Proti minulému ročníku prošel tým reorganizací. Janu a Filipa nahradil Chip a Lucka. Původně byl ještě ve výběrovém řízení Medvěd a Jiřík. Tito dva se vymluvili na rodinné důvody, takže z připraveného výběrového řízení se stala fraška.

Předletová příprava

T -48 hodin před zahájením Svíček bylo uveřejněno další vydání občasníku Sirek. Během čtvrtka je podroben detailní analýze jednotlivých členů. Nejmenovaný člen dokonce přestal pracovat úplně a svým jednáním ohrozil chod jedné nejmenované bankovní instituce.

T -19 hodin. Celé osazenstvo se schází ve vinárně U Elišky na hromadné konzultaci. Během večera padnou 2 džbánky vína a plno blábolů a několik konstruktivních poznámek. Členové si rozdělí zajištění nutného a doporučeného vybavení. Po 2 hodinách si popřejeme dobrou noc a rozprchneme všemi směry k domovům.

Start a první šifra

T -2:45. Scházíme se na nádraží. Zakoupíme hromadnou jízdenku a jdeme čekat na zpožděný rychlík od Liberce. Nastoupíme a v Pardubicích vystoupíme. Tuhle srandu si pro velký úspěch ještě 2 vyzkoušíme. Spoj Hradec Polička na 4 vlaky nepovažuji za vynikající, ale co naplat.

Skoro na čas přijíždí Poličská střela na nádraží Pomezí. V rakvi s námi jede jediný tým, vítězové Zlínského Osudu, La Kukarača. Na startu se nás ujme Campos. Jsme odstartováni a můžeme si vybrat jedno z několika puzzle. Alča dlouho volí a pak sáhne po lvíčkách. Odebereme se do vysídlené nádražní budovy a pomalinku skládáme. Samozřejmě, že podlí organizátoři zaměnili obsah. Nakonec nám vyjdou pejsci. Hůř dopadl tým koček, který trval na svých kočkách, ale přes jejich marné snažení jim stejně vyšla štěňata, jako nám.

Další stanoviště máme hledat na dvoře ruiny před chrámem v Pomezí. Letmý pohled do mapy a vyrážíme.

Židovský chrám

Šlapeme do rozpáleném asfaltu a protože jsme na začátku, tak s velkým elánem. Mineme ceduli Pomezí a začínáme se dohadovat, co ten chrám vlastně znamená. Místní obyvatelstvo řeže na cirkulárce otop na letošní tuhou zimu. Vyrušíme ho a ptáme se na cestu. Jsme posláni zkratkou okolo kravína přímo ke kostelu, kde velmi rychle nacházíme znění druhé šifry.

Moc tam toho není. Morseovka ohraničená židovskými hvězdami. Hned nás napadá nápověda ze Sirek ohledně hebrejského písma, které se čte odzadu a nepoužívá samohlásky. Hned na druhý pokus čteme kótu nedaleko odsud. Zvedáme se a jsme opět pronásledováni La Kukaračou.

První škobrtnutí

Za keřem nacházíme druhou šifru. Začínáme doplňovat správná čísílka. Aspoň si myslíme, že správná. U mnoha věcí jsme se trefili, ale něco odhadujeme. Po nějaké době se začínají rýsovat naše první nápady, co s nimi. Začneme odpočítávat v tabulce pořadí písmen. Inspirujeme se nápovědou ze Sirek, že v Praze se dá jezdit 24 hodin nonstop, všemi směry a čas plynule přetéká z rána do odpoledne, noci a pak znovu do rána. Byl to snad jediný text v Sirkách, který byl balast.

Tohle nikam nevede, vychází nesmysly. Odchází La Kukarača a my pořád nic. Takhle to dál nejde, zbytek luští a já s Alčou jdeme pro nápovědu. Ta je umístěna chytře v Pomezí u "koupaliště". Postupně se doptáme a jsou nám jasné ty velké uvozovky u koupaliště a to, proč nás místní posílali koupat se na druhý konec vesnice. Cestou potkávám u potoka zvířátko, které se podobá myšičce, jen s tím rozdílem, že je velikosti kočky a vůbec nic si ze mě nedělá.

V té nádrži by se koupal jen zatvrzelý optimista nebo slabomyslný jedinec. Nám to však nevadí, protože jsme našli nápovědu, ze které je vše jasné. Jen to lousknout. Postup řešení voláme zbytku týmu s tím, že na nás určitě budou čekat.

Nestalo se tak. Přicházíme a tým pořád luští. Prostě máme moc špatných odpovědí. Nějaké čísla nám vyšla 2x, takže zkoušíme kombinace apod. Nastává půlhodina odhadování a opravování. Klasickým příkladem je protonové číslo uhlíku. Alča sice táhne periodickou soustavu prvků, ale ta je pokaždé zahozena bez nahlédnutí, s tím že 12 je na sto procent správně. V zoufalství pak zjišťujeme, že správná odpověď je 6.

Konečně. Máme jít na lesní kapli severně od Baldy. Směr Balda jsme tedy tipovali dobře. Najdeme ji na mapě a jdeme. Na louce u kóty zůstává pár zoufalců. Kontrolujeme tedy zadní část startovní pole. Nic moc.

Marné hledání kaple

Rozhodneme se, že nepůjdeme po silnici, ale naženeme čas orientací v lese. Cestou ještě hýříme humorem a optimismem, že všechno doženeme na dalším stanovišti. Vyjdeme z lesa nedaleko vrcholů Baldy. Tady už sedí několik týmů a poctivě luští. Fajn jsme na místě, ještě najít tu kapli. Po pár minutách hledání a upozornění ostatních, že tady už je někde páté stanoviště, zvedáme kotvy a jdeme hledat kapli na správném místě.

Konečně jsme u kaple. Chip a Lucka zůstávají pozadu. Prosmejčíme okolí kaple a nic. Znovu pečlivěji hledáme. Nakonec se ptáme okolních týmů. Nejsme první. Tohle je kaple v Baldě a ne ta severní. Koukáme a skutečně nějaká neoznačená kaple je severozápadním směrem od Baldy. Rozčílený Petr odbíhá bez batohu pro šifru a my s Alčou naháníme Chipa s Luckou po lese. Šťastně se shledáme a jdeme naproti k šifře. Pomalinku se začíná stmívat a o svůj nárok na večeři se hlásí hejna komárů.

První nápad. Napíšeme rovnice a budeme dosazovat pořadí písmen do proměnných. Děláme to hromadně pro všechny možné abecedy a pořád díky chybám nevychází nic rozumného. Nakonec se rozhodneme, že oběháme možná stanoviště. Není jich zase tolik.

Zdravíme odcházející La Kukaraču, roztahujeme plachtu a přinášíme pátou šifru.

Matematická lahůdka

Na první pohled pochopíme šifru. Dvorní matematici Chip s Alčou se ujímají slova a rychlostí blesku chrlí omezující podmínky pro A a Z. Podle orgů jim ale ta podstatná podmínka někdo proklouzla mezi prsty. Tak jsme se dostali na řešení, kdy je potřeba procházet prvních 150 prvočísel. Do stovky je sypeme docela z rukávu, ale pořád nemůžeme najít ta správná, která jsou od sebe 2 pozice a jejich rozdíl je 12 a navíc odpovídají další sadě podmínek.

Organizátoři jsou prokleti, že to snad nemyslí vážně. Připojujeme se na internet, nacházíme seznam prvočísel a přepisujeme ho na papír. Jde to pomalu. Zkusíme tedy přítele na telefonu. PeS zatím pilně čistí houby ve Stříbře. Je dočasně propuštěn z roboty pro rodinu a začne na počítači hledat námi vyžadovaná prvočísla. Naše nadšení pro prvočísla z nás musí docela sršet, protože se na nás přišla podívat i ropucha a uvelebila se na Chipovi. Když přestane konstruktivně radit, je vyhnána s tím, že máme maximální počet v týmu.

Konečně se dostaneme k předposlednímu prvočíslu. Platí všechny podmínky. Odvoláme Psa, který se pomalinku probojovával bažinou prvočísel. V rychlosti dopočítáváme zbylé proměnné, čteme umístění další kontroly. Mezitím zapadlo sluníčko a my začínáme tahat teplejší část oděvů.

Pozor na Poseidona

Jdeme po silnici Baldou a hledáme stanoviště naproti rybníku. Už zdálky uvidíme červenou lucernu se svíčkou. Na mostě se nachází další šifra. Zběžně se orientujeme ve změti geometrických tvarů s písmeny a jdeme najít suché místo.

Nakonec je znárodněn kus silnice. Aut moc nejezdí a je tu sucho. Rozdělujeme tvary podle počtu úhlů a díváme se jestli nejdou rozdělit do nějakých rozumných skupin. U trojúhelníků by to docela šlo, ale těch čtyř a pěti úhelníků je přes příliš. Pak je tedy začneme dělit podle tvarů. Jsou identifikovány čtyřúhelníky a "pastelky". Čteme je různě v kruzích, po řádkách a nic.

Jsme na 6 stanovišti ze 16. Luštění nám trvá moc dlouho, začínají padat takové názory, že se snad dohrabeme do městské části apod. V této náladě raději posíláme Alču a Petra preventivně pro nápovědu, umístěnou na polní cestě za rybníkem. Nabalí nezbytné věci a zmizí ve tmě.

Lucka si vzpomíná, že v Sirkách bylo, že co je jedinečné může být opomenuto. Nálada se zvedá a my zabíjíme unikátní objekty. Občas se dohadujeme, zda je nebo není unikátní, ale morbidní nálada převažuje. Tím jsme se dostali do fáze, ve které jsme už byli. Zůstali nám pěkné čtyřúhelníky a pastelky. Opět je zkoušíme číst a hledat v nich slova.

Mezitím se vrátila nápověda. Je tu daleko víc rybníků než v mapě, celé hejno a v té tmě nejde najít cestu skrz. Alča koukne do mapy za pár minut hlásí, že náš omrdec je vlastně Modřec. Petr kouká o chvíli déle a pak naše za buky změní na boží muka a jde se.

Čeká nás dlouhý přesun. A Tomáš se přes SMS ptá, kde že jsme to bídně zahynuli.

Uhodily mrazy

Konečně přicházíme do Modřece. Těsně za značkou najdeme boží muka a šifru. Tohle z hlavy nedáme, jdeme najít fleka. Zaparkujeme to na trávníku před domem a proklínáme Poličku, že v noci nesvítí pouliční osvětlení.

Vypíšeme si čísla, ale jsou natolik nesmyslná, že nám nic nedávají. V jízdním řádu pro jistotu hledáme vlak z Tišnova, ale zaplať bůh takový nejede. Pokud nevíš, hledej morseovku. Hele, co tu je různých interpunkčních znamének. Samá otázka a zvolání. To je ono. Sepisujeme seznam teček, otazníků a vykřičníků. Zase vedle.

Kolem se mihne tým a hlásí, ať toho necháme, že tohle dáme jenom s nápovědou. Docela vypadá, že jim pomohla. Vzhledem k tomu, že se dámská část osazenstva změnila v rampouchy, jdou se mnou pro nápovědu. Na radu průchozího týmu bereme buzolu a děláme dobře. Cesta k nápovědě se totiž změnila na koordinované bloudění v hustníku podle azimutu. Nakonec se doplácáme na asfaltovou cyklostezku, vedle které je krmelec s nápovědou.

Za námi se plazí nějaká světýlka. Docela v pohodě nacházíme krmelec a při shlédnutí nápovědy úpíme. Nemáme se sebou zadání šifry. Pomalinku se rozhodujeme, jak budeme popisovat začernění až dorazí tým za námi. Společnými silami čteme začerněná slova. Řešení je nasnadě, jen ho před ostatními neříkáme. Popojdeme o kus dál, popíšeme ho zbytku týmu a za pár minutek víme, že si prohlédneme smírčí kříž. Popisujeme dvěma luštícím, jak se tam dostanou bez mapy. My jdeme krléš přes rybníky a pole.

Cestujeme autobusem

Smrčí kříž se ukázal jako nepatrný patník v pangejtu cesty. Nebýt svíčky, tak ho nenajdeme. Usedneme. Po chvilce dohadů převáží nápad, že se jedná o klasický KDMKDM. Když Alča identifikuje řadu měsíců, je to jasné. Pak už jen hledáme další řady. Nedáme jen jednu řadu. Zkoušeli jsme nahlas české krále, pak Chip sice zkoušel prezidenty, ale jen v duchu a o nápad se nepodělil s kolektivem.

Pak jsme neurčili správně druhou posloupnost ASCDFGHJKL. Alča našla matematickou posloupnost A (B) CD (E) FGH (I) JKL. Přebývá S. Kreslíme za mapu a odhadujeme, co by to mohlo být. Nakonec si chybně prosadím, že to vypadá, jako plechová autobusová zastávka. O kus dál je v mapě zakreslená. Nikoho nic nenapadá, takže jdeme.

Na rozcestí, žádná bouda není. Znovu analyzujeme možné kresby. Chipa napadá parádní šipka. Jdeme, a tentokrát správně.

Pučte mi pastelku, já si jdu kreslit

Z rozcestí jdeme přímo přes kopřivy k hrázi přehrady a odtud lesem k dalšímu stanovišti. V lese se lehce otočíme o 90 stupňů. Za pár minut se nám to zdá podezřelé. Konzultujeme s buzolou a za 3 minuty jsme na kontrole. Zasednu na klády, vysypávám si lesní pískoviště z bot a než si je zase nazuju, tak Chip s Petrem hlásí, že jdeme k další kapli.

U téhle kontroly byla druhá vrcholová knížka. Z té se dozvídáme, že Prahory tu byly okolo 10. Tomáš nám přes SMS potvrdí, že Prahory již odpočívají na vavřínech v cíli.

Čiré zoufalství

Putujeme přes pastviny, ohradníky, bahno a šrapnely okolo krav na silnici. Po ní už dojdeme do Poličky a začínáme hledat kapli. Nepovede se na poprvé, ale zacházka 300 metrů není příliš. V altánku luští jeden z týmů. Vyzvedneme šifru, sedneme pod lampu a dáme se do toho.

Co je na tom textu divné? No chybí velká písmena. Petr je čte a já zapisuji. Pak se začnou opakovat. Bezva, máme kontrolu, všechny sedí. Co pak s tím. No jednoduše přičítat a odčítat pořadí. Vychází ŽIVOV a nesmysly. Tak znova a jinak. Průběžně přichází a zase odchází tým za týmem. Po 40 minutách jsme celí zoufalí. Tak složité to nemůže být.

Chip jde pro nápovědu do lomu. Zbytek luští a dámy si ustlaly přímo na lavičce, pospávají a klepou se zimou. Pomalinku svítá. Je tu ráno. Popoháníme Chipa, který lehce bloudí. Konečně je u nápovědy. Nápověda jen říká, že máme najít velká písmena. Ale ty už máme po prvních třech minutách. V zoufalství vyzkoušíme různé posuny abecedy a voláme pro řešení. Mezitím přichází SMS, ať sebou hejbneme, že můžeme být ještě třetí. To optimismu moc nepřidá.

Máme jít na severozápadní roh areálu pivovaru. Vůbec netušíme, jaké je správné řešení. Až v cíli jsme se dozvěděli, že jsme při přepisování velkých písmen udělali chybu. Nejprve jsme přehlédli U na začátku věty a při kontrole nám unikly Události. Postup všechno správně.

Zelená chobotnice

U pivovaru nacházíme 11. šifru, seznam slov, slova v tabulce a písmena v tabulce. Před pivovarem se nám sedět nechce, takže jdeme do Divadelního klubu. Nápověda? No ta nám určitě pomůže. Po hodině a půl marného předchozího luštění sáhneme pro cokoliv.

Lucka velmi rychle vymodeluje zelenou chobotnici, Chip zakoupil prezervativ, já jsem našel korunu z devadesátého sedmého a narychlo poskládal žábu, která bylo uznána jako málo skákavá, ale žaboidní. Máme 4 nápovědy. Objednáme si kofoly a pivo a luštíme. Přísloví jsou jasná a hned napoprvé dáváme i správný postup řešení. Co nevidět víme, kde hledat v Rumunské ulici. To je za rohem. Alča a Petr, téměř Poličáci, tam skočí.

Lingvisti

Po chvilce dohadování odhalíme, že v každém sloupečku je stejné slovo zadané v jiném jazyce. Náš tým se ukázal jako jazykově zdatný. Velmi rychle identifikujeme všechny jazyky a pak luštíme. Dokonce ani maďarština nám nedělá problémy. Vyjde nám popis místa a ulice prvního máje. Po konzultaci s mapou zjišťujeme, že to je hovadina. Přichází na řadu smajlíci a oprava máje na hlavní a vše je jasné.

Jen tak nelehko jdeme všichni na další šifru. S bágly se nechce nikdo tahat, takže je necháváme v klubu. S tím, že se sem vrátíme dopít kofolu a luštit příští šifru.

Procházka po Poličce

Rychle se dostáváme na další stanoviště. Seznam čísel, co s tím. No na protějším domě je číslo popisné 86, celá stránka v Sirkách se jimi zabývá. Jde se po číslech domů. Alča jde uprostřed a hlásí následující čísla domů. Zbytek týmu jako tykadla měňavky prochází uličkami a prohledává možné cesty. Ten, kdo najde číslo, zařve o další a zbytek se ho snaží dohnat.

Půl hodiny cesty po Poličce a jsme na místě. Ano, mohli jsme mít mapu s čísly popisnými, ale poznat křivolaké uličky Poličky vůbec nebylo špatné.

Samá voda

Na místo jsme dorazili s dalším týmem. Na šifře je seznam řek. Dívám se do mapy Poličky, jestli tu nejsou správně pojmenované ulice. Nejsou a Alča ihned přichází na morseovku.

To je sice pěkné, ale geografové nejsme a naše zeměpisné znalosti se od dob gymnázia značně zmenšily. Princip je naprosto jasný. Dokonce máme oddělená i písmena, ale kdopak by si pamatoval, z jaké strany přitéká kdejaký potok. Třetí slovo je předložka. Lehkým odhadem nám vychází U. No nakonec to bylo S. Poslední slovo by mohlo být nádr. Zkusíme štěstí.

U nádraží nic není. Co s tím? Za chvilku bude 9 hodin. Máme přes půl hodiny do konce hry. Když se vrátíme do divadelního klubu, tak šifru dáme, ale už nezbude čas na další. Po krátké poradě bereme strategicky řešení. Dozvíme se, že další stanoviště je na křížení tratě se Střítežskou silnici. Běžíme.

Strategie

Tady nacházíme předchozí tým, který pomalinku luští. Oproti nim jsme totálně nalehko. Bereme šifru. První nápad. Sečíst sousední čísla a modulo 26. Ne, to dává nesmyly. Druhý nápad jsou největší společní dělitelé. První vychází H, pak I a pak znovu I. Hups. Zase vedle. Za 2 minuty 9 hodin. Máme poslední 2 minuty na to, abychom vzali nápovědu. Neváháme a dozvídáme se, že na druhé pozici je R. Lehká kontrola a opravdu největší společný dělitel není 9, ale 18. HRI no to je přece hřiště. Skoro z hlavy doplňujeme. Ulice začíná na E, těch je v Poličce jen pět. A už běžíme, my to snad stihneme. Slabší jedinci zůstávají pozadu. Buď se seberou nebo bídně zahynou. Do cíle se musí dostat přece jen 3 lidi.

Finiš

Obsahy kapes, batohy, sešitů jsou vysypány na stůl. V té rychlosti nacházíme jen 12 indicií ze 14. Rychle uděláme jejich seznam. První slovo, co nás napadá je růže. A sedí i proti zbytku nápověd. Tak fajn. Je 9:15. Padá recesistický návrh, jestli nepočkáme do 9:29. Ne, jdeme hned. Heslo je správně a tím tým Haluzáci obhájil loňské šesté místo.

Posbíráme poházené věci a jdeme se dívat na správné odpovědi. Z hrůzou zjišťujeme, že ty šifry, které jsme nedali, byly hlavně kvůli chybám a nedotažením myšlenek. Řešení nás napadlo téměř ihned, ale při jeho realizaci někdo někde udělal botu a bylo vymalováno.

Co říci závěrem. Mně se hra velmi líbila, šifry měly nápad a byly elegantní. Což se občas u některých her nedá říct. Co se týče obtížnosti, tak byla zvolena dobře. Do cíle došlo 8 týmů z 23. To je podle mě přesně to procento mezi velmi těžkou a velmi jednoduchou hrou.

Cesta domů

Domů jsme strategicky zvolili přímý autobus v poledne. Měli jsme za to, že se v něm vyspíme a nebudeme muset přestupovat. Naše nadšení pominulo, kdy s námi v autobuse jel dětský oddíl z výletu. Ale konec dobrý, všechno dobré. Příští rok znovu na Svíčkách. Kde budou, to tuší jen organizátoři a pečlivě tuto informaci tají.



Sepsal Martin