni. Tolik plány.

Tolik překažených plánů na jedné hře nás už ovšem dávno nepostihlo, takže je jen s podivem, že jsme se nakonec umístili alespoň tak, jak jsme se umístili.

První překažený plán přichystala babička, která pro jiný program odřekla hlídání Šímy. Jako náhradu jsme zangažovali Helču, která se úkolu sice zhostila na výbornou, ale přece jen se se Šímou nezná, takže především v závěru hry jsme na ne úplně zanedbatelnou dobu museli obětovat někoho z hráčů.

Druhý překažený plán přichystaly neštovice, kterými se nakazil Petr. Zůstal tak v Hradci Králové a my jsme se mohli rozloučit s vidinou společného luštění. Vzhledem ke komunikačnímu šumu se nám pak podařilo s ním spojit teprve tři čtvrtě hodiny po začátku hry a i později se nám občas stávalo, že dva dělali totéž.

Třetí překažený plán přichystali zloději, kteří jen pár hodin před začátkem hry okradli v Brně Olu, takže přiběhla s Pikem přímo z policejní stanice se Šímou na krku a jazykem na vestě jen pár minut před začátkem hry. Tak se stalo, že pomůcky se hledaly za pochodu, tiskárna zprovozňovala za pochodu a vůbec jsme se především ze začátku hry věnovali víc než luštění činnostem, které mohly být obhospodařeny v předstihu.

A jakkoli by mne celkové umístění na Sendviči mělo v zásadě těšit. znalost týmového zákulisí dává tušit, že nebýt byť alespoň jednoho z překažených plánů, obhájili bychom loňský bronz. A potom ten jinak dobrý výsledek trochu hořkne na jazyku.

A pak přišla první sada a náš poněkud nepřesvědčivý start. Pokaždé si ihned rozebereme, co se komu líbí, což má za následek, že se na naši první odpověď čeká dlouho. Někdy si nás kvůli tomu organizátoři i jízlivě dobírají. I tentokrát se na naši první odpověď čekalo plných 16 minut, než jsme se dobrali k výsledku na úlohu Četa, jíž jsme dlouho řešili já a Pepa. Ze samé nervozity nad dobou řešení jsme se unáhlili a poslali špatnou odpověď CEST, čímž jsme se zapsali mezi totální outsidery hry.

Odpověď CENNOST na sebe nicméně nenechala dlouho čekat, protože jsme věděli, že jsme na správné cestě. A tak jsme byli na 95. místě. No super.

Jakmile jsme opustili Četu v úloze Správným směrem jsme rozpoznali "wagón klád", takže zbytek už byl taky dílem chvilky, byť "ý se ztrácí" nám uniklo do poslední chvíle. A tak jsme zadali správné číslo, což bylo v 15:20. A pak následovala dlouhá doba trápení.

Pik si hrál tiše v koutě s Kostkou, Ola pískala na flétnu a spolu s Pepou tvrdila, že takové písničky skutečně existují, k Erbenovi a Máchovi taky občas odbočoval Pepa a já jsem bezradně koukal, snažil se nadhazovat nejapné nápady a spojit se s Petrem, abych vyvíjel nějakou činnost. Kurýr se nikomu nelíbil, nikoho zběžně nic nenapadlo, tak se mu nikdo nevěnoval.

A při takovémto plácání se v ničem jsme se dožili druhé sady. Tou dobou jsme se opět propadli až na 86. místo a druhou sadu brali jako vysvobození, že se konečně můžeme věnovat něčemu jinému.

V tu chvíli Pik dořešil Kostku. A protože mu podobné piplačky dobře jdou, dostal za úkol vyřešit Set, což se mu relaitvně rychle podařilo, společně s Petrem. Mezitím jsem si já vzpomněl, co je to Vigenére, a vyřešil Vigenerované bludiště. Začalo se mi to líbit. Tři řešení za čtyři minuty, snad se nám to podaří dohnat. Dostali jsme se do třetí desítky.

Chvíli na to kolektivní spolupráce prolomila Značnou redundanci. Já jsem odhalil některá opakování, Ola začátek "stojí, stojí", načež prolámala celý text hádanky a Pepa někde vyštrachal řešení. Ještě předtím Pepa předložil analýzu toho, o čem je Báseň, abych v zápětí přesné provedení dokončil já a další dvojicí současně zadávaných řešení jsme se posunuli na 16. místo se sedmi vyluštěnými úlohami. Zbývalo 25 minut a čtyři úlohy k vyřešení.

Deset minut před koncem Pik prolámal Hrátky s čísly a ostatní jsme dodělali poslední krůčky k Notám, kterým se především Ola věnovala snad celou dobu a na nějaký čas jsme jimi, nepletu-li se, zaměstnali i Petra. Dostali jsme se na dvanácté místo, adrenalin stoupal a chyběl nám Kurýr a Erben a Mácha. U Erbena a Máchy už ale bylo jasné, že je Pik s Pepou na správné cestě. Takže i jeho jsme těsně před koncem prolomili.

Tou dobou už ale Petr hlásí nějaké poznatky o Kurýrovi. Já se je horečně snažím provést, a když se velice rychle doberu výsledku "sunka", nastává chvíle ticha, než někdo najde správné číslo úlohy. Zadávám a nic. Je 17:00:20. Tahle chybějící odpověď nás bude ještě šeredně mrzet. Teprve dodatečně nám dochází, proč se to jmenovalo Kurýr a zjišťujeme, jak neuvěřitelná trivialita byla ta jediná úloha prvních dvou sad, kterou Pralinky zvlášť "nevyřešily". Ne každý den se člověku podaří připravit se o medailové umístění nevyřešením úlohy s 85% úspěšností. Fňuk.

O přestávce si děláme sendviče, nadáváme na poměry a nemáme (někteří) radost ze svého průběžného 15. místa.

Třetí sada nás vítá dalšími šesti úlohami. Jak je naším dobrým zvykem, každý si něco luští, takže první úlohu zadáváme opět až po čtvrt hodině, pak už to ale jde ráz na ráz. Jako první Pepa prolamuje Elitní kód, který jsem mu druhdy jako vykradenou věc a hroznou blbost nedovolil zařadit do Svíček. Jsme patnáctí.

Hned vzápětí hlásí z Hradce Králové Petr, že rozkódoval Plagiáty a jsme devátí. Po počátečním debaklu se poprvé dostáváme do první desítky.

V Brně se pak kolektivně zamýšlíme nad tím, proč je něco špatně na Osmé hodině a lámeme ji brzy na to. Posunujeme se na 5. místo a vypadá to dobře i s dalšími úlohami.

Netrvá dlouho a jako správný historik rozlouskávám s mírnou dopomocí ostatních Infantilní sedmipísmennou. Co byl bostonský čajový dýchánek jsem jim musel vysvětlovat ještě po hře. (Ale raději jsem se přitom díval do encyklopedie.) Jedinkrát za celou hru se tak probojováváme na medailovou příčku. Chviličku jsme třetí.

Pepa a Pik posléze louskají Neprůchodné bludiště poté, co selže můj pokus s vykyblíčkováním kvůli rozmazanosti. Už to ale nestačí, začínáme ztrácet. Jsme 4.

Z 3. sady nám stále schází Srovnávací sudoku. Věnuje se tomu Ola a já, dokonce na to i jdeme dobře. Bohužel jsme tam někde udělali chybu, kterou jsme až do konce hry nepodařilo odhalit, takže všechno úsilí věnované Sudoku nakonec přišlo vniveč.

Na čtvrtou sadu už se těšíme, někteří už se trochu nudí, Sudoku se nemíní vzdát snadno.

V zadání Staré party okamžitě rozpoznávám Lucembursko a ostatní na sebe nenechávají dlouho čekat. Princip je jasný, poznat, co je co, je jasné méně. Poté, co Pepa najde vlajku Bruselu, zbývají jen Londýn a Madrid. Teploty se mi zdají být na Londýn vysoké a na Madrid nízké, nakonec přece jen vítězí Madrid, takže jako chybějící zadáváme "London", pak "Londyn" a teprve pak nám dochází, že řešením asi bude město, které se v místním i českém pravopise píše stejně, takže se nekonec dobíráme k tomu Madridu. Sice půlhodina penalizace, ale odpověď se počítá. Propadli jsme se ale až na 10. místo.

Hned nato Pepa a já louskáme Mlhu, vracíme se na pátou příčku.

Pik se snaží louskat Jak nedat mat, ale moc se mu to nedaří. Mimo jiné proto, že nikdo neznáme pořádně pravidla této hry, protože víme, že tam existují nějaké rošády, ale nevíme, jak se to dělá, takže tam postupně několik pravidlům šachu odporujících rošád provedeme, což nás v konečném důsledku stojí 45 minut trestného času.

Zatímco ostatní pokojně luští (vyjma Oly, která se už opět definitivně zhostila role matky), já zmateně přebíhám od úlohy k úloze ve snaze urvat ještě alespoň něco, což kupodivu následně nese ovoce v podobě vyřešené Slovní transpozice. Ani soupeři ale nezahálejí, takže to stačí jen na návrat na 5. místo.

Pik nakonec s mou mírnou dopomocí po zmrazení výsledkovky ještě dolomí ty Šachy a tím naše úspěchy skončí. Sudoku ani Vzkaz už se prolomit nepodaří.

Tak ještě chvilku počkáme, abychom zjistili, že jsme nakonec šestí. S devatenácti vyřešenými úlohami a s nejhorším časem. A jen pár sekund nás dělilo od třetího místa.

Sepsal Síba